Diana Johnstoneová
21. 12. 2014 counterpunch
Po více než rok pracují SSA podle scénáře, jehož cílem je (1) opětovně potvrdit americkou kontrolu nad Evropou skrze zablokování obchodních vztahů EU s Ruskem, (2) bankrot Ruska a (3) zbavit se Vladimira Putina a nahradit ho nějakou americkou loutkou, jako byl třeba opilec Boris Jelcin.
V posledních dnech se perfidnost ekonomické stránky této americké války proti Rusku projevila ve své krystalické čistotě.
Celé to začalo na významném mezinárodním setkání na vysoké úrovni o budoucnosti Ukrajiny, které se konalo v září 2013 v Jaltě, jehož hlavním tématem byl rozmach těžby břidlicového plynu. SSA si od toho slibovaly, že se jim tak podaří oslabit Rusko. Zúčastnil se bývalý americký ministr energetiky Bill Richardson, aby se jal přesvědčování. Bill a Hillary Clintonovi ho odměnili potleskem. Washington si dělal naděje, že využije svých technologií na frakování, aby poskytl náhradní zdroj zemního plynu a vytlačil tak Rusko z trhu. Bylo to jako nabízet Evropě zajíce v pytli.
Nicméně, tohoto triku by nemohlo být dosaženo pouhým spoléháním se na „svatosvatý“ trh, poněvadž frakování je mnohem nákladnější než těžba plynu Ruskem. Bylo zapotřebí velké krize, aby byl s pomocí politických tlaků pokřiven trh. Prostřednictvím coup d’état z 22. února 2014, který byl zrežírován Victorií Nulandovou, převzaly SSA účinnou kontrolu nad Ukrajinou, přičemž byl dosazen k moci jejich agent „Jac“ (Arsenij Jaceňuk), který podporuje vstup země do NATO. Toto bezprostřední ohrožení ruské námořní základny na Krymu vedlo k referendu, které mírovou cestou navrátilo historicky ruský poloostrov zpět Rusku. SSA vedený chór nicméně odsoudil toto spořádané navrácení Krymu jako „ruskou vojenskou agresi“. Tento obranný krok vyhlašuje NATO za důkaz Putinových záměrů vpadnout pro nic za nic do evropských zemí, sousedících s Ruskem.
Ekonomická invaze SSA mezitím prochází bez většího povšimnutí.
Ukrajina má jedny z největších zásob břidlicového plynu v Evropě. Ukrajinci, tak jako další Evropané, protestovali proti škodlivým dopadům frakování na životní prostředí, jenže na rozdíl od některých jiných zemí Ukrajina nemá žádnou omezující legislativu. Chevron se již zapojil.
Od května letošního roku je syn amerického viceprezidenta Robert Hunter Biden členem správní rady společnosti Burisma Holdings, která je největším soukromým producentem plynu na Ukrajině. Mladý Biden bude mít na starost právní oddělení společnosti a bude přispívat k její „mezinárodní expanzi“.
Ukrajina má úrodnou půdu a také zásoby břidlicového plynu. Obzvláště aktivní je na Ukrajině americký zemědělsko-potravinářský gigant Cargill, který investoval do obilných sil, krmiv, zemědělsko-potravinářské firmy UkrLandFarming, která je největším producentem vajec, a rovněž investoval do černomořského přístavu v Novorossijsku. Velmi aktivní je Americko-ukrajinská obchodní rada (U.S.-Ukraine Business Council – USUBC), která sdružuje manažery společnosti Monsanto, John Deere, předního výrobce zemědělské techniky CNH Industrial, DuPont Pioneer a Eli Lilly & Company. Monsanto plánuje na Ukrajině vybudovat za 140 mil. dolarů „továrnu na geneticky neupravené osivo pšenice,“ přičemž zjevně cílí na evropské – vůči GMO podezřívavé – trhy. Bylo to právě v projevu na setkání Americko-ukrajinské obchodní rady, financovaném Chevronem, které se konalo před rokem, kde se Victoria Nulandová zmínila, že SSA vydaly během posledních 20 let 5 miliard dolarů, aby získaly Ukrajinu.
2. prosince jmenoval prezident Porošenko ministry tři cizince: Američanku, Litevce a Gruzínce. Krátce před samotnou ceremonií jim udělil ukrajinské občanství.
Natalija Jarešková, narozená v SSA, se stala novou ukrajinskou ministryní financí. Jarešková, která má ukrajinské kořeny, má diplom z Harvardovy a DePaulovy univerzity. Do Kyjeva přišla z amerického ministerstva zahraničí, když Ukrajina získala nezávislost na Sovětském svazu, aby tam vedla ekonomické oddělení nově otevřeného velvyslanectví SSA. O tři roky později opustila velvyslanectví, aby řídila vládou SSA financovaný West NIS Enterprise Fund (WNISEF). V roce 2004 si založila vlastní akciový fond. Jakožto podporovatelka oranžové revoluce z roku 2004 pracovala v Poradním výboru zahraničních investorů „oranžového“ prezidenta Viktora Juščenka.
Litevský investiční bankéř Ajvaras Abromavicius je novým ministrem hospodářství, čímž se hospodářská politika vlády dostává pod vliv či spíše kontrolu SSA.
Nový ministr zdravotnictví Aleksandr Kvitašvili, který pochází z Gruzie, získal vzdělání v SSA a neumí ukrajinsky. Pracoval jako ministr zdravotnictví ve své rodné Gruzii, když tam americká loutka Michail Saakašvili dělal prezidenta.
Americké podchycení ukrajinského hospodářství je nyní kompletní. A cesta k frakování je volná. Z Roberta Huntera Bidena se tak možná stane nejnovější ukrajinský oligarcha.
Nikdo to nezmiňuje, ale kontroverzní obchodní dohoda mezi EU a Ukrajinou – jejíž odložení vyvolalo protesty na Majdanu, které vedly s podporou SSA ke coup d’état 22. února 2014 –, odstraňuje obchodní překážky a umožňuje volný vstup do EU zemědělskému exportu, který na Ukrajině produkují americké korporace. Ukrajinská vláda je hluboce zadlužená, ale to nezabrání americkým korporacím, aby v této úrodné zemi s nízkou úrovní mezd a bez regulací nevydělávaly tučné zisky. Evropští výrobci obilí, např. Francie, mohou zjistit, že je levná konkurence těžce poškozuje.
Útok rusofóbní kyjevské vlády proti jihovýchodní Ukrajině ničí průmyslové odvětví země, jehož trhy jsou v Rusku. Ale kyjevským vládcům ze západní Ukrajiny je to jedno. Zničení starého průmyslu pomůže držet mzdy nízko a zvýšit zisky.
Zrovna když Američané převzali rozhodným způsobem kontrolu nad ukrajinským hospodářstvím, Putin ohlásil zrušení projektu na vybudování plynovodu South Stream. Dohoda o tomto projektu byla podepsána v roce 2007 mezi Gazpromem a italskou petrochemickou společností ENI, aby se zajistily dodávky ruského plynu na Balkán, do Rakouska a Itálie oklikou mimo Ukrajinu, jejíž nespolehlivost jako přepravní země se prokázala opakovaným neplacením za odběr a odčerpáváním plynu, který byl určen pro Evropu, pro vlastní spotřebu. Do projektu South Stream také investovala německá společnost Wintershall a francouzská EDF.
Během posledních měsíců začali američtí představitelé tlačit na evropské země, zapojené do projektu, aby z dohody odstoupily. South Stream byl možným zachráncem Srbska, které je dodnes zbídačené v důsledku bombardování NATO a výprodeje svého průmyslu za hubičku zahraničním kupcům. Kromě tolik potřebných pracovních míst a energetické bezpečnosti mělo Srbsko možnost získat 500 mil. € za rok na přepravních poplatcích. Bělehrad odolával varováním, že Srbsko musí být zajedno se zahraniční politikou EU vůči Rusku, aby si udrželo status kandidáta na vstup do EU.
Slabým článkem bylo Bulharsko, jemuž měly připadnout podobné výhody, neboť na jeho území měl plynovod vstupovat na pevninu. Americká velvyslankyně v Sofii Marcie Riesová varovala bulharské obchodníky, že by je mohlo poškodit, pokud by obchodovali s ruskými společnosti, na které jsou uvalené sankce. Odstupující předseda Evropské komise Manuel Barroso – původem z Portugalska, který kdysi býval „maoistou“, když „maoismus“ označoval opozici vůči osvobozeneckému hnutí v portugalských koloniích v Africe, která podporoval Sovětský svaz –, vyhrožoval Bulharsku, že s ním EU zahájí řízení kvůli protiprávnosti smluv o plynovodu South Stream. Jedná se o to, že pravidla EU neumožňují, aby stejná společnost plyn produkovala i přepravovala. Stručně řečeno, EU se snažila aplikovat svá pravidla retroaktivně na smlouvu, která ale byla podepsána s nečlenskou zemí předtím, než bylo toto pravidlo přijato.
A nakonec, John McCain odletěl do Sofie zastrašovat bulharského premiéra Plamena Orešarského, aby se z dohody stáhl a neumožnil vstup plynovodu na balkánskou pevninu.
To je vše velmi vtipné, když zvážíme, že oblíbeným současným tématem americké válečné propagandy proti Rusku je to, že Gazprom je ohavnou politickou zbraní, kterou Putin používá k „vydírání“ a „zastrašování“ Evropy.
Jediným důkazem je, že Rusko opakovaně vyzývalo Ukrajinu, aby zaplatila své dávno splatné účty za plyn. Marně.
Zrušení projektu South Stream představuje opožděnou ránu Srbsku ze strany NATO. Srbského premiéra Aleksandra Vučiće ztráta plynovodu zarmoutila: „Platíme cenu za konflikt mezi velmocemi.“
Italští obchodní partneři jsou z velkých ztrát také velmi nešťastni. Nicméně představitelé EU a média ze všeho jako obvykle viní Putina.
Možná, že když jste opakovaně uráženi a dává se vám najevo, že nejste vítáni, tak zkrátka jdete pryč. Putin vzal s sebou svůj plynovod do Turecka a okamžitě ho prodal tureckému premiérovi Recepovi Erdoganovi. Vypadá to jako dobrý obchod jak pro Rusko, tak pro Turecko, ale celá záležitost zůstává zlověstná.
Ruská ropa jako prostředek nátlaku? Pokud by Putin mohl použít Gazprom, aby přiměl Erdogana změnit politiku vůči Sýrii a vzdát se odhodlání svrhnout Bašára Assada, aby porazil fanatiky z Islámského státu, byl by to skvělý výsledek. Nic takového se však dosud neděje.
Přesměrování z Balkánu do Turecka prohlubuje příkop mezi Ruskem a západní Evropou, což je z dlouhodobého hlediska škodlivé pro obě strany. Ale zostřuje to také ekonomickou nerovnost mezi severní a jižní Evropou. Německo stále získává dodávky plynu z Ruska, zejména z Nord Streamu, společného projektu Gerharda Schrödera a Putina. Na jihoevropské země, beztak v hluboké krizi, kterou z valné části způsobilo euro, se však nehledí. Tento obrat událostí může přispět k politické revoltě, která v těchto zemích narůstá.
Když se v Itálii zvedly hlasy, které si stěžovaly, že protiruské sankce poškozují Evropu, zatímco SSA se nedotýkají, mohli Evropané nacházet útěchu v laskavých slovech nositele Nobelovy ceny míru v Bílém domě, který pochválil EU za to, že dělá správnou věc, třebaže je to „tvrdé pro evropskou ekonomiku.“
Obama ve svém projevu k předním ředitelům společností z 3. prosince řekl, že cílem sankcí bylo změnit Putinův „postoj“, ale že si nemyslel, že by mohly uspět. Čeká, že „politika uvnitř Ruska“ bude „postižena tím, co se děje v hospodářství, což je důvod, proč nadále pokračujeme v tlaku.“ Byl to jiný způsob, jak říct, že ukradení trhu se zemním plynem Rusku, dotlačení Evropy k přijetí sankcí a přesvědčení bigotních poskoků Washingtonu v Saúdské Arábii ke snížení cen ropy zaplavením trhu mají pouze jediný cíl: přimět ruský národ ze všeho vinit Putina, aby byl odstraněn – zkrátka změnu režimu.
4. prosince oficiálně odhalila americká Sněmovna reprezentantů motivy SSA, skryté za současnými zmatky, když přijala to, co je nepochybně tou nejhorší legislativní normou, která kdy byla přijata, tj. Rezoluci č. 758. Tato rezoluce je snůškou veškerých lží, které byly za poslední rok metány na Putina a Rusko. Pravděpodobně nebylo nikdy tolik lží vtěsnáno do jediného oficiálního dokumentu této délky. A přesto byla tato válečná propaganda schválena poměrem hlasů 411 ku 10. Pokud ještě budou – bez ohledu na tuto výzvu k válce mezi dvěma jadernými velmocemi – v budoucnu existovat historici, budou muset tuto rezoluci posuzovat jako důkaz naprostého selhání rozumu, poctivosti a odpovědnosti onoho politického systému, který se Washington snaží vnutit celému světu.
Vynikající analýzu tohoto hanebného dokumentu napsal Ron Paul: http://www.ronpaulinstitute.org/archives/featured-articles/2014/December/04/reckless-congress-declares-war-on-russia/ a http://original.antiwar.com/paul/2014/12/05/reckless-congress-declares-war-on-russia/#.VILpR1Ost4I.gmail.
Ať již si o jeho názorech na domácí politiku myslíme cokoli, ohledně mezinárodních záležitostí vystupuje jako osamělý – velmi osamělý – hlas rozumu. (Ano, byl zde také Dennis Kucinich, ale prostřednictvím manipulace s hranicemi volebních obvodů se ho zbavili.)
Po dlouhém „preludiu“, složeném ze lží, urážek a výhrůžek, se dostáváme k hloupé obchodní stránce této nebezpečné kampaně. Sněmovna vyzývá evropské země, aby „redukovaly schopnost Ruské federace využívat dodávek energie jako prostředku k vykonávání politického a ekonomického nátlaku na jiné země, počítaje v to i podporu zvýšení exportu zemního plynu a dalších energií ze SSA a dalších zemí“ a „naléhá na prezidenta, aby urychleně zařídil souhlas Ministerstva energetiky SSA s exportem zkapalněného zemního plynu na Ukrajinu a dalších evropských zemí.“
Kongres je připraven riskovat či dokonce podněcovat jadernou válku, ale když dojde na „konečný součet“, jde o ukradení trhu se zemním plynem Rusku pomocí něčeho, co je dosud fikcí: břidlicového plynu, získaného americkým frakováním.
Horší než studená válka
Neokoni, kteří manipulují bezradnými americkými politiky, nás nedostali do nové studené války. Je to mnohem horší. Dlouholetá rivalita se Sovětským svazem byla „studená“ kvůli konceptu MAD (Mutual Assured Destruction – vzájemně zaručené zničení). Washington i Moskva si velmi jasně uvědomovaly, že „horká“ válka by znamenala jadernou výměnu, která by zničila všechny.
SSA si dnes myslí, že „vyhráli“ studenou válku, a jsou opilé sebedůvěrou, že to dokážou opět. Modernizují své jaderné síly a budují „jaderný štít“ na hranici s Ruskem, jehož jediným účelem je poskytnout SSA schopnost prvního úderu, tj. schopnost vyřadit jakoukoli ruskou odvetu za americký jaderný útok. To nemůže fungovat, ale oslabuje to odstrašování.
Nebezpečí otevřené války mezi dvěma jadernými velmocemi je dnes skutečně mnohem větší než v době studené války. Nyní se nacházíme v jakémsi stavu zmrzlé války, protože ať již Rusové řeknou či udělají cokoli, nemá to žádný efekt. Neokoni, kteří za scénou manipulují s americkou politikou, stvořili naprosto fiktivní příběh o ruské „agresi“, který prezident SSA, masmédia a nyní i Kongres akceptoval a schválil. Ruští představitelé zareagovali solidně, v souladu s pravdou a zdravým rozumem. Bez ohledu na výpady zůstali klidní. To, co se stalo, nebylo vůbec nic dobrého. Pozice zůstávají zamrzlé. Když selže rozum, následuje síla. Dříve či později.
