Ljubov Ljulko
16. 12. 2014 z Pravda.ru převzal Ousidermedia.cz
Evropská unie vstřebává následky ukončení projektu Jižní proud. Nejzajímavějšími jsou reakce Srbska, Maďarska a Bulharska. Zatímco se Maďarsko za Jižní proud bilo jako lev, Bulharsko a Srbsko splétaly intriky. Živě o tom na videokanálu Pravda.ru hovořila vědecká pracovnice Institutu slavistiky RAN Anna Filimonova.
Čím bylo podle vašeho mínění podmíněno rozhodnutí o ukončení Jižního proudu? Opravdu s ním bylo všechno tak špatné, že se stal nerealizovatelným? Pozice, kterou zaujala EU ve vztahu k Jižnímu proudu je ekonomická nebo politická?
Severní proud zcela bez překážek a úspěšně funguje a Jižní proud měl být fakticky jeho kopií, jenom na jiné trase. Pouze na základě tohoto faktu je možné s absolutní určitostí říci, že rozhodnutí o Jižním proudu bylo výlučně politické. Všechny odkazy EU na to, že Rusko se mělo podřídit požadavkům Třetího ekonomického balíčku, jsou neopodstatněné, protože všechny dokumenty ohledně Jižního proudu byly podepsány ještě před přijetím tohoto nechvalně proslulého energetického balíčku.
Rozhodnutí bylo přijato výlučně pod nátlakem Washingtonu. USA a EU zde mají své geostrategické cíle. USA jich tedy i dosáhly. Podřídily si Evropu a pokračují v jejím dalším ohýbání. To rozhodnutí jednoduše vyvolalo v celé Evropě zmatek. Teď Brusel neví, co má dělat, i když dříve jednal proti evropským zájmům. To také nakonec Rusko donutilo přijmout rozhodnutí o ukončení projektu a přeorientovat se od Evropy k Asii.
Bohužel to vedlo k vedlejšímu efektu, kdy to způsobilo škodu i Maďarsku a Srbsku, které jsou vůči nám celkem loajální. Je mi velice líto Maďarska. Ministerský předseda Viktor Orbán bojoval za Jižní proud jako lev. Maďarský parlament přijal všechny nezbytné dokumenty ve zrychleném řízení. Šel proti Washingtonu, zcela jasně vymezil svou pozici. Proto také nazval vysoký americký představitel Viktora Orbána evropským neofašistickým diktátorem. To zcela názorně demonstruje, že šel proti zájmům USA a nepodřídil se jejich nátlaku.
Maďarsko přiřadilo Jižnímu proudu status projektu národního významu. Udělali všechno možné. Takže jim to musí být dvojnásobně líto. Právě proto je velmi zajímavé, jakou demonstrují vyrovnanou pozici, přijali to zcela klidně a s pochopením. Vědí, že Rusko k tomu bylo donuceno a že doufat za současné situace v nalezení nějakého kompromisního řešení není možné.
Je pro nás také velice nepříjemné, že to poškodilo i Srbsko. Tady jde o problém, který má několik různých vrstev. Jižní proud pro Srbsko znamenal přibližně 500 miliónů EUR čistého příjmu do rozpočtu za přepravu plynu, což však není to hlavní. Znamenalo to také 1,5 miliardy okamžitých přímých investic, což je několik tisíc pracovních míst. Celá země žila v očekávání Jižního proudu, protože se to neomezovalo jenom na samotný plynovod, ale i na vše s ním související: elektroenergetiku, informační zajištění, bezpečnost apod. Velmi mnoho společností spojených s vládnoucí stranou si již začalo dělit tuto kůži nezabitého medvěda. Kdo z nich se čím bude zabývat. A všichni byli zcela přesvědčeni, že se Jižní proud uskuteční.
Pro Srbsko to mělo i ohromný geopolitický význam, neboť se mohlo stát velkým regionálním distributorem plynu. To by pro něj znamenalo, že by mohlo se svým evropským partnery vyjednávat jako rovný s rovným. Celá Evropa by se musela začít chovat k Srbsku zcela jinak. Srbsko by získalo zcela jiný status. Z marginální země, doslova odhozené Západem na okraj historie, se Srbsko mohlo na světlo dostat právě přes Jižní proud, který se bez přehánění mohl stát jeho budoucností.
Kromě toho byla součástí dohod ohledně Jižního proudu privatizace ropného průmyslu Srbska – NIS. V době, kdy se ty dohody s tehdejším prezidentem Borisem Tadićem podepisovaly, se celé toto odvětví nacházelo v absolutním kolapsu. Gazprom tuto společnost privatizoval a teď vlastní 51 procent akcií NIS a Srbsku náleží 49 %. Rusko ten sektor pozdvihlo. NIS se z nejztrátovějšího podniku stal tím nejúspěšnějším nejenom v Srbsku, ale v celém regionu! NIS plní srbský rozpočet z 10-12 %.
Všechny ostatní srbské privatizace skončily absolutním krachem, katastroficky. Jediná úspěšná privatizace byla ta naše. Všechno ostatní byla neskutečná katastrofa. Měli například takový gigantický podnik Magnum Chrom. Ten podnik živil celé město. Nic z něj nezbylo, škoda pohledět a tak dále, a tak dále… Takových příkladů je tam mnoho. Z jakéhosi důvodu však nová vláda, kterou naše diplomacie z neznámých důvodů nazývá proruskou, neustále mluví o přehodnocení privatizace NIS!
Existuje tam také nechvalně známý podnik Sortid, privatizovaný USA doslova za jeden dolar. Všechno je to pryč. V tom podniku se přetavovaly, tj. likvidovaly srbské tanky, také jenom proto ten podnik koupili. USA s konečnou platností zlikvidovaly celou srbskou armádu. Jakmile přetavily určitý počet tanků, okamžitě se toho podniku vzdaly. Možná by bylo rozumnější přehodnotit privatizaci Sortidu, Magnum Chromu a všech ostatních? Proč se okamžitě mluví o privatizaci NIS? Přičemž řeč šla o obviněních z korupce a o trestním stíhání.
To se tedy všechno děje na úrovni vlády?
Ano, na úrovni vlády. Zdůrazňuji, že jde o vládu Alexandra Vučiće. Útoky vůči NIS jsou nekonečné a nejenom ty na NIS. Existuje ještě jeden společný rusko-srbský podnik Serbia gaz, který měl při výstavbě Jižního proudu hrát důležitou roli prostředníka. Všichni známe naši byrokracii a nebudeme ji omlouvat, nicméně tady všechno fungovalo úspěšně. Takže na Serbia gaz se také neustále útočí, jenom více skrytým způsobem. Prý se jedná o požadavek na restrukturalizaci veřejných, tj. státních podniků. Ovšem na prvním místě je na tapetě právě Serbia gaz.
To znamená, že přesně ta společnost, která měla stavět Jižní proud?
Ano, měla se toho účastnit. Takže právě na ní se neustále útočí. A jak bychom tedy měli nakonec ten Jižní proud budovat? Pokud už i společnost Serbia gaz se ukázala být do toho všeho zapletená, tak je potřeba to řešit na pracovní úrovni a nevydávat prohlášení z vysokých politických tribun. Dokud byla ve vládě Borise Tadiće ministrem energetiky Zorana Michajloviče, tak byla ochotná provádět přímo skandální věci. V posledním okamžiku před podepsáním smluv měnila dokumenty, kde Serbia gaz zcela chyběl mezi prostředníky, měnila cenu apod. Byl to neskutečný skandál. Nějak se jim ho povedlo zamést pod koberec, nicméně se jedná o do nebe volající jednání.
Současná vláda je na Západě považována za proruskou, když se však podíváme na její jednání… Když byl v Bělehradě na návštěvě V. Putin, tak doslova řekl obraceje se k Nikoličovi a Vučićovi : „Prosím vás, řekněte, co požadujete pro svůj stát. A já napnu všechny síly, abych vám to splnil.“ Opravdu, byl jak zlatá rybka. Kromě Jižního proudu jim V. Putin sám nabídl 10 miliard ruských investic a 3 miliardy na modernizaci srbské armády. Žádná odpověď nenásledovala!
Zato Alexandr Vučić odmítnul podepsat finální rozhodnutí ohledně Jižního proudu. Jakmile Putin odletěl, Vučić odletěl informovat Londýn. Takže když Putin přiletěl do Moskvy, Rusko bylo nuceno prohlásit, že snižuje své dodávky plynu Srbsku o 28%.
Srbská média informují, že je to prováděno v rámci celkového snižování dodávek plynu do Evropy. Ovšem žádné celkové snižování dodávek do Evropy se nekonalo. Byla to reakce ruského prezidenta na jednání takzvané proruské srbské vlády. Již jenom toto její jednání jasně ukazuje, že se o žádnou proruskou vládu nejedná. Srbská vláda pouze vytváří dýmovou clonu. Odborníci však jasně vidí, že se jedná o podvratnou činnost. Blokáda Jižního proudu probíhala na skryté úrovni.
Takže nemusíme mít pocit viny ve vztahu k srbské vládě?
Vůbec žádný. Naopak. Zde je nezbytné se zmínit o fenomenálním úsilí právě ruské strany. Rusko se poprvé na Balkánu projevilo zcela jasně, ústy svého prezidenta nabídlo něco neuvěřitelného, navrhlo fantastickou podporu. Ještě připomenu, že v květnu došlo v Srbsku k obrovským povodním. Podstatnou pomoc poskytlo fakticky pouze Rusko. Naše Ministerstvo pro mimořádné situace zachránilo téměř 3 000 lidí. Odeslali jsme neuvěřitelné množství humanitární pomoci. O tom srbská média mlčí. Evropa Srbsku nepomohla. Dosud žádné prostředky nevyčlenili, pouze mluví o úvěru ve výši 300 miliónů, ale zatím jim nic nedali.
Rusko znovu nabídlo výhodné investice do výroby a srbské armádě. Vždyť Západ svými reformami srbskou armádu ničí a Rusko nabídlo, že ji bude modernizovat. 3 miliardy dolarů, to je kolosální částka pro tak malou armádu, jako má Srbsko. Obrázek je tedy zcela jasný: Rusko vynakládá nadlidské úsilí a srbská vláda jenom stojí na brzdách. V podstatě se ta vláda chová i čestně, protože své úmysly ani neskrývá. Jasně deklaruje: My jdeme do EU, to je náš klíčový cíl.
Alexandr Vučić se postaral o plnou kontrolu veškerých hromadných sdělovacích prostředků v zemi. Většina z nich jsou americké a německé holdingy, a navíc jsou ještě podřízena přímému diktátu premiéra. Jen se podívejte na nadpisy a tón těch novin. Jakmile vešlo ve známost, že Rusko se vzdává Jižního proudu, okamžitě začaly přetékat podobnými titulky: „Požadujeme od Ruska kompenzaci“, „Rusko nás zradilo“.
Maďarsko zaujímá vyrovnanou pozici. Slovinsko říká, že bude pokračovat ve výstavbě, dokud se vše nevysvětlí. A Srbsko je připraveno od nás požadovat kompenzace a obviňovat nás ze zrady. Přesně na tohle jenom čekali.
Prezident Bosny a Hercegoviny Milorad Dodik řekl, že severní Evropa si svůj Severní proud vystavěla a nezáleží jí na tom, co se bude dít na Ukrajině, protože ona se bude plynem zásobovat bez problémů. Rozčiloval se, že je nenechají stavět Jižní proud. Může Srbsko Evropu rozštěpit?
Je velice složité tvrdit, že právě Srbsko bude ten kámen úrazu. Právě ve vztahu k Srbsku byla Evropa vždy jednotná. Brusel Srbsko válcuje jako buldozerem. Donutili je vzdát se Kosova. Právě vláda Alexandra Vučiće podepsala Bruselskou dohodu, na základě které se Kosovo fakticky stalo nezávislým, čímž postavili Rusko do velice složité situace, protože to jeho nezávislost stále neuznává.
Takže to nakonec vypadá tak, že to my bráníme srbské zájmy více, než samotný Bělehrad. Evropa na Srbsko tlačí a nutí ho zastávat protiruskou pozici.
A čím si vysvětlujete zarážející pozici Bulharska? Prezident Rosen Plevneliev dokonce nazval Rusko agresorem. Řekl: „Budeme se moci osvobodit od Ruska ve všech ukazatelích“. A najednou to vypadá, jako by teď moc rád nebyl? Všichni bulharští vládní představitelé vypadají zcela bezradně. Jsou zcela koupení EU a USA nebo opravdu nechápou, že své zemi škodí?
Mám takový dojem, že to snad opravdu nechápou. To je nakonec výsledek celé té evropské integrace, integrace té země do EU a NATO. Ten mechanizmus západní demokracie. Vždyť je zcela jasně zaměřen na zničení jakékoliv suverenity. My jsme za svoji suverenitu přece jenom začali bojovat a teď chráníme i tu cizí. Takzvané elity těchto států jsou opravdu koupeny. Přesněji řečeno se jedná o západní agenturu, která se k moci dostala s pomocí Západu. Politici jsou vydíratelní, protože jsou opravdu koupení a jednají čistě podle zadání z Washingtonu a Bruselu. Rozvracejí a ničí vlastní zemi a očividně mají takové lidské kvality, že to snad ani nechápou nebo staví svůj prospěch výše.
Ale objevují se i takoví jako Viktor Orbán.
Kteří chápou, že jejich zemi je nutné zachránit.
V čem spočívá ten fenomén Maďarska?
Myslím si, že v jasném chápání ekonomických procesů, ve sledování těch procesů. Je to promaďarský politik, proto ho Západ nazývá proruským. On jasně chápe, že země se blíží k recesi a je na hraně krize. Proto se začíná za svou vlastní zemi bít. To je ta jeho na dnešní dobu „příšerná vlastnost“.
