Oldřich Pražský
16. 12. 2014
Takto Prof. Jan Švejnar sám sebe označil v nedělních Otázkách Václava Moravce během diskuze o případném přijímání uprchlíků v ČR. K tomu několik osobních vzpomínek a pár faktů. Otec pana profesora pracoval v šedesátých letech v Ekonomickém ústavu ČSAV. Během druhé poloviny šedesátých let byl vyslán jako diplomat na Stálé zastoupení u GATT /dnešní WTO/ v Ženevě.
Jejich syn v Praze dokončil střední školu a s oficiální výjezdní doložkou a čerstvým maturitním vysvědčením odcestoval v r. 1970 za rodiči do Švýcarska, kde se jeho rodiče připravovali stále v diplomatickém postavení k emigraci do USA, kam odcestovali s diplomatickými pasy.
Tolik tedy k „utrpení mladého uprchlíka.“
V té době v tomtéž ústavu pracoval i JUDr. Miloš Stádník 1907-1977, bývalý tajemník generála Aloise Eliáše, předsedy protektorátní vlády od dubna 1939 do září 1941, kdy byl zatčen a 19. 6. 1942 popraven. Dr. Stádník, uznávaný národohospodář, se po srpnu 68 přišel poradit s mým otcem, zda má zůstat v Praze, či zvolit emigraci (od r. 48 do r. 89 se o okruhu gen. Eliáše nesmělo příliš hovořit). Nevím, jak rozhovor proběhl, faktem je, že se M. Stádník v r. 68 raději rozhodl emigrovat a odcestoval do USA.
Pro úplnost jako perličku připomínám, že po ukončení studia se v EÚ ČSAV zhruba v téže době objevil jako mladíček ing. V. Klaus, který měl od počátku zvláštní pověst – nastoupil jsem, tak mi budete k ruce.
S prof. Švejnarem jsem měl o mnoho let později příležitost se několikrát setkat v Ženevě i v Praze. Působil jako světa znalý a universitami protřelý odborník pravicově orientovaný pragmatický ekonom, ovšem bez hlubšího vztahu a povědomí o své bývalé vlasti. Svébytné postavení v ČR získal jako „hostující“ kandidát do různých funkcí vč. prezidenta.
V Praze jsem měl náhodou příležitost se seznámit i s jeho rodiči, kteří na přelomu tisíciletí Prahu občas navštěvovali. V té době již byli v letech a z rozhovorů bylo patrné, že se jim polistopadový vývoj v ČR na rozdíl od jejich syna příliš nelíbí.
