redaktor
18. 12. 2014 eRepublika
Představa, že by hned za hranicemi korporátního fašismu začal ekonomicky úspěšně fungovat socialistický stát, je pro vládnoucí Republikány tak děsná, že prezident zvolený za Demokratickou stranu začal okamžitě jednat.
Proč? Protože začala studená válka s Ruskem, ale vezměme to po pořádku. Dnes, 17. 12. 2014 kubánský prezident Raúl Castro a americký prezident Barack Obama vyhlásili, že USA končí padesátiletou studenou a horkou válku o Kubu zahájenou v roce 1962 a že Kuba propustí Američany uvězněné pro špionáž. USA otevře v Havaně ambasádu, a do roka není vyloučena ani státní návštěva amerického prezidenta na ostrově Svobody.
Je to tak humánní, až by jeden zaplakal. Jenže právě jsme dokončili tematické číslo o systému globálního mučení provozovaného USA a jeho EU-spojenci, jehož pachatelé jsou oficiálně beztrestní (O mučení bez mučení). Sázet na humanismus v době začínající studené války Západu s Ruskem, to opravdu není dobrá strategie. Zvlášť ne tehdy, když do svržení Castrova režimu stále jdou milióny dolarů amerických poplatníků.
Před půl rokem Obamova administrativa, kterou v posledních letech neřídí zdravý rozum ani v nejmenším, vydala Cuba Democracy Act, který embargo za republikánských Bushovců ještě přitvrdil. Takže se ptejme znovu: Jaké jsou skutečné důvody US-obratu? Že blokáda je k ničemu a že nefunguje, to se přece ví už 20 let. Navíc Kuba nepadla, ani když bylo Jelcinovo Rusko na kolenou a prakticky vyhlásilo oficiální bankrot financí.
Odpověď jsme už dali, viz článek Rusko a USA bojuje o Kubu (16.10.2014). Po 14 letech přiletěl Putin na návštěvu Kuby a Rusko bez velkých fanfár odepsalo 90 % kubánského dluhu. Bylo smazáno 35 miliard dolarů z časů SSSR a dluh zůstane ve výši 10 %, tj. 3,5 miliardy dolarů. A ty může Kuba přímo investovat do své ekonomiky, nemusí je hned splácet. Kdyby totéž udělali západní lichváři v Řecku a v Argentině, svět by měl pokoj. Naopak Rusové byli za tento krok zásadně kritizováni bankéři na tzv. Pařížskému klubu věřitelů (Paris Club), který sdružuje hlavní lichváře světa, kterým dluží celé státy.
Co Američany nakrklo totálně, to byl fakt, že Putin oddlužil zemi proto, aby s ní mohl hospodářsky spolupracovat na stejné úrovni jako s ostatními zeměmi Jižní Ameriky. Rusko tedy investuje do mnoha kubánských projektů v různých oblastech, a tím utuží tradiční “strategické přátelství”, jak se Putin vtipně vyjádřil. Co Američany (hlavně kubánskou mafii na Miami) hodně znechutilo, byl fakt, že ruská státní ropná společnost bude investovat do šelfové těžby ropy kolem Kuby. Dále bude posílena infrastruktura hlavních velkých přístavů a bude zde vybudován hlavní terminál pro ruskou obchodní výměnu s Jižní Amerikou. Američané šli pod Obamou do sebe a korporátní soudruzi začali přemýšlet, kde udělali chybu.
Výsledkem je veletoč “US-foreign policy”, která byla ještě před pár měsíci ve studené válce s Kubou. Nyní jsou oba státníci velcí kamarádi. Představa, že by hned za hranicemi korporátního fašismu začal ekonomicky úspěšně fungovat socialistický stát, je pro vládnoucí Republikány tak děsná, že prezident zvolený za Demokratickou stranu začal okamžitě jednat. Když jsou tyto socialistické státy v daleké Jižní Americe, tak to ještě jde. Taková Venezuela nebo Ekvádor leží daleko mimo duševní a mediální obzor běžných Američanů. Ne tak hispánská Kuba, kde má velká část španělsky mluvící populace své rodinné a etnické kořeny už od dob otroctví, zrušeného v USA až v roce 1865.
Španělsko navíc bude v příštím kole voleb socialistická země s pravděpodobně antiamerickým premiérem, viz heslo Podemos. A toto Španělsko udržovalo v Kubou trvalé ekonomické a politické vztahy po celou doby Castrovy vlády. A to je druhý důvod amerického spěchu, protože Španělsko si chce na Kubě vzít zbytek koláče po Rusech. Takže přejme Kubácům happy life v americké sféře vlivu, kam do jisté míry asi nyní přijdou. Smlouvy s Ruskem ovšem platí a jistě budou tak či onak realizovány. Závisí na tom ekonomická budoucnost Kuby a její nezávislost na Spojených státech. A tato země za 50 let “přátelství” a “demokratizace” dobře ví, s kým má tu čest. Navíc pro dobré vztahy jistě hodně znamená, že americký koncentrák Guantanámo leží na americké základně přímo na Kubě.
Související články (1)
- Rusko a USA bojuje o Kubu
- Tanečky kolem ceny ropy: poražení a vítězové
- Jak se dělá studená válka
- Zelení válečníci
- Útok Obamovy administrativy na vojensko-průmyslový komplex Pentagonu
Související články (2)
