Tadeáš Svoboda
16. 12. 2014 zdroj
Problém sta tisíc syrských uprchlíků, důsledky jejich přijetí a co to znamená pro nás.
Nejprve krátká rekapitulace. V Bruselu se rozhodli, že o ničení národních států nebudou tentokrát jen mluvit, ale že je třeba to po nějakém čase podpořit činy. Ať již prvotní myšlenka vzešla od úředníka či z tlaku zaručeně „neziskových“ organizací, slovo dalo slovo a Evropa má nyní přijmout 100 000 syrských uprchlíků. Jelikož se nám násilné přerozdělování, kvóty a integrace tak skvěle všude osvědčily, rozhodli naši osvícení vládci v Evropském parlamentu, že si je starý kontinent přerozdělí.
Mezi zeměmi, které by tento vánoční dárek měly obdržet, se objevila i naše republika. Začala jednání o tom kolik a zda budeme Syřany přijímat a co to celé bude obnášet. Překvapivě se naše vláda – pravděpodobně v oprávněném strachu, že se náš již notně kulhající sociální systém úplně zhroutí – rozhodla k ráznému a skvělému rozhodnutí; žádné uprchlíky přijímat nebudeme, Česká republika preferuje pomoc na místě.
Hovořilo se také o referendu, které bych se nebál nazvat tím nejdůležitějším rozhodnutím našeho národa v novodobé historii. Proč?
Co obnáší imigrace, co to vlastně je?
Hned z kraje je nutné říci, že určitá míra imigrace je realitou lidských společností od začátku dějin a je to věc zdravá a přirozená. To však platí pouze při dodržení určitých pravidel. V první řadě je třeba si uvědomit, že národy podobné kultury a přístupu k životu spolu mohou fungovat bez problémů. Proto je zde velký počet Slováků, Němců či Rakušáků a žádné problémy v soužití neexistují. Máme zde i mnoho Ukrajinců, kteří už jsou o něco nám vzdálenější, avšak stále je soužití z velké části bezproblémové.
Naproti tomu většina kultur nám vzdálených – což ta arabská, potažmo syrská či islámská, opravdu je – s námi soužít v poklidu jako celek nemohou. Pro příklady nemusíme daleko, desetitisícová demonstrace v německých Drážďanech z tohoto týdne ukazuje, že něco je jasně v nepořádku. Nefunkčnost multikulturní doktríny nakonec přiznaly i současné špičky evropské politiky – Merkelová, Cameron a Sarkozy. Příklady z Velké Británie, Švédska, Francie či Německa jasně ukazují nemožnost soužití diametrálně odlišných kultur.
Nesmíme si také plést imigraci a pomalé nahrazení původních obyvatel.
Proč bychom je měli přijímat?
„Neziskové“ organizace argumentují dvěma způsoby. Buď tvrzením, že se jedná o naší lidskou a morální povinnost. Nebo tím, že nás uprchlíci obohatí – jak kulturně, tak ekonomicky.
Obojí je samozřejmě naprostý nesmysl.
Naší jedinou „lidskou a morální povinností“ je se v první řadě starat o naše blízké a milované, o jejich budoucnost. A tedy tím i o fyzickou a mravní budoucnost celého národa a společnosti. Masová imigrace je v přímém rozporu s touto povinností.
Přijmout desítky tisíc uprchlíků žádná povinnost není. Nemáme povinnost za někoho žehlit jeho problémy. Nemáme povinnost se sebevražedně rozdat a zanechat našim dětem místo bezpečné prosperující vlasti multikulturní „rozmanitou“ díru, kde je gang „mladíků“ ukope někde v podchodu k smrti, protože měly špatnou barvu a nevhodně se dívaly. Nemáme povinnost přijímat kohokoliv, kdo naši společnost neobohatí, protože se jim často v zemích původu nedostalo ani základního vzdělání. A v žádném případě nemáme povinnost si sem pozvat tikající časovou demografickou bombu v podobě porodnosti arabských přistěhovalců.
Že nás obohatí? Jak konkrétně? Ekonomicky jistě ne, jak ukazují příklady Velké Británie či třeba Dánska, které jasně tvrdými čísly ukazují, že přistěhovalci ze zemí třetího světa nejsou obohacením. Ba naopak, jsou obrovskou zátěží i pro ekonomiky větší a lépe fungující, než je ta naše. Jediný, kdo nakonec bude obohacen, jsou „neziskové“ dotované organizace, žijící z „etnobyznysu.“
Proč si uprchlíky nerozeberou sousední islámské země? Proč když často muslimové mluví o jednotě a pomoci bližnímu souvěrci, tak tyto uprchlíky nepřijme Turecko, Irák, Saudská Arábie či Jordán? Vždyť by to uprchlíci měli blízko domů, byli by dočasně v zemích s podobnou kulturou, takže by nedošlo k „vykořenění“ a nikdo by nemusel platit obrovské částky za dopravu. Ale vlastně – proč by to dělali, když „humanisté“ z Evropy vše zaplatí.
Podle médií politici hovořili o 5 000 až 10 000 uprchlíků. Jaká katastrofální rána pro náš už tak nefunkční sociální systém, toto může být, raději neuvažovat. Náš stát není schopen se postarat ani o naše vlastní chudé, o naše vlastní stáří, které na něj celý život dřelo. O to horší úder to bude pro naše společensko-demografické rozložení národa.
Počítejme teoretický scénář; 10 000 uprchlíků. Ihned po jejich příjezdu začne nějaký multikulturní sluníčkový koumák hovořit o tom, že bychom neměli být nelidští a dovolit příjezd i zbytkům jejich rodin. Z 10 000 bude v lepším případě 40 000. Řekněme, že polovina je v produktivním věku a každý z nich bude mít tři-čtyři děti (buďme optimisté, ačkoliv normou je spíše dětí sedm). Během jedné generace tu optimistickým odhadem je 100 000 muslimských přistěhovalců. Kvůli nefungující sociální politice velmi nespokojených muslimských přistěhovalců.
Co dělají nespokojení muslimští přistěhovalci ve Francii, Velké Británii, Švédsku či Německu? Ale což, co dělají ekonomicky SPOKOJENÍ muslimští přistěhovalci!?
Odpověď zná každý racionálně a zodpovědně uvažující člověk.
Ale pozor, bude to horší – když si porovnáme natalitu našeho národa, to, že pomalu ale jistě vymíráme, můžeme tu během jedné generace mít multikulturní demografickou katastrofu, jakou naše země ještě nezažila. Pro nás první a dost možná i poslední.
Začnou se tvořit „rizikové oblasti“ kam se bude bát vstoupit i policie. Fundamentalistické skupiny se budou snažit aplikovat právo šaría nadřazené zákonům země. Raketově vzroste míra „malé“ kriminality, jako jsou přepadení, krádeže a loupeže. Jako ve Švédsku obludně narostou počty jednoho z nejnechutnějších zločinů – znásilnění. Nepotrvá dlouho a Česká republika bude mít první džihádisty bojující v řadách Islámského státu.
A víte, co bude na celé věci úplně nejlepší? Že tím, že jsme k nám do vlasti přijmuli původních 10 000 uprchlíků, jsme proti světové chudobě neudělali vůbec nic. Na světě je přes 1,4 miliardy extrémně chudých lidí a další 4 miliardy „pouze“ chudých. Každý rok se do chudoby narodí dalších několik desítek milionů lidí. I kdybychom k nám vzali třeba 5 milionů lidí ze zemí třetího světa – což by znamenalo konec českého národa – světové chudobě tím nijak neodlehčíme.
To vše a mnohem víc nás čeká, pokud to dovolíme. Mluví se o referendu. Pokud k němu opravdu dojde, řekněme všichni jasné a hlasité NE. V dnešní Evropě, která pro záchranu jednoho cizího obětuje budoucnost milionů vlastních, buďme ti, kteří se nebudou bát a řeknou, že stačilo.
