Luděk Prokop
8. 12. 2014
Řada lidí, včetně Ladislava Kašuky, se nechce srovnat s vítězícím zlem, vydávaném za jediné demokratické dobro, kterému musí být vše ostatní bezpodmínečně podřízeno. Se zlem, v němž je bombardování civilních objektů, s utrhanými lidskými končetinami a zdemolovanými dětskými pozůstatky, nazýváno bombardováním humanitárním,…
se zlem, v němž lež je nazývána pravdou a pravda lží, v němž zloději křičí, chyťte zloděje, se zlem, v němž je legalizováno okrádání praktikami šmejdů, praktikami chráněnými zákony, v němž lichvářské úroky přivádějí mnohé lidi do bídy, se zlem, kde absolutně nemorální jednání je považováno za jedinou svatou morálku, to, že mnozí lidé se s tím vším nechtějí a nehodlají smířit, to rozhodně ani náhodou neznamená, že by tyto odpůrce morálního sajrajtu, mělo srdce kamkoli táhnout. Že by snad měli jednoduše sbalit si věci a táhnout jinam, jak by si někteří horliví zastánci zmíněného zla a nemorálního sajrajtu, tolik moc přáli, pro volnější pole působnosti při absenci jakékoli podoby jakéhokoli svědomí, které Ladislav Kašuka v jeho článcích připomíná, budíc tím jejich zlou nenávist a zlobu fandů zla, včetně fašismu na Ukrajině. Vítězí-li zlo nad bezmocí, pak nezbývá než kvílet nad lidským druhem spějícím k vlastní sebezáhubě a sebelikvidaci. Žádný doporučovaný úprk za hranice, kde nikdo nebude po prchajících střílet, onomu předpokladatelnému sebeukončení lidské existence zabránit nemůže. Může být, že hodně hlasité kvílení probudí tu většinu lidí, co chtějí žít v míru a v klidu, lidí, co mají přání, aby v míru a klidu žili i jejich děti a proto píše a snaží se Ladislav Kašuka, v naprosto oprávněném přesvědčení, že dělá správnou věc.
