Taras2
24. 12. 2014 Tarasova terasa
Zase jedny vánoční svátky, Silvestr a Nový rok.
„A co má být?“ ptá se ten, který už tohle absolvuje málem po sedmdesáté.
Zastrčte si to třeštění někam a napomádujte si ho.
Den před tím Štědrým se do vchodu Kauflandu okresního formátu valil nepřetržitý proud lidí, čtyřstup tam, čtyřstup ven, jinak to ani nejde, to by to dopadlo jako s tím pověstným dolem, kde se v hlubině začali hromadit horníci.
Vlevo od vchodu končí svou pouť v tomto slzavém údolí stovky kaprů a lidé na tuhle podívanou stojí v desetimetrové frontě. Slzí vůbec kapři? Má to pod vodou nějaký smysl? Slzet, když to stejně nikdo neuvidí?
Slzy, které svět nevidí.
Na Blízkém východě se podřezávají lidé a na ještě bližším východě, takřka za humny, pálí těžká artilerie do paneláků. Slzy těchhle lidí také nikdo nevidí? A co když slzy čerstvých sirotků a bezdomovců na Donbasu i v Mosúlu nějakými podivuhodnými cestami souvisí se slzami českých kaprů?
Za poslední čtvrtstoletí se Rusko významně přiblížilo hranicím států NATO a tímto agresivním chováním ohrožuje mír v Evropě. Z úst nejvyšších představitelů Spojených států zaznívají věty, které politickou scénu mění na pimprdlové divadlo a aktéry na přiblblé, zešílevší Škrholy, byť i různobarevné. Organizace spojených národů se změnila na bezvýznamný spolek, jehož jediným účelem je zajišťovat pohodlnou až přepychovou existenci jeho byrokratům. Jako podle kopíráku Evropská unie, jejíž byrokraté ovšem odvádějí práci navíc, usilovně škodí.
Kyjevský spolek válečných zločinců je vydáván za mustr demokracie a oběť ruské rozpínavosti. Oběť, která zakazuje své ruskojazyčné menšině mluvit rodným jazykem a chce ji zničit „atomovou zbraní“. Bohatci plní svou tradiční úlohu na sto procent, parazitárně vysávají společnost a svými finančními hrátkami tlačí svět do pozice českých skladů munice.
Původně jsem chtěl psát o jmelí, prskavkách a purpuře. Místo toho jsem vyronil slzy, navlas podobné těm kapřím.
Pěkné svátky a celý nový rok.
