Michail Chazin (přeložil hroch)
20. 12. 2014 http://vlkovobloguje.wordpress.com/
O důsledcích měnové krize …
Poskytl jsem krátké interview Tv Regnum (http://worldcrissis.ru/crissis/1744200), ve kterém jsem popsal následky měnové krize, dalšího „černého“ úterý. Putinovo interview ukázalo, že on tyto následky nevnímal a nepochopil, a proto se u toho podrobněji zastavím.
Především upozorňuji, že nebudu hovořit o konspiračních kořenech událostí. Takže nebudu vytvářet analogie s jinými zeměmi, ve kterých došlo k analogickým událostem, ani o tom, že vedení Centrální banky (CB) a vlády byly nejednou nachytány při činnostech, které až děsivě připomínají práci v rámci protiputinovské politiky Washingtonu, o kolosální insiderské práci pracovníků CB a bank v podmínkách krize, s cílem dosažení osobního zisku, atd. To vše nepochybně existovalo, ale to je ještě navíc problém Putinovy osobní bezpečnosti, takže, ať se tím zabývá sám. Tím spíš, že čekistou je on a nikoli já. Řeknu jen jedno: čínské odmítnutí účtování v rublech se ukázalo být absolutně správným – a vzniká otázka, proč to pochopila Čína a Putin ne?
Není přitom dobře považovat lid za úplné pitomce. Ten to naopak pochopil velmi dobře (s tím jsem se mnohokrát setkal při svých cestách po zemi, často mi dávali otázky na toto téma), to ale znamená, že Putinovo odmítnutí hovořit o nich na tiskovce bude chápáno jedním ze dvou způsobů. Prvním – že celá stání moc je jedna banda, přičemž Putinova role je natolik malá, že rozhodovat, dokonce v rámci své formální kompetence a týkající se jeho osobně, on prostě nemůže. Druhým – že on sám je natolik sláb a nekompetentní, že ho oblbne, kdo si vzpomene, ale on sám vůbec nechápe, co se děje. Rozhodněte sami, která z variant je příjemnější.
Ovšem, jeden moment v politice CB (a finanční moci vůbec) zmínit musím. Oni posuzovali a posuzují tuto krizi výlučně jako měnovou a tuto pozici vsugerovali i Putinovi. Vzniká dojem, že oni vůbec nevidí souvislost ekonomiky země s touto měnovou krizí a že vnitřní vztahy v ekonomice jsou pro ně nepochopitelné a nedostupné. To je ovšem přirozená situace, protože „Economics“ stojí na mikroekonomice a proto složité vztahy mezi příčinou a důsledky lidé na „Economics“ vyrostlí přehlíží. Ale že situace je tak špatná – jsem přece jen nečekal. Ale obecně ekonomických následků této, jak se zdá, čistě měnové krize bude mnoho …
Především – poškození úvěrování ekonomiky obecně a reálného sektoru zvlášť. Celé více nebo méně zaběhnuté plánování finančních toků v podnicích jde k čertu. Banky zastavily úvěrové linky a vyžadují změny ve smluvních podmínkách. Protože podniky zpravidla peníze na účtech nedrží (je to neefektivní), nemohou dnes reagovat na potíže svých dceřiných struktur (např. odbytových organizací), ani prostě musí získat peníze na výplatu mezd. A čím je podnik diverzifikovanější a modernější, tím obtížnější pro něj bude přechod na nové podmínky (minimálně proto, že na svolání rad ředitelů, které musí tyto podmínky schvalovat, je třeba několika týdnů až měsíců). Ale za dva týdny je Nový rok. Kolik lidí do něho vstoupí bez výplaty? A kolik bez prémií?
Přitom nové podmínky úvěrování budou obsahovat nová a silně navýšená rizika. To znamená, že budou peníze ještě dražší , při poklesu poptávky (o tom kousek níže). V takové situaci bude „držení“ trhů mnohem složitější, některé podniky, které pracovaly „na kolech“ tj. v rámci vysoké úrovně dělby práce, moderně, se mohou jednoduše zavřít, protože udržení výroby nebude možné. Ale dokonce i kdyby se jim podařilo výrobu udržet, budou jejich trhy snadno obsazeny západními konkurenty s neomezenou a levnou úvěrovou podporou. V důsledku toto pozitivum (i když nepříliš velké), které jsme obdrželi v „tučných“ dvoutisících letech, bude povětšině ztraceno, úroveň závislosti na dovozech vzroste, mnoho času si vyžádá úsilí o vytlačení importu ze ztracených pozic. Přičemž se to vše bude dít v podmínkách všeobecného poklesu poptávky. Letos nevyplacené peníze nejspíš kompenzovány nebudou ( a prémie už jistě), reálná nezaměstnanost stoupne, vedení podniků budou omezovat výdaje. Při tom navíc většina příjmů obyvatel půjde na nákup krajně nezbytného dovozu (a nahrazovat ho při neexistenci úvěru, o investicích nemluvě, bude nemožné). A protože předpovídat kurs bude při nejmenším po několik měsíců nemožné, poptávka poklesne ještě víc na konto růstu úspor, přičemž podle možnosti – devizových.
Zvlášť se musím zmínit o těch, kdo si úvěr už vzali. Na ně dnes budou dorážet „zpětným“ zvyšováním úroků. Někomu se podaří vyhrát soud (i když to bude těžké), ale mnozí budou muset platit. A to poptávku také nezvýší. Zvlášť těžké to budou mít ti, kdo si vzali hypotéku. Zvláště v cizí měně. Ti budou muset pravděpodobně jít cestou politických metod boje s bankami, protože jinak ztratí i bydlení i peníze.
Vysoká je pravděpodobnost krachu bank, které pracovaly právě jako banky, tedy úvěrovaly reálné podniky a spravovaly jejich finanční toky. Návratnost úvěrů se vážně zkomplikuje, vznikne krize likvidity (už vzniká), na které vydělají spekulanti. Jinými slovy, potrestány budou slušné struktury a podpořeni – skuteční podvodníci. To nebude sloužit růstu důvěry na trhu a bude mít negativní vliv na celkovou konjunkturu trhu. A nejen to – protože se solidní banky (jejichž činnost je užitečná s hlediska celkové ekonomické konjunktury) ocitnou ve složité situaci, podpora likvidity v ekonomice se povede přes banky-spekulanty, které budou přirozeně rublovou likviditu prohánět přes devizovou burzu. Mimo jiné proto, že požehnání se jim už dostalo – v dnešním prezidentově vystoupení.
Malý a střední byznys se položí už proto, že se pro něj prudce omezí trh. To velký podnik může přežít několik měsíců čekání na vzpamatování poptávky, ale malý byznys takhle nežije. Ale to znamená, že ekonomicky aktivní část obyvatelstva dostane celou paletu negativních emocí: ztrátu zdroje živobytí, problémy se státními strukturami (zkuste si jen tak ukončit podnikání…!), velikou naštvanost přímo na prezidenta, který svým vystoupením převzal odpovědnost za politiku vlády a CB vedoucí k zadušení ruské ekonomiky! A Putinova slova o „vnějším faktoru“ nikoho nezajímají, v malém byznysu nejsou idioti.
Poznamenejme ještě, že prudký pokles poptávky je navíc i poklesem HDP, protože právě konečná osobní poptávka formuje většinu tohoto ukazatele. Vláda ho nepochybně obelže – nebude to poprvé. Je tu ale jeden malý detail – při poklesu větším než 4-5% (a v 1.kvartálu to bude víc, protože poptávka je podtržena velmi silně) se objeví celá hromada vedlejších parametrů, které schovat nelze. Nemluvě už o tom, že lid to vše vidí – jednoduše na regálech obchodů a ve svých peněženkách. Kampak asi v takové situaci půjde? Jestliže Putin jasně řekl, že se ho to netýká?
Vůbec se mi zdá, že svou kategorickou neochotou zabývat se osudem země si státní moc zadělala na velký problém. Mimo jiné velmi mnohé přesvědčili o tom, že pokud chtějí něco zlepšit, pak v lepším případě (pro státní moc), to musí udělat nezávisle na ní, nejlépe pak potají. A v horším – že státní moc musí vyměnit, jinak se zlepšení nedočkají. Mimochodem, pro čekisty – Washington si spokojeně mne ruce.
