Anna Pilch
25. 11. 2014
Tak už to máme za sebou. Státní svátek – 17. listopadu. Navíc 25. výročí od roku 1989. Žádná sláva to ale nebyla! Mediální masáž měsíc předem, každý den opakovaná hesla pronikala pod kůži „ovčanům“, že se těšíme, že máme svobodu a demokracii. V tom i právo shromažďovací. Zakotvené v ústavě, upravené zákonem. Nedošlo však právě onoho 17.11.2014 k jeho vážnému zneužití? Kde byla policie? To se na to nedívala celá tlupa státních zástupců? Historie nám ukázala, jaké strašlivé následky může mít tolerování fašizujících, fašizoidních a fašistických jednání.
Na Albertově bylo slavnostní shromáždění k odhalení dalšího pomníku 17. listopadu. Stalo se agresivní demonstrací proti prezidentu Zemanovi. S bučením, házením vajíček a jiných předmětů. Za přítomnosti hlav států vyšehradské čtyřky. Také prezident Gauck něco schytal. No, vždyť i on kdysi bojoval za demokracii …
Zemanovi protivníci (odpůrci, nepřátelé – pokud vůbec vědí, kdože to vlastně jsou) si vše zjednodušili. Ušetřili si celé to ohlašování shromáždění, oznámení organizátorů, určování místa a účelu. Takže jasně řečeno: akce nenaplnila zákonné podmínky. To už ti červenokartaři byli korektnější. Dokonce přeorganizováni, když jim někdo z dobrého srdce dodal v Praze i v Brně ve stejných krabicích stejné červené karty. Ten někdo si „svých“ demonstrantů moc neváží. Asi nevěří jejich rozhledu, a proto prý byla doporučena i hesla… Možnost shlédnout transparenty a slyšet hesla neskýtala zrovna skvělý zážitek. Vulgarita, agresivita a do nebe volající primitivismus. Nebudu citovat.
Ale vraťme se k Albertovu. Každého musí napadnout prostá věc. Ukazuje se, že každá shromažďovací akce může být zneužita. Ať bude za biostravu pro kočky, nebo za snížení frekvence výskytu poslance a exministra Kalouska ve veřejnoprávní televizi. Jedno i druhé skončí ataky proti Zemanovi. Nenávist proti němu je už obsesivní a obsesivně se bude projevovat. Ať se jen nezačne těm celosvětově osvědčeným organizátorům vymykat z jinak pevné ruky ….
Uvědomují si naší skvělí politikové to, z čeho nás už mrazí v zádech? Že takto „natrénované“ postupy jsou klasicky fašistické? Že se mohou obrátit proti každému politikovi, který onomu někomu anebo zase někomu jinému nepadne do noty? Připomeňme, že je „natrénováno“. I v jižních Čechách, kde bylo třeba vyštvat a uštvat slušnou političku profesí učitelku jen proto, že její politická orientace prostě někomu nepasovala … Ano, takovou máme demokracii. Nejprve pokulhávala a teď se rozplývá. Jako nakonec na celém světě. Uvědomujeme si, že tyto metody mohou mířit nejen proti politikům, ale obrátit se proti každému z nás, pokud se znelíbíme?
A ještě jednou k pondělnímu Albertovu 17.11.2014. Jeho Magnificence Rektor UK se pohoršoval, že opilý nenávistí dav dokonce nerespektoval ani moment, když se hrála studentská hymna. Nuž, znám pár absolventů vysokých škol z posledních 25 let, kteří nemají ponětí, co to je ta studentská hymna a co to znamená to Gaudeamus igitur. Jedná z těch mladých absolventek je dodnes přesvědčena, že tato „písnička“ vznikla až po listopadu 1989. Dříve přece nemohla, no ne?! A je dobré, že její autoři zvolili ten umělý jazyk, co používají některé popové skupiny. Tímto to je takové univerzální… Přiznávám se, že když toto slyšíte, ztratíte sílu oponovat. Takže Vaše Magnificence Rektore UK, neměla by ta vaše hořká reflexe být také sebereflexí úrovně našeho školství a z toho plynoucí rovně všeobecné vzdělanosti mladých lidí?
A zase zpátky k 17.11.2014. Nepatřím zrovna k obdivovatelům prezidenta Zemana. Ale tady je několik symptomů velmi nebezpečného jevu.
Je Zeman ostrakizován za poslední zbytky samostatného myšlení a odvahy mít vlastní názor? Ano, určitě. O tom není pochyb.
Nemohou ctitelé Karla přestát, že není prezidentem? Ano, určitě. O tom není pochyb.
Není náhodou výrazem nezralosti neumět se v demokracii smířit s prohrou a nerespektovat volbu většiny? Ano, určitě. O tom není pochyb.
Nejsou zde používány fašistické prostupy a není ta jednostrannost, kdy jen jedna skupina má pravdu, fašitická? Ano, určitě. O tom není pochyb.
Teď vyskočím z rétorických otázek k drobné poznámce. Vědí dnes lidé vůbec, co je fašismus? Co vůbec vědí o historii, když mladá a prý velmi vzdělaná učitelka s postgraduálem na Ostravsku diktuje dětem do deníčku vzkaz pro rodiče, že mají děti vybavit padesátikorunou, protože se jede do Památníků Ostravské operace k výročí osvobození Ostravy americkou armádou? Anebo když nezbylo než třeštit uši, když před pár lety nějaký nadšeny mladý redaktor ČRo hlásil od Slávkova při rekonstrukci bitvy pod Austerlitz, že je dobře až skvěle, že přijeli na účast v bitvě vzpomenout členové skupiny ctitelů amerických vojsk z Plzně na jeepech…
Další otázka je zásadní. Není to náhodou tak, že někomu onomu záleží na rozdělení naší společnosti? Ano, určitě. O tom není pochyb.
Máme se stát nárazníkem ve svaté válce proti Rusku a kruciátě proti Putinovi? Ano, určitě. O tom není pochyb.
A že nárazníky si nemají co vyskakovat, natož mít vlastní názor. Aha. Ano, určitě. O tom není pochyb.
p.s. Nota bene k tomu nárazníku. A to už bude v dnešních R.R. předposlední odbočení. Nejznámějším nárazníkových pásmem v Evropě, ať už měla jakoukoliv státní formou, je Ukrajina. Neradno být státem či jiným subjektem dnes podporujícím Ukrajinu. Poláci se už mohutně spálili, když se jim z podporovaných, vyškolených a vyzbrojených skupin vyklubali pohrobci banderovců, kteří z hloubi srdce a duše nenávidí Poláky. A také už jich pár zavraždili. Co s těmi vyzbrojenými a jakžtakž zorganizovanými bandami, které se běžně a průběžně dopouštějí toho, co jinak nazýváme zločiny a ve stavu válečném válečné zločiny či zločiny proti lidskosti. No jo, jsou to zločinci, ale vyzbrojil je Kolomojskij a s tím není radno dostat do křížku. Fakt to při té podpoře Ukrajině nemají lehké …
p.p.s. A už poslední poznámka. Dva dny před 17.11.2014 se objevily dvě zprávy. První korigující. Doposud jsme si mysleli, že 10 % žáků základních škol nemá na obědy. Ohlásili změnu. Už jich je 15 %. Školy hlásí, že ke konci měsíce třídy zejí prázdnotou. Rodiče nemají na autobus a na jídlo, čekají na sociální dávky… Cože se to v listopadu 1989 a poté povídalo? Něco o svobodě, demokracii a důstojném životě pro všechny.
