Břetislav Olšer
19.11. 2014 blog .dnes
Neúcta zavládla Českem; napřed boj na ostří nože při prezidentských volbách; senilní kníže se svojí narkolepsií, co dělá ostudu, kam se vrtne, proti němu člověk, který byl v roce 1989 národním hrdinou pro článek “Prognostika a přestavba”, pak zuřivá nenávist, když Zeman volby vyhrál s dvoumilionovým mandátem. A první neúcta – petice: “Nejste můj prezident”, poté viróza, kauza Putna, neúčast rektorů na Pražském hradu, Rhodos, uznání celistvosti ČLR, včetně Tibetu a vrcholem bylo Zemanovo pravdivé pojmenování neřestí Pussy Riot.
Pokrytci se změnili v rowdies a vajíčky urazili i hrdiny 17. listopadu 1939… A ze Západu, ústředního poradce ČR, se stává nehorázný spratek a násilník; hlavy vítězných mocností druhé světové války se sešly letos v červnu u příležitosti 70. výročí vylodění spojenců v Normandii, Putinova možná účast na výročí 70 let od osvobození Osvětimi vyvolává další bouři nevole; přitom 27. ledna 1945 osvobodila Rudá armáda nejhorší z vyhlazovacích koncentráků – Osvětim; dnes už je jasné, že nejde v ČR ani tak o Putina jako o Zemana, co si ho dovolil pozvat… Opětovná urážka, nyní ta nejhorší – milionů obětí holocaustu…
Za Rusko byl sice do Normandie Putin též pozván, nakonec ho ale zastupoval ministr obrany Sergej Šojgu. Kvůli přítomnosti představitele ruské vlády se oficiálního programu odmítl účastnit polský prezident Bronislaw Komorowski kvůli krizi na Ukrajině. Poláci poté Šojguovi také zabránili v přeletu nad polským územím. Kdo jsou to Poláci, kdo Rusové? Poláci jsou ti, co kolaborovali s Hitlerem a ještě před nacisty obsadili brutálním způsobem české Těšínsko, Rusové zase ti, kterým v 2. sv. válce padlo přes 27 milionů lidí. Ale kdo jiný má pozvat prezidenty čtyř vítězných mocností, než pořád ještě prezident Miloš Zeman?
Bude tomu už 70 let od chvíle, co byly z Osvětimi vypraveny první “pochody smrti” s vězni, kteří už slyšeli kanonádu sovětských tanků a nacisté se snažili uprchnout před trestem za válečné zločiny k “uznalejším” Američanům. Dne 27. ledna 1945 osvobodila Rudá armáda koncentrační tábor Auschwitz – Osvětim. Přežilo jen asi 7 500 lidí. Zavražděno jich však bylo více než 1,1 miliónu; asi 960 tisíc Židů, 75 000 Poláků, 23.000 Romů a Sintů (Cikánů), dále mnoho homosexuálů a Svědků Jehovových. Byl to konec holocaustu, který vyvraždil mj. přes šest milionů Židů…
Podzimní nečas roku 1942; v areálu továrny Baťa v polském Chelmeku stál dům obehnaný ostnatým drátem. V noci se v něm židovští vězni z nedaleké Osvětimi snaží načerpat síly, aby ráno mohli pracovat. Podnik si jich najal 100 až 150 i s nacistickými bachaři. V nelidských podmínkách čistí tovární rezervoáry vody od bahna. “Brutální zacházení, nulová péče a nedostatečná strava i oblečení si vyžádaly velké oběti. Při tomto pracovním nasazení zemřelo nejméně 47 lidí, zřejmě jich však bylo víc,” přibližuje v těchto dnech utajovanou skutečnost vědec Martin Marek z Historického ústavu Masarykovy univerzity v Brně. http://zlin.idnes.cz/zide-z-koncentracniho-tabora-v-osvetimi-pracovali-pro-batu-pok-/zlin-zpravy.aspx?c=A140103_2017463_zlin-zpravy_ras
V závěru loňského roku jsem se v Izraeli podílel na natáčení televizních dokumentů podle příběhů moravských Židů z mé knihy „Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi”. Jedním z nich byl i akademický malíř Yehuda Bacon, ostravský Žid, jenž prošel útrapami Terezína, Osvětimi i Mauthausenu a jako sedmnáctiletý se vystěhoval do Palestiny. Nacisté mu umučili matku, otce i mladší sestru. Dnes žije v domku na okraji Jeruzaléma, nedaleko rezidence izraelských prezidentů. Přežil holocaust – systematické pronásledování a hromadné vyvražďování milionů Židů a dalších etnických i náboženských skupin či politických odpůrců režimu prováděné nacistickým Německem v době 2. světové války…
Prahy se z koncentráku dočkal v květnu pětačtyřicátého jako jedno z prvních osvětimských dětí. K 15. březnu 1939 žilo v Protektorátu 118 310 českých a moravských Židů, do koncentráků jich bylo posláno více než 81 tisíc, vrátili se v počtu asi deseti tisíc, dalších sedm tisíc zemřelo mimo koncentrační tábory; byli zabiti při odbojové činnosti či spáchali sebevraždu. Do osvětimské plynové komory o 210 čtverečních metrech se dařilo nahnat na tisíc lidí (průměrná hmotnost cca 40 kg). Cyklon B byl sem vhazován v plechovce stropem do speciální drátěné klece, což vylučovalo, že by ho padající mrtvoly zakryly svými těly a zabránily tak přeměně jedovatých krystalků nasycených kyanovodíkem v plyn. Smrt nastala při odpovídající teplotě z lidských těl za deset minut vnitřním udušením, jelikož kyanovodík rychle ničí veškerý kyslík v krvi a tkáních…
Mrtvoly byly poté pomocí elektrického výtahu přemístěny do krematoria, tam byly vhozeny na pohyblivý pás, na němž předjely před čtyři komanda. První sundávalo mrtvolám prsteny, druhé jim stříhalo vlasy, třetí vytrhávalo zlaté zuby a čtvrté je házelo do kremačních pecí. Zlaté zuby odstraněné z mrtvol byly roztavovány ve zvláštní peci v krematoriu č. 3. Ve vydařených dnech se podařilo takto “vyprodukovat” až čtrnáct kilogramů zlata, které byly posílány do říšských bank…
“Byli jsme vyčerpáni, hladem i těžkou prací. Dvacet dětí nás místo koně zapřáhli do vozu, s nímž jsme jezdili po lágru a sbírali nejrůznější věci, hlavně oblečení po lidech, kteří skončili v jednom ze čtyř krematorií. Jejich pece dokázaly za 24 hodin spálit kolem 5000 mrtvol. Čím byly vyhublejší, kostnatější, tím rychleji hořely…” říká Yehuda. Třeba měl osvětimský kuchař prémie za to, že vytvářel lidské kostry, jen potažené kůží, co se potom lépe spalovaly… http://www.youtube.com/embed/vA_YHAqaV2M?feature=player_detailpage
“Bytost v Osvětimi, těžko říkat “podlidem” člověk, si musela dávat pozor hlavně na svá chodidla. Jakýkoli puchýř či odřenina znamenaly bez ošetření zánět, hnis a krev, tedy konec chůze a kdo nemohl chodit, byl na místě zastřelen. Nejlepší bylo, když se ženy a dívky ostříhaly dohola; na holé hlavě se blechám a vším nedařilo a my jsme měly po starostech se svěděním…” připomněla mi Hana Ringová- Rožaňská, která přežila Osvětim tím, že se dostala na dnes proslulý seznam Schindlera, který si vybral pro svoji továrnu vězněné Židy. Rovněž Hanu i s maminkou a otcem. Seznam pro ně znamenal život…
Psychopatický muž, který měl v Osvětimi na starost selekce, si na 3 380 stránkách svých deníků zaznamenal události svého života, rozhovory s přáteli, filozofické úvahy i poezii. Doktor Mengele byl tou bestií. Posedlý byl dvojčaty. Svou reputaci bezcitného cynika získal při selekcích na železničních rampách, kde nově příchozí vystupovali z dobytčích vagonů, aby se setkali se svým osudem. Na každého ukázal hůlkou a řekl „napravo“ nebo „nalevo“. V železničních transportech pátral po dvojčatech. „Zwillinge, Zwillinge, Zwillinge, dvojčata, dvojčata, dvojčata,“ vykřikoval.
Jak měl při své zrůdné falši ve zvyku, nasadil konejšivější tón: „Dejte pozor, madam, dítě vám nastydne. Madam, jste nemocná a unavená po dlouhé cestě; předejte dítě téhle paní a později ho najdete v jeslích.“ Chlapce a dívky z dvojčat poté nutil spolu souložit; chtěl splnit Hitlerovo přání, aby Němky rodily co nejvíc dětí; dvojčat, trojčat a dalších x-čat, jež by doplnily jeho zničenou armádu. Jeho poradcům bylo jasné, že i německá žena je těhotná devět měsíců a tak brzy nebude dostatek Němců pro ovládnutí celého světa.
Bylo to v polovině ledna 1945, střelba z ruských tanků už byla slyšet až v Osvětimi. Němci vězně rychle naložili do vlaku, aby je přepravili dál od fronty, aby Rusové neviděli, jak Židy zbídačili. Neujeli ani pět set metrů, když ruská stíhačka zasáhla lokomotivu. Tak šli pěšky až do Buchenwaldu. Kdo nestačil, byl zastřelen. Mrtvoly byly nakládány na vozy. Chleba už nebyl, tak večer dostávali hrst žita. To po zrníčku jedli celý den. Šetřili si ho… Jedno zrnko žvýkali hodinu. Pak šli tři dny a starší spoluvězni během nich vyprávěli těm mladším pohádky, jenom aby neusnuli a nebyli zastřeleni… Spávali vždy na hřbitově, aby je nikdo neodhalil. Podařilo se jim nakonec uprchnout nacistům, co si už sami hledali cestu za svojí záchranou…
Dne 4. května 1945 vydal generál Patton rozkaz zahájit útok na západní Čechy. Následně se 2. a 97. Infantry Divisions a 16. Armored Division vydaly směrem na Plzeň. V ulicích Plzně se americké tanky objevily 6. května 1945 kolem 8. hodiny ranní vítány nadšenými obyvateli Plzně. Po poměrně těžkém a vůbec největším boji, s jakým se americká armáda na území Československa setkala, byl 26. dubna Cheb dobyt. Toto vítězství bylo ovšem zaplaceno 46 padlými vojáky a 150 raněnými v tomto prostoru. Později ještě následovala několikahodinová bitva o chebské letiště, dne 28. dubna, při které bylo zraněno asi 16 vojáků. Státníci oslaví bitvu o Normandii; kdy se sejdou ve Stalingradě? V Normandii padly přes tři tisíce Spojenců, jen ve Stalingradu během “poměrně těžké bitvy” na půl milionu…
Kolik padlo vojáků Rudé armády, kteří byli na frontě od roku 1941 a přešli bitvy u Stalingradu, Kursku, Moskvy, Leningradu, Sokolova, Dukly, až po dobytí Berlína? Několik milionů… Stalingrad 450 tisíc zabitých, Kursk sto tisíc mrtvých, Leningrad 600 tisíc… Jen při osvobozování Československa jich padlo na 150 tisíc. A zatímco američtí vojáci, kteří přišli po “hrdinských” bojích o půl tisícovky svých druhů, jsou umytí a navonění šviháci v parádních uniformách, rozdávali čokoládu, žvýkačky, masové konzervy, cigarety a flirtovali s českými dívkami, které si poté mnoho těchto vojáků vzaly za muže, po tisících kilometrech v blátě zákopů, bez potravin a hygieny špinavý, nemocní a nevzhlední Rusové byli všem jen odpudiví. Kromě přeživších vězňů Osvětimi… Několik let bez žen je přinutilo ke znásilňování…
Když jde o Normandii, je pieta povinná všem západním hlavám států, pokud jde o Rudou armádu, bezkonkurenčního vítěze nad německým nacismem, je trestné, když její státníci nejsou bojkotováni, a Osvětim? Kam se hrabe na hrdinství Spojenců všude tam, kde jde o zájmy USA… Zastydí se někdo…? Kalousek a spol., co protestují proti pozvání Putina, určitě ne… Inu, sečteno, podtrženo; ze světa všeobecně vyprachává úcta k životu, přitom v Miláně už v roce 787 vznikl první dům s otočnou schránkou pro odložené děti s názvem Xenodochium; denně dnes umírají nevinní lidé ve válkách ve více než stovce zemí, při atentátech, podřezáváním, lynčováním
