Západ začal skutečnou studenou válku

Každý fyzik ví, že pokud se silové vektory složí, pak výsledná síla tvoří jejich součet. V lidských vztazích je to o něco složitější, protože jsme holt lidé. Vlastními skutky a jejich dlouhodobými následky připravujeme dynamiku vývoje, který mechanicky nesčítá negativní a pozitivní faktory, ale je exponenciálně násobí a tím urychluje. Něco podobného běží i v ekosystémech. Zničíte jeden druh, a tím podseknete celý potravinový řetěz. Podívejme se na poslední vývoj na Západě, který urychluje běh k fatálnímu rozdělení světa na dvě části.
 

Styl dnešní mediální manipulace dobře vysvětluje odvolávka na archaické kolektivní rituály dané v primitivních společnostech z doby bronzové. Psychózu korporátních médií ohledně Nepřítele by vysvětlil René Girard. Pokud není objekt násilí v dosahu, zaměří se násilí na náhradní oběť. Obětí systému jsme my všichni. Korporátní média vedená pilnými presstitutkami se snaží agresivitu vyděšené a manipulované společnosti převést na náhradní oběť. Její základní vlastnost je, že musí být “obětovatelná“. Jinak by se iracionální násilí vyvolané strachem a bezmocností mas vybíjelo na vlastních. A to po Fergussonu, Řecku a masových protestních pochodech ve Španělsku elita nechce, a vlastně ani my. Zkrátka, utužíme společnost Západu na “křesťanský” způsob. Ukážeme vyděšenému lidu nějakého “Nepřítele” (Islám, Terorismus, Ebola, Putin…). Pak mu vysvětlíme, že je lépe, aby jeden umřel za všechny, protože matematika platí, a pud sebezáchovy také. Pak dotyčného za městem ukřižujeme, tedy mimo pozornost mediálních presstitutek. A máme to v kabeli, alespoň pro jedno planetární procento, které celý cirkus organizuje ve vlastním zájmu. Jak tedy organizuje studenou válku?

Nechám bokem Rusko a diabolizovaného Putina. V případě výborně vyzbrojeného Ruska opravdu není tento nepřítel prozatím v dosahu. Stejně tak nelze občanům veřejně říci po případném krachu eura a dolaru, že za to může ono jedno procento, které si koupilo politiky a tak trochu všechno kolem. Lidé opět o všechno přijdou, budou masové nepokoje a je třeba už dopředu najít vhodného Nepřítele, který bude iracionální strach občanů doby bronzové, pardon, současné, efektivně kanalizovat. Navíc je případně můžeme poslat zemřít do nějaké lokální války, jak se to právě provozuje na Ukrajině vojensky podporované od USA a EU. To také věci neuškodí a těch vzpurných bude rozhodně méně, nemluvě o poslušnosti armády a policie.

V dalším kole studené války už totiž nebude problémem Putin, ale aktivní občané v Evropě. Někteří to už máme za sebou, takže máme celkem slušně nastavená tykadla. Na rozdíl od mediální masáže zdejších mozků nebudu hledat obětního beránka za naše blbosti a nebudu jej rituálně vyhánět do pouště keců, lží a manipulací. Viz článek Putin, nové simulákrum neurotického Západu.
Jak se zadělalo na studenou válku

Podívejme se na soubor jevů, které jsem jak tak narychlo vybral jako znamení doby. Před pár lety jsem už něco takového psal, viz článek O jednom islámském znamení času I-II. Jde mi o silová pole svobodného lidského jednání, kde se násobí pozitivní, nebo tomto případě negativní efekt. Milovníci globálních spiknutí si k tomu mohou po libosti přidat cokoliv dalšího, ale já ne. Věci nejsou fatálně naplánované ani Prozřetelností, ani nějakými Ilumináty. Prostě se stalo to, že líní a pohodlní občané Západu vyměnili demokracii za úživu, o kterou postupně přicházejí vinou toho, jak předali politickou moc ve společnosti globální oligarchii. A to prosím ještě v 70. letech měli blahobyt a pochopitelně i tu demokracii, protože obojí jde ruku v ruce.

Juncker potvrzený v čele EK. Aféra LuxLeak (viz heslo) je teprve v začátcích a je jasné, že v čele Evropské komise stanul legální zloděj. Evropská komise vydržela tento týden hlasování o vyslovení nedůvěry, které vyvolala skupina europoslanců kvůli LuxLeak. Pro odvolání komise se šéfem (Jean-Claude Juncker) hlasovalo 101 z celkových 751 europoslanců, 461 jich bylo proti. Jinak řečeno EU se stala rukojmím jednoho promile bankéřů a korporací a “my” (tedy námi volení poslanci EP) nejsou schopni odvolat zloděje. Tím je jasně dáno další směřování korporátně sestavené Evropy, viz naše ekonomické a finanční analýzy EU. Zkrátka, na úrovni EU přestala fungovat demokracie a vládnou zde pouze instrumentální a byrokratické zájmy.

Ropná válka skrze manipulovaný pokles cen. Nenávist bloku Saúdů (Katar, UAE, Saúdská Arábie) k Rusku je celkem pochopitelná, viz jejich nezdařený pokus o dobytí Sýrie vedený společně s USA, Tureckem, Francií, a vlastně i s celou povolnou a politicky hloupou EU. Nyní se západní teroristé po prohrané válce opět vracejí domů, takže budeme muset zrušit i ten zbytek demokracie, který zatím máme. Na poklesu cen ropy danými spekulací na burze a hlavně zvýšenou produkcí zmíněných zemí prodělá celý ropný průmysl v USA. To znamená, že korporátky jsou ochotné odepsat vlastní zisk a vlastní společnosti ve jménu globální rulety zaměřené na zničení klíčových producentů ropy v BRICS: Rusko, Írán, Venezuela, Ekvádor a další. Všechny tyto země financují zisky z ropy nějakou formu sociálního státu, která má silnou podporu místních obyvatel. A zdejší osvícení občané si tuto statečnou politickou reprezentaci svobodně zvolili v demokratických volbách. Jinak řečeno: oligarchický Západ chce zničit demokracii, která se mu nehodí do krámu. A to je opravdu nebezpečná strategie.

Ničení daného světového řádu. Z hlediska výše uvedeného boje o ropu a globální manipulace s měnovými kurzy je jasné, že boj dostal globální charakter. Oligarchická struktura Západu chce ničit daný světový řád založený na systému kolektivní bezpečnosti daném přes Radu bezpečnosti, kterou vytvořily vítězné mocnosti po II. světové válce jako poslední nástroj světové domluvy. Viz neoprávněná agrese USA při Druhé válce v Iráku, která vytvořila planetární precedens pro studenou válku. Dnes už ve světě neexistuje mezinárodní struktura nebo organizace, která by nebyla instrumentalizovaná pro ten či onen mocenský účel.

Konec globálně daných civilizačních hodnot a institucí, které je brání. Výše uvedený bod se automaticky promítá do následujícího. Korporátní fašismus a urychlování světových konfliktů způsobuje, že občanská společnost přestává existovat. U nás vlastně ani nevznikla. Soukromě odhaduji, že počet nezmanipulovaných aktivistů je zhruba stejně velký jako za komunistů. Osud koupeného “Člověka v tísni” a podobných humanitárních figurek dokazuje starou Marxovu pravdu, že všechno je “třídní”, že tedy všechno kontroluje nějaký oligarchický zájem. Oligarchie si stát přivlastnila s naším demokratickým souhlasem. Tak jí také stát patří a logicky určuje, co jsou ony “humanitní hodnoty”. Pak nikoho nemůže udivit, že tyto organizace, původně založené za skutečně humanitním úmyslem, fungují jako páté kolony v těch zemích, kde je třeba vyvolat majdany, využít nějaké nespokojenosti a rozvrátit daný řád. Říká se tomu “válka čtvrtého typu”, viz naše heslo. Výsledkem je rozbitý svět, kde už ani hodnoty nejsou společné, protože chybí občanská společnost, která by je bránila napříč kontinenty. Tato vskutku “špinavá válka” (viz heslo “dirty wars”) patří k tichým katalyzátorům rozpadu lidského světa.

Planetární fízlování všeho a všech. To je fakt problém, protože na tomto bodu je jasně vidět, že demokratické společnosti již začal ovládat režim studené války. Válka je totiž jediný legitimní způsob, jak vysadit demokratické mechanismy ve prospěch jednoho procenta vládnoucí elity. Parlament si může zasedat, ale vojáci a fízlové se sluchátky na uších a s kniplem pro řízení drona v ruce mají skutečnou moc ve státě. A už se tím militarizovaná parta nijak netají, viz poslední případy boje mezi Kongresem a CIA (Senátorka Feinsteinová o CIA: nejprve lhali, teď kradou). Planetární fízlování působí jako ohromný urychlovač rozpadu demokratických režimů. To správně viděl bývalý agent se sluchátky na uších jménem Snowden, nyní bytem v Moskvě. Druhý pán jménem Assange je zavřený a hlídaný za peníze daňových poplatníků na ekvádorském velvyslanectví v Londýně.

Což nás přivádí k poslední myšlence. Ztracené to není, protože slušné země a slušní politikové pořád existují. A pořád existují lidé, pro které svoboda něco znamená. V Evropě jich zatím tak moc není, aby si prosadili změny režimů jako v Jižní Americe. Ale co není, to může být, po skvělém vykročení ke krachu eura a dolaru.