Břetislav Olšer
23. 11. 2014 blog idnes
Prostě jsme si oddechli, že nás už nikdo nebude napomínat, estébáci vyšetřovat, co jsme kde dělali a proč, žádné devizové přísliby jednou za několik let. Nemuseli jsme se bát, že když někdo pojede za příbuznými do SRN, že bude mít utrum a zvláště vojáci z povolání, policisté či jiné šarže nesměly ven, aby něco nevyzradily. Prostě útlak, nesvoboda, žádná demokracie… (Moje valašská babička říkávala: Demokrat – kde moh krad…)Když u nás padla politika jedné strany, všichni si pochvalovali, že konečně máme banány, automobily bez pořadníku, maso nejenom v pátek, ale hlavně – že můžeme cestovat na Západ. A hned to byla Vídeň, kde nám oči přecházely z toho bohatství, ale také z cedulí v rakouských obchodech: Češi, tady se nekrade! Zkrátka; dřív se stálo ve frontách na banány, dnes ve frontách před Úřady práce…
Dnes si lebedíme, můžeme kamkoli, vlastně kromě Moskvy, Krymu, na Bajkal. Tedy, ne že by nám to zakazovali, ale těch komplikací, vyptávání, sledování, zdůvodňování… Když si třeba prezident Zeman zaletí na Rhodos za svými ruskými přáteli, je okamžitě vlastizrádce. Když řekne premiér Sobotka něco vlažně o Havlovi, všichni se ježí, že projevujeme malou úctu hrdinovi. Hned se musíme zlomit v pase, aby si náš Big Brother nemyslel něco o plíživé kontrarevoluci. Opět nás někdo nutí myslet po jeho; kupředu pravá…
A k tomu nesmíte mít na mysli občanskou válku na Ukrajině. Že by tam bojovali proti sobě Ukrajinci; ti západní proti těm jihovýchodním? Nesmysly; jsou to ruská invazní vojska; žádná chřipka a Islámský stát rakovina. Všechno je pouze zrada ideálů dle Washingtonu, DC. Jako bych se ocitl v roce 1980, kdy se v československém socialismu nesmělo říkat, že Arafat je terorista, přece mu dáváme Řád Bílého lva. A když někdo řekl, že Židé jsou chudáci, byl ihned sionista a vůbec nikomu nevadilo, že Palestinci jsou mistry sebevražedných atentátů. Ne teroristé, ale stateční hrdinové.
Dnes si prezident Zeman dá cikárko a kávu s Lavrovem a je z toho skandál, jak je Zeman proputinovský… Když odletí poslanec Šarapatka či Filip do Ruska, je z toho poprask, co, proč, kdo to platí, jaké jsou za tím zájmy. Štětinové se štětí a mluví o vlastizradě a odstoupení z funkcí. Česká zahraniční politika opět jede po dvou kolejích. Jedním směrem uhnula „prezidentská bafajicí mašina”, druhým pak „vládní Pendolino” a zahraniční partneři tomu s nechápavým úžasem jen přihlížejí. A ti, co nebojují v zájmu Západu, jsou teroristé, naopak ti, co chrání americké občany v Korei, ve Vietnamu nebo na Grenadě, jsou bojovníci za svobodu.
Za totality bylo StB, dnes máme BIS, potažmo CIA, resp. ambasádu USA, kde se to agenty jen hemží. Každá demonstrace, která je Američany sponzorovaná nebo koordinovaná, má na transparentech dvojjazyčné nápisy, aby zahraniční média neměla potíž s jejich překlady. Rovněž krabice s „červenými kartami“ byla prokazatelně z americké ambasády… Senátor McCain byl moc znepokojen přátelským postojem prezidenta Zemana vůči Rusku a Putinovi. Západ by měl podle McCaina dodávat Ukrajině zbraně…
Bývalý velvyslanec Česka v USA Vondra si vysloužil medaili za zásluhy od ”National Endowment for Democracy” (NED). Za co asi…? A co že je tato “National Endowment for Democracy”, neboli Národní nadace pro demokracii? Jeden ze zakladatelů NED Allen Weinstein k její činnosti dosti výmluvně uvádí: „Mnoho z toho, co my dnes děláme, dělala před 25 lety tajně CIA…” Stb a CIA
Čeští představitelé se neshodnou v otázce Ukrajiny a ruského angažmá během krize. A jak tomu bylo za minulého režimu? Pokud k nám milostivě přicestoval nějaký západní státník, vymínil si setkání s disidenty a opozicí. Bylo mu to povoleno, aby mu někdo po návratu domů nevyčetl, že je moc prosocialistický. Viz. oficiální návštěvu Československa vykonal koncem roku 1988 francouzský prezident François Mitterrand. Setkal se s prezidentem ČSSR Gustávem Husákem, předsedou federální vlády Ladislavem Adamcem a generálním tajemníkem ÚV KSČ Milošem Jakešem.
Ráno 9. prosince přijal Mitterrand na francouzském velvyslanectví v Praze zástupce Charty 77 a dalších nezávislých iniciativ v čele s Václavem Havlem, s nimiž hovořil o změnách ve východní Evropě (zejména o nebezpečí vytvoření konzervativní osy Berlín – Praha – Bukurešť, zaměřené proti skutečné “přestavbě” a “glasnosti”) a stavu lidských práv v Československu. Co kdyby naše státníky někdo nutil setkat se v Iráku a Sýrii s teroristy organizace Islámský stát nebo se členy komunistické strany Spojených států či v Afghánistánu s tálibánskou opozicí a místními disidenty…?
Falklandy – Malvíny; “přišel rozkaz od vrchního bolševika Brežněva z Moskvy, z Falkland se staly Malvíny a Husákem a jeho bandou ovládaná média začala psát rázně proargentinsky. Nevadilo jim, že se postavili na stranu argentinského agresora a fašistické junty, která ve své zemi pronásledovala též komunisty. Další to důkaz komunistické bezpáteřnosti a trapnosti…” (Ziegler)
V současnosti víme, že “železná lady” Thatcherová si nikdy nebrala servítky. A všichni jí dnes posmrtně tleskají, zatímco Krym je ruská agrese. Totální pokrytectví. Jako v otázce války mezi Spojeným královstvím a Argentinou o Falklandské ostrovy, která se odehrála v roce 1982. Falklandské ostrovy patří k zámořským územím Spojeného království od roku 1833, Krym patří k Rusku od roku 1776; tedy o více než sto let déle. Obyvatelé Falkland stejně jako Krymu jsou v naprosté většině britského, resp. ruského původu a nejeví nejmenší zájem o připojení se k Argentině, resp. zůstat součástí Ukrajiny.
A zatímco na Ukrajině se Kyjevem rozpoutaná zběsilá válka setkala s odporem Západu, na Falklandách ji podpořila „Železná lady“ Margaret Thatcherová, jež bez jakýchkoli okolků označila argentinskou akci za jasnou územní agresivní anexi. Jako EU, USA a Ukrajina obvinily Rusko z anexe, byť se jednalo o svobodné referendum o nezávislost Krymu. Thatcherová se vyjádřila v tom smyslu, že Falklandy jsou částí Velké Británie stejně jako Londýn. Podobně se vyjádřil Putin, že Krym je součástí Ruska stejně jako Moskva. Kdo asi komu dal za pravdu…? V roce 1990 baronka Thatcherová v pražském Federálním shromáždění pronesla, že to byla ona ještě s jedním mužem, (Reaganem) kdo uzbrojila Sovětský svaz, a tak pomohla porazit Říši zla.
Jedna totalita vystřídala druhou, jen s tím rozdílem, že jedna byla bolševická, dnes máme totalitu esersko-menševickou, tzv. Politického ústředí; ovšem říkat lze jen to, co schválí Kalousci, Staňurové a Schwarzenbergové, když je něco v “nepořádku”, napíše o tom Washington Post, kde nám udělá vy, vy, vy, pozor… Putin je Hitler, Rusko Třetí říše, Rakousko jako Krym a Sudety celý Donbas; to je vaše životní Desatero… Helmut Zilk a prezident Václav Havel aféru kolem “údajné” spolupráce Zilka s komunistickou Státní bezpečností považovali v 90. letech za uzavřenou. Přesto prezident Zilkovi v dohledné době Řád bílého lva na hruď nepřipne. “Proces udělování vyznamenání je zdlouhavý, v tuto chvíli o tom neuvažujeme,” uvedl Špaček a Zilk nakonec zemřel i bez Lva.
Do Prahy přijede prezident Ukrajiny Porošenko, ten Porošenko, co vykřikoval před měsícem, že za každého zabitého ukrajinského vojáka nechá zabít tisíc separatistů. Místo do Haagu, přistane v Praze. Velmi vkusné, ale nikdo Zemana nenapadá, zato když pozve Putina na výročí 70. let od osvobození Osvětimi Rudou armádou, je to málem na impeachment… Zde…
Inu, dřív Pravda, dnes The New York Times… Dřív nás řídila Moskva, dnes Washington, DC. A zkus vybočit z řady submisivních troubů… Promiň, příteli Zilku
