Tereza Spencerová
13. 11. 2014 Literárky
Ukrajinská krize se prohlubuje, a to hned mnoha směry – je tu krize identity, krize energetická, sociální, politická…Mezitím ukrajinská burza padá nejrychleji od letošního března, na historické minimum padl také kurz hřivny vůči dolaru a pomalu se blíží hranici, která bude znamenat totální kolaps ekonomiky, ukrajinští podnikatelé prchají ze země, nejčastěji do Polska, Pobaltí nebo České republiky.
Příkladem krize ukrajinské identity může být kultovní Michail Bulgakov, kyjevský rodák, který opěvoval krásu tohoto města, ačkoli ideu ukrajinské nezávislosti na Rusku vždy zesměšňoval. „Říkáme mu Velký občan Kyjeva,“ vysvětlila pro New York Times ředitelka kyjevského Bulgakovova muzea Ludmila Gubiauri. A přesto právě ona se aktivně stavěla za nedávné rozhodnutí vlády zakázat vysílání ruské televizní minisérie podle Bulgakovovy Bílé gardy, jeho nejdůležitějšího díla situovaného do Kyjeva, protože je to „ruská propaganda“.
Podobně rozpolcený je ukrajinský přístup k energetice. Při známých problémech s neplacením za ruský plyn a s očekávanou snahou snížit energetickou závislost na Rusku – a samozřejmě s ohledem na fakt, že většinu uhelných dolů na východě země ovládají rebelské „lidové republiky“ — se Kyjev už v létě rozhodl, že bude uhlí nakupovat všude jinde, jen ne z Ruska. A bylo zaděláno na skandál. Ze všech možných nabídek, mezi nimiž byly světové koncerny jako Glencore, Mercuria, Trafigura, BHP Billiton, Anglo Američan nebo Total, vláda bez výběrového jednání (neb nic takového ukrajinská legislativa nepředpokládala) na principu „cena-kvalita-lhůty dodání-platba předem“ vybrala uhlí až z Jihoafrické republiky od britské firmy Steel Mont Trading, která na Ukrajině působí už od roku 1993. Uhlí z Ruska Ukrajina kupovala za 80 dolarů za tunu, uhlí z Jihoafrické republiky vyšlo i s náklady na dopravu na 110 až 112 dolarů, a navíc se ukázalo, že ani není tak kvalitní, jak stanovovala dohoda. Tři měsíce to nikomu nevadilo, ale pak prezident Petro Porošenko zničehonic poukázal na „podezřelý obchod“ a ministr energetiky Jurij Prodan strávil tři a půl hodiny u výslechu, prý v roli svědka, byť ukrajinská média naznačují, že mu hrozí zatčení za zneužívání státních peněz.
Nynější skandál nemá ale podle všeho nic společného s rozhazováním státních prostředků, jako spíš s bojem o křesla v rámci koaličních jednání – Porošenko by resort energetiky rád obsadil svým mužem, „frontovici“ premiéra Arsenije Jaceňuka brání „svého“ Prodana. Podle údajů z konce října měla Ukrajina podepsané smlouvy o dodávkách uhlí z Ruska (509 tisíc tun), Jihoafrické republiky (250 tisíc tun) a z vlastních zdrojů měla získat 320 tisíc tun. Podrobně celou kauzu popisuje třeba Ukrainska Pravda. Už nyní je ale jasné, že Steel Mont už kvůli skandálu odmítla podepsat s Kyjevem další smlouvu, a není jisté, zda k ukrajinským břehům vůbec dorazí čtvrtá dodávka uhlí. Kyjev, který chtěl – přinejmenším oficiálně — původně snížit svou energetickou závislost na Rusku a odmítá o čemkoli jednat s rebely z východu, je tak najednou připraven z Donbasu uhlí zcela oficiálně kupovat (ale Doněck nechce prodávat, dokud ukrajinská armáda neskončí s dělostřeleckou palbou) a kruh se pomalu uzavírá: bude prý záviset na rozhodnutí nové vlády, zda znovu začne ve velkém kupovat uhlí i z Ruska.
Podobně nyní Ukrajina, jíž Rusko už zaplatilo za dva měsíce tranzitu plynu do Evropy, prý „nepotřebuje“ ruský zemní plyn, neboť na rekordní úroveň navýšila revers (ruského) plynu ze Slovenska a hodlá zvýšit odběr téhož plynu také z Maďarska. Od zahájení topné sezóny 20. října už ze svých zásobníků odčerpala přes miliardu kubíků, mrznout mezitím ve svých bytech začali nejen obyvatelé Oděsy, ale třeba i Lvova, a závazný kalendář dalších splátek miliardových dluhů pro ruský Gazprom nebyl zatím stanoven.
Do ranku vnitropolitického boje nejspíš spadá také zatčení bývalého šéfa kontrarozvědky, a to kvůli zabíjení lidí před rokem na Majdanu. Advokátka Jevhenije Zakrevská, která zastupuje rodiny obětí z Majdanu, nicméně tvrdí, že největší odpor důslednému vyšetření tehdejšího masakru klade nynější ministerstvo vnitra v čele s Arsenem Avakovem: „Pozice ministerstva vnitra je taková, že jeho pracovníky nelze hnát k zodpovědnosti, že svou vinu vykupují, že jen plnili příkazy, že právě oni by neměli svědčit, neměli chodit k výslechům, neměli poskytovat informace… Tato pozice se nemění a zásadně brání vyšetřování.“ Tento názor v zásadě dodává váhu nedávné studii univerzity v kanadské Ottavě, podle níž snajpři na Majdanu stříleli převážně z míst ovládaných tehdy ještě jen opozicí.
Miliarda na zbraně
Mezitím ukrajinská burza padá nejrychleji od letošního března, na historické minimum padl také kurz hřivny vůči dolaru a pomalu se blíží hranici, která bude znamenat totální kolaps ekonomiky, ukrajinští podnikatelé prchají ze země, nejčastěji do Polska, Pobaltí nebo České republiky. Obchodníci odcházejí z centra Kyjeva, a to nejen kvůli vysokým nájmům, ale i kvůli hrozícím sociálním bouřím, nedostatek peněz na opravy vagónů může vyústitv ukončení provozu kyjevského metra, hlavní město opanovala vlna zločinu, vláda začala šetřit i na vyplácenížoldu či penzí pro raněné vojáky či „dobrovolníky“, a opožďují se či rovnou mizí výplaty studentských stipendií, přibývá tzv. úvěrových bezdomovců, tedy lidí, kteří kvůli nezaměstnanosti nejsou s to platit činži, nebo o své byty přicházejí v rámci rozsáhlých podvodů…
Místo řešení akutních problémů vláda raději zahájila lustrace mezi učiteli a zájemci začali psát udání na „nepohodlné“ kantory. Právě lustrační zákon je přitom součástí ukrajinské krize, která vyústila ve válku na východě země – a ta pro změnu vládě zajišťuje výmluvu pro zhoršování životních podmínek na Ukrajině. Na tom se alespoň shodují ukrajinští politologové oslovení deníkem Vesti. „Není náhoda, že v televizi neustále opakují, že ruská vojska každou chvíli zahájí útok. Zní to jako výmluva: my bychom rádi ekonomiku oživili, ale kvůli válce nemůžeme,“ soudí Michail Pohrebnický. Podle něj jsou masové protesty Ukrajinců pravděpodobné, ale ne v nejbližší době. „Přece jen se dvojnásobně nezdražily ceny potravin a oděvů. Razantně vzrostly jen ceny léků, a ty si v zásadě kupují jen důchodci, tedy lidé, kteří moc nijak neohrožují. Pokud ale nastane plošné vypínání elektřiny a topení nebo pokud znovu výrazně vyskočí ceny komunálních služeb, pak národ protestovat půjde.“ Jeho kolega Kosť Bondarenko nicméně nevylučuje, že masové protesty propuknou už brzy: „Už brzy budeme svědky masového neplacení výrazně zdražených komunálních služeb, začnou soudní procesy mezi bankami a lidmi, kteří nemají peníze, aby své dluhy splatili. Poroste inflace a lidé pak v důsledku mohou znovu vyjít na Majdan. A reakce nové vlády podle něj bude tvrdá: „Okamžitě všechny ty lidi označí za agenty Kremlu, a to i kdyby ty akce organizoval Pravý sektor nebo Svoboda. Nikdo se s nimi mazlit nebude.“
Bez ohledu na zhoršující se sociální a ekonomickou situaci vláda v posledních dvou týdnech nakoupila zbraně za další miliardu hřiven a ve školách do osnov přibyla vojenská příprava, byť názory, co dál, se rozcházejí: zatímco podle šéfa parlamentu a Jaceňukova souputníka Oleksandra Turčinova „existuje jen jediný formát: osvobozování okupovaných území“, Petro Porošenko vydal příkaz k postupu na východ, ale přitom mluví o míru, protože „nechce dát nikomu šanci rozpoutat třetí světovou“.
Právě obraz „spravedlivé války“ nyní Kyjevu nabourala pozorovatelská mise OBSE. Ve své zprávě konstatovala, že dělostřelecké granáty, které nedávno v Doněcku zabily dvě děti na hřišti, přiletěly z pozic ukrajinské armády. A Kyjev reagoval – nejprve obvinil pozorovatele OBSE, že vyzrazují rebelům pozice a pohyb vládních vojsk (zatímco OBSE mluvila o pohybu neoznačené vojenské kolony), následovalo tvrzení, že 80 procent pozorovatelů OBSE u Mariupole jsou Rusové (a pak následovala omluva, neb to byla lež). Dokonce i New York Times poslézezpochybnil další z řady ukrajinských tvrzení o ruských tancích, které měly vjet na ukrajinské území, a ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov nová kyjevská obvinění o agresi komentoval: „Když o tom nemá informace ani (mluvčí ministerstva zahraničí USA) Jen Psakiová, tak já už teprve ne.“
NATO aktuálně znovu tvrdí, že ruské jednotky včetně tanků, děl a protileteckých systémů překračují hranici na Ukrajinu, přičemž se odvolává na dva dny starou zprávu OBSE, která mluvila o neoznačených kolonách techniky, po čemž Kyjev obvinil OBSE, že vyzrazuje rebelům pozice ukrajinské armády…
Volby konečně v číslech
Po více než dvou týdnech byly oznámeny oficiální výsledky předčasných parlamentních voleb na Ukrajině (bez samozvaných „lidových republik“ na východě země). Vítězem se stal Blok Petra Porošenka s celkem 132 mandáty, Jaceňukova Lidová fronta získala 82 křesel, Svépomoc lvovského primátora Andreje Sadového (který je aktuálně obviňován z vazeb na Kreml, protože v 80. letech během povinné vojenské služby v Sovětské armáděsloužil u ostrahy Kremlu) má 33 mandáty, Opoziční blok zastupující vesměs lidi z Janukovyčových časů, 29 mandátů, Radikální strana Oleha Jaška 22 mandátů, Baťkivšina Julie Tymošenkové 19 a banderovská Svoboda šest mandátů. Po jednom mandátu mají ještě strany Silná Ukrajina, Zastup, Vůle a Pravý sektor. A k tomu se do parlamentu dostalo ještě 94 lidí, kteří kandidovali jako nezávislí.
Sčítání a přepočítávání hlasů provázela řada zmatků, více či méně otevřeného skupování hlasů a dalších nesrovnalostí, přičemž si Ústřední volební komise mimo jiné stěžovala na nátlak, jemuž byla vystavena, aby jmenovala toho či onoho kandidáta vítězem. Nejčastěji se přitom skloňovalo jméno nekorunovaného vládce Dněpropetrovské oblasti Ihora Kolomojského, který má čáku přidat Kyjevu další obří starosti – podle názoru jednoho t poradců Julie Tymošenkové si totiž chce ve svém regionu „zřídit své vlastní Novorusko“.
A mezitím na Ukrajině a v okolí:
— Do rekordních hloubek v důsledku západních sankcí padá také ruský rubl, což ovšem Vladimír Putin připisuje výhradně „spekulativním skokům“ a slibuje, že v dohledné době tento trend skončí. Klesající kurz rublu připravil zahraniční firmy, pro něž ruský trh tvoří alespoň 10 procent jejich produkce, o zisk ve výši až 21 procent.
— Názory starých studenoválečníků. Henry Kissinger: „Bylo osudovou chybou, že Západ nepochopil, jaký má Ukrajina pro Rusko význam.“ Bývalý náčelník německého generálního štábu Harald Kujat: Ve spoustě spekulací není jediný důkaz o přítomnosti pravidelných ruských jednotek na Ukrajině, měli bychom být velmi opatrní při sledování toho, co Ukrajina Západ tvrdí. Bývalý německý ministr zahraničí Hans-Dietrich Genscher: „Ve světě jsou dnes dva dominantní jaderné státy, což zaručuje stabilitu. Proto dokážu pochopit, proč Moskva trvá na dialogu rovného s rovným. A kromě toho, s Rusy nás pojí spolupráce v hlavních mezinárodních konfliktech, jako například na Blízkém východě. S novou hrozbou Islámského státu bychom si měli jasně uvědomit, že společné zájmy Západu s Ruskem jsou mnohem důležitější, než spory jako třeba ten o ukrajinském konfliktu.“
— Druhá největší ruská banka, VTB, zvažuje stažení svých akcií z londýnské burzy a jejich převod do Číny. Čínské banky naopak mají v plánu nahradit sankcemi vyhnané západní investory a vložit do plynárenských projektů v Rusku přes 10 miliard dolarů. Nejnovější čínské stíhačky budou létat s ruskými motory. V říjnu meziměsíčně narostla směna rublů a čínských jüanů na moskevské burze o 80 procent na hodnotu v přepočtu 1,8 miliardy dolarů. Podle Putina mají tyto obchody v národních měnách perspektivu, což do budoucna snižuje významamerického dolaru.
— Britské ministerstvo obrany zakázalo svým vojákům sex s ruskými a čínskými dívkami.
— Rusko a sporné moldavské Podněstří podepsaly balík dohod o spolupráci.
— Ruská firma Energomaš vyhrála tendr na dodávky motorů pro americké rakety Antares.
— Ruský holding KDV Grupp možná koupí ruskou část cukrovinkového impéria ukrajinského prezidenta Porošenka, prý asi za 100 milionů dolarů.
— Bez sankcemi znemožněné účasti západních koncernů začíná „rusifikace“ ropného průzkumu v Arktidě. Podle nových studií Cambridgeské univerzity by měl být Severní ledový oceán bez většiny ledu už kolem roku 2020, čímž by se k ropné bonanze otevřela námořní cesta.
— Transparency International soudí, že ruský Gazprom je mnohem transparentnější, než například koncerny jako Amazon, Gogole nebo Apple.
— Počet „lidových republik“ na Ukrajině poroste, tvrdí nedávno zvolený lídr Luhanské lidové republiky Igor Plotnický. Jeho republika je ochotna si na oficiální ruské uznání nezávislosti počkat, přičemž spolu s Doněckem vyjádřila ochotu jednat s Kyjevem jako rovný s rovným. DLR chce do měsíce přijmout zákon o samosprávě a „budování státu“ je v plném proudu, konstatuje The Guardian. Z asi 15 tisíc policistů v Donbasu jich Kyjevu zůstalo věrných asi 6800, ostatní přešli na stranu „lidových“ republik. Milice v „lidovém“ Luhansku byla mezitím oficiálně přejmenována na policii. Do oblasti míří už sedmý ruský humanitární konvoj.
— Francie o další tři měsíce (ale možná jen do půlky listopadu) odkládá předání Rusku dvou vrtulníkových nosičů Mistral. Nápad, podle něhož by obě plavidla od Francie odkoupilo NATO, nevyšel, protože na něj aliance nemá peníze. Ruské zbrojařské firmy se mezitím sankce-nesankce zúčastnily zbrojního veletrhu v Paříži.
— EU je připravena vyčlenit pro Ukrajinu „bezprecedentních“ 11 miliard eur, prohlásil unijní velvyslanec v Moskvě Vygaudas Ušackas.
— Zemědělci z Pobaltí a Finska žádají EU o pomoc kvůli ztrátám způsobeným ruským embargem na potraviny ze všech zemí, které podpořily sankce proti Rusku.
— EU už nemá v plánu další ekonomické sankce proti Rusku, oznámila německá kancléřka Angela Merkelová.
— V Praze (!) vyšla v angličtině kniha Khodorkovsky. Who Killed my Husband, kterou napsala vdova po Vladimiru Petuchovovi, starostovi sibiřského ropného centra Něftějuganska. Petuchov byl zavražděn v červnu 1998. Vyšetřování prokázalo, že se jednalo o dobře připravený atentát, který koordinovali viceprezident Chodorkovského Jukosu Leonid Něvzlin a šéf bezpečnosti ropného koncernu Alexej Pičugin. Pičugin byl ve finále za tři vraždy a čtyři pokusy o vraždu odsouzen k doživotí, Něvzlin byl k doživotí odsouzen v nepřítomnosti, protože mezitím uprchl do Izraele, a Chodorkovskij byl odsouzen na 10 let za daňové úniky, podvody a praní špinavých peněz. Petuchovova vdova Farida Islamova nicméně tvrdí, že za vraždu jejího muže byl Chodorkovskij přímo zodpovědný. „Celému světu tvrdí, že nenese vinu za vraždu Vladimira Petuchova, ale pravda je přesně opačná,“ prohlásila na vernisáži v Praze vdova. V knize se snaží prokázat, že Chodorkovskij věděl o tom, že „pod střechou jeho společnosti Jukos působí organizovaný gang vrahů“.
