Petr Hájek
5. 11. 2014 Protiproud
Maďarská vláda vedená premiérem Viktorem Orbánem bude dost možná muset čelit „trestnému tažení“, jakmile se v Bruselu prvního listopadu ujme funkce Jean-Claude Juncker s novou skvadrou eurokomisařů. Informoval o tom maďarský týdeník Heti Válasz.
V evropských strukturách už bylo údajně dosaženo „politického konsenzu“ k tomu, aby vůči tvrdohlavému vedení Maďarska použilo „nejtvrdší dostupné prostředky“. Jak tvrdí dotyčný magazín, údajně je ve hře odebrání dotací z fondů EU, které Maďarsko naléhavě potřebuje k ekonomickému rozvoji.
Zatím zbývá zjistit, kdo by měl vést „vyšetřování“ Maďarska Evropskou komisí, v kterých oblastech budou případně zavedeny proti zemi sankce, a proč vlastně Orbán ztrácí podporu v Evropské lidové straně
Ve článku nazvaném „Orbán v hledáčku pušky – vláda čelí útoku z Bruselu“ týdeník Heti Válasz poznamenává, že Viktor Orbán dost možná stojí před nejsložitějším momentem své dosavadní kariéry, pokud si nastupující Junckerova Komise nechá „poradit“ od Spojených států a „zacílí“ na vládu v Budapešti. Údajně se množí známky, že tomu tak skutečně bude. Podpora Viktora Orbána v takzvané Evropské straně lidové (jedné z pseudopolitických (pseudo)stran v Europarlamentu, pozn. red.) mezitím slábne.
Magazín tvrdí, že důvod současného útoku Evropské komise na vládu jednoho z členských států je jednoduchý: je jím stále větší ochota Orbánovy vlády spolupracovat s Ruskem, s nímž má dobré vztahy především v oblasti energetické politiky. To prý představuje značnou hrozbu pro západní „spojence“ Maďarska. A tak Komise uvažuje o tom, že zemi „zaškrtí“ přívod evropských peněz.
Není zatím jasné, co by mohlo být oněmi „nejtvrdšími dostupnými prostředky“. Můžeme ale předpokládávat, že by jedním z nich mohl být nátlak na Maďarsko s ohledem na čl. 7 Lisabonské úmluvy (ten stanoví proceduru, pomocí níž mohou být členským státům EU odebrána práva, plynoucí z členství, přičemž jim samozřejmě nadále zůstávají povinnosti, pozn. red.).
Vystoupit z „izolace“, nebo z EU?
V projevu, který přednesl 23. října na maďarský státní svátek předseda Sněmovny Lászlo Kövér odsoudil to, co nazval „diktátem EU“ vůči Maďarsku, přičemž Evropskou unii přirovnal ke komunistickému Rusku. Navrhoval, aby Maďarsko zvážilo, zda z Unie nevystoupit.
Zatím zbývá zjistit, kdo by měl vést „vyšetřování“ Maďarska Evropskou komisí, v kterých oblastech budou případně zavedeny proti zemi sankce, a proč vlastně Orbán ztrácí podporu v Evropské lidové straně.
Co se týče skandálu kolem cestování maďarských občanů do USA (šesti nejmenovaným, vysoce postaveným Maďarům zakázaly Spojené státy vstup do země), měl by se k celé záležitosti vyjádřit i maďarský Úřad předsedy vlády.
Jak informoval před nedávnem sever portfolio.hu, Smlouva o spolupráci, kterou Evropská komise s Maďarskem podepsala 11. září, vytvořila konstrukci, v jejímž rámci mělo Maďarsko obdržet z EU během rozvojového období 2014-2020 celkové dotace ve výši 34, 5 miliard Euro, což je více než 12 bilionů maďarských forintů – tedy pokud do částky započítáme i spolufinancování z maďarských zdrojů a financování, které jde přímo zemědělcům.
Před třemi týdny prohlásil Nándor Csepreghy, náměstek pro rozvojovou komunikaci na maďarském úřadě vlády, že maďarská vláda do 31. října připraví a předloží Evropské komisi schémata deseti Operačních programů, která navazují na Smlouvu o spolupráci a dávají jejím ustanovením konkrétní podobu. Ty by Evropská komise měla během prosince, případně ledna zhodnotit, a poté měly celou záležitost urychleně vyřídit maďarské úřady tak, aby od ledna či února mohly začít probíhat konkrétní tendry.
Je ale možné, že vzhledem k informacím, které získal Hetti Válasz, se tento postup změní. Ukazovalo by na to i nedávné výhružné prohlášení německého ministra pro Evropu Michaela Rotha, že Maďarsko a EU budou muset své spory vyřešit během pár týdnů, protože „by v důsledku neposloužilo ničímu zájmu, kdyby se Maďarsko dostalo do izolace“.
Stane se Orbán světovým rekordmanem?
Maďaři se proto nyní – poněkud opožděně – začínají více zajímat o podobné „zkušenosti“ svých sousedů. Šéfredaktor Protiproudu Petr Hájek odpověděl v této souvislosti na otázky Magyar Nemzet:
Maďarští čtenáři nemají příliš informací o tom, co vedlo k nečekané rezignaci premiéra Petra Nečase. Co se to vlastně v létě 2013 u vás stalo?
Není divu, že o tom víte málo. Málo se o tom dodnes dozvěděla ostatně i česká veřejnost. Oficiální média pád vlády prezentovala jako důsledek milostného románku premiéra a jeho šéfky kabinetu. Ta prý nechala ze žárlivosti sledovat vojenskou tajnou službou tehdejší Nečasovu manželku. Kvůli tomuto melodramatu údajně vtrhly stovky policistů na úřad vlády, na ministerstvo obrany, zatýkali bývalé poslance, rabovali soukromé schránky v bankách atd.
Dodnes samozřejmě není nic vyšetřeno, jednotlivé sloupy obvinění se policii a prokuratuře rozpadají pod rukama. Záměru však bylo dosaženo: Je tu jiná vláda – a na celou kauzu se postupně zapomene. Nezávislý internetový magazín Protiproud, který řídím, tento scénář předpokládal od první chvíle. A také – dlouho jako jediný – informoval o skutečných příčinách tohoto vládního puče.
Západní média to prezentovala jako čistý případ korupce a zneužití moci. Byly tedy i jiné hlubší příčiny pádu vlády, třeba nějaký tlak ze zahraničí?
Jak jinak? Jistý jihoamerický prezident to popsal velmi přesně: „Jediný stát, kterému nehrozí státní převrat, jsou Spojené státy. Nemají tam totiž americkou ambasádu.“ U nás to proběhlo přesně podle tohoto vzorce. Nejvyšší pražská státní zástupkyně si na pražském zastupitelském úřadě USA udělala druhou kancelář – nebo spíše první. Stejně tak její nejbližší spolupracovník, šéf speciálního policejního útvaru. Právě americká ambasáda byla místem, kde se o vládním puči rozhodlo. Policie a prokuratura to pak už jen provedly. Vlastně banální operace amerických tajných služeb v „banánové republice“. Právě tak nás naši zaoceánští „spojenci“ zjevně vidí. A podle posledního vývoje v Maďarsku soudím, že nejen nás. Škoda, že jste pád Nečasovy vlády více nesledovali. Měli byste nyní o zkušenost více. I když nevím, jestli by vám to nakonec k něčemu bylo. Naši američtí přátelé mají tyto metody velmi propracované a v praxi mnohokrát úspěšně vyzkoušené.
Byla pouhá shoda okolností, že Nečasova rezignace přišla právě ve chvíli, kdy americké a ruské společnosti soutěžily o možnost dostavět Temelín?
To nebyla „náhodná koincidence“, ale hlavní důvod vládního puče. Soupeření o dostavbu dvou bloků jaderné elektrárny Temelín právě vrcholilo. Vloni na podzim měla Nečasova vláda definitivně rozhodnout o vítězi tendru. Soutěžilo česko-ruské konsorcium s americkým Westinghousem. Byla to ovšem soutěž v uvozovkách. Nabídka Westinghousu byla po všech stránkách – technické, finanční i ekonomické – s tou česko-ruskou nesrovnatelně nevýhodná. Přesto málokdo ze zasvěcených pochyboval o tom, že tu obří zakázku dostanou z politických důvodů Američané. Nejen jako „dárek“ v hodnotě miliard dolarů. Šlo rovněž o americkou přítomnost na českém území. Spojené státy daly jasně najevo, že tuto „investici“ budou poté také bratrsky „chránit“. Jinými slovy – to, co se nepovedlo nedlouho předtím, kdy u nás chtěli vybudovat svou vojenskou základnu pod záminkou výstavby radarového systému namířeného na Rusko, to se mělo stát nyní pod záminkou výstavby Temelína. Vyhozeni dveřmi, vrátili by se oknem. Jenže se to zadrhlo.
Co se stalo?
Premiér Nečas si uvědomil, že nabídka Westinghousu je tak špatná, že je pro nás prostě nebezpečná. A na chvíli zapomněl, že není předsedou vlády suverénní země, ale správcem protektorátu Bruselu a Washingtonu. Při návštěvě Moskvy ujistil premiéra Medveděva i prezidenta Putina, že soutěž o temelínský tendr proběhne poctivě. Tím rozhodl o brzkém konci své vlády a také o svém osobním neradostném osudu.
Podle našich informací ještě tentýž den o tom věděla americká rozvědka v Rusku. A předala to do Washingtonu. Pár dní po Nečasově návratu z Moskvy se celá „pražská operace“ rozjela. Šlo o to zabránit, aby jeho vláda mohla o tendru za pár týdnů rozhodnout. Byla proto spuštěna narychlo, přestože, jak se ukázalo, policie již dlouho předsedu vlády a jeho okolí odposlouchávala. A naše tajná služba, přestože mu podléhá, ho o tom neinformovala. Měla zjevně jiné instrukce. Jiné šéfy.
A povedlo se: Vláda padla – a tendr na Temelín byl zrušen. Není snad třeba dlouho spekulovat, jak dopadne, až bude znovu vyhlášen. Ledaže by aktuální předseda vlády, která bude vítěze určovat, byl nepoučitelný politický sebevrah.
Je to něčím poučné také pro nás? Může být strategické soupeření velmocí příčinou zranitelnosti vlád menších zemí?
Myslím, že poučení je nasnadě. Ostatně právě máte také něco podobného na krku. A nejen proto, že jste se rozhodli stavět svou jadernou elektrárnu skrze ruského dodavatele. Vaše vláda se chová naprosto nepřípadně suverénně. Jako by snad ani Maďarsko stále ještě nebylo bruselským protektorátem. Ale i kdyby nebylo – máte v Budapešti ambasádu Spojených států amerických. A v ulicích demonstranty, s nimiž pochoduje americký velvyslanec. Pokud to premiér Orbán „přežije“ půjde o světový rekord. Přál bych vám tento primát. Bylo by to povzbuzením i pro ostatní země – minimálně v našem středoevropském regionu.
