Petr Tomek
11.11.2014 zdroj
Prvního října (2014) upoutala moji pozornost vlna článků, které vycházely všechny z jediného zdroje – z tiskové zprávy Proximity Prague nazvané Více než polovina Čechů se někdy modlila vlastními slovy. Kdybych tehdy věděl, co je všechno na tuto zprávu nabaleno, asi bych ještě chvíli počkal se svou kritikou. Zpráva začínala tímto perexem:
Celorepublikový průzkum iniciovaný v rámci celosvětového průzkumu religiozity agenturami Proximity (členem celosvětové sítě BBDO) a výzkumnou agenturou Ipsos ukázal, že situace v České republice na poli náboženství a spirituality není jen černobílá. Tento exkluzivní reprezentativní výzkum, který je ve svém rozsahu zcela ojedinělý a byl realizován prvně, vyvrátil mýtus o jednoznačně ateistické české společnosti, tak jak bývá často reprezentována.
To, co mě na zprávě zaujalo, byla ona urputná snaha dokázat, že ateisté nejsou ateisté, nebo alespoň ne všichni. Tiskové středisko České biskupské konference, TV NOE a Katolický týdeník jej přejali doslovně. Zpráva se objevila na Christnetu, na Deník.cz, informovala o ní TV Nova, Radio Praha, Tuut (co to, sakra, je?), České noviny, Eurozprávy, Aktuálně atd. Co muselo každého myslícího člověka udeřit do očí, byl počet přiznaných ateistů, který měl proti sčítání z roku 2011klesnout o více než milion. Pokud bychom ale věřili, že údaje ze zprávy Proximity Prague udávají celkový počet, byl by pokles ještě mnohem větší.
Tohle měly být i pro agenturu jasné signály, že s výzkumem není něco v pořádku, leč nebylo, což mě vedlo k myšlence, že vlastně nejde ve skutečnosti o průzkum, ale o reklamní kampaň. Proximity Prague totiž není známá ani tak sociolgickými výzkumy jako reklamními kampaněmi. Starala se například o vylepšení image pražské MHD nebo ODS.
Dovolil jsem si na to poukázat článkem na svém blogu nazvaném Jak Češi přestali být ateisty. Na tento článek reagoval Kristián Hloušek článkem na blogu Proximity: Výzkum Proximity vzbuzuje emoce. Dovolím si z něj vytáhnout a komentovat několik tvrzení. V prvním bodě, kde se mluví o vztazích mezi agenturními sítěmi ani nehodlám se o něj přít, zkopíroval jsem tvrzení z jiného článku a vlastně mě přesná definice jejich vzájemného fungování ani nezajímala. Podstatné pro mě bylo to, že se zabývají reklamou a nikoli sociolgickými výzkumy. Takové výzkumy totiž patří do oboru vědy a nikoli marketingu. Vědeckou organizací Proximity Prague opravdu není. Teď si dovolím kousek článku citovat:
V dalším odstavci přichází Petr Tomek již s hodně odvážným tvrzením, že se jedná o „propagandistickou kampaň“ s nasazením na serverech, které se „vůbec religiozitou obyvatelstva jinak nezabývají“. Pan Tomek by zřejmě byl rád, kdyby se zprávy o výzkumu omezily pouze na specializované servery.
Ne, opravdu si nepřeji, aby bylo šíření informací nějak omezováno, byl bych ale rád, kdyby se k tomuto průzkumu vyjádřil například Národní statistický úřad nebo Gallupův institut, jejichž práci novináři kvůli Proximity Prague přehlíží. Na internetových serverech byly k nalezení pouze tvrzení Proximity Prague. Mé největší podezření nevzbudilo ani tak to, že se zprávy o náboženském zápalu Čechů rozšířily, ale že se na všech serverech objevily v průběhu necelých dvou dnů. To je skutečně jeden z rysů propagandistické kampaně.
Druhým takovým rysem byla interpretace faktů. Už podle názvů jednotlivých „zjištění“ je zřejmé, že hlavním účelem dotazování mohl být pouze vztah ke katolické církvi a nikoli religiozita obecně (zajímavý je relativní nezájem o spiritualitu). Z hlavních bodů zprávy přímo čpí náboženská naivita, ostatně zde jsou popořadě:
Hlavní zjištění průzkumu
Bible
Bible je nejprodávanější a nejznámější knihou světa. Celkově se jí prodalo 3,9 miliardy kusů. V České republice se Bible stala nejprodávanější knihou v roce 2009, prodalo se jí celkem 73 700 kusů. Zajímavým faktem je, že 76 % obyvatel ČR Bibli nikdy nečetlo.
Není překvapivé, že podle zjištění 76% Čechů Bibli nikdy nečetlo, nebylo by překvapivé ani, kdyby ji nečetlo 90% nebo 20%. Podstatné je, že se toto číslo nijak nepřekrývá s počtem věřících nebo ateistů. Obecně vím, že mnoho ateistů naopak kvůli argumentaci Bibli někdy v životě četlo a je to jejich nejsilnější argumentační zbraň proti tvrzením teistů. Často jde o ex-katolíky, kteří se chtěli svému náboženství věnovat hlouběji a hledali v ní moudrost.
Naopak velké množství aktivních katolíků doma Bibli sice má, ale nikdy jí neotevřelo. Ostatně Bible je v křesťanství a zvláště v katolicismu používána spíše jako posvátný předmět, než jako kniha, ve které se má číst. Rozšířený je dokonce názor, že je samostatné čtení v Bibli nebezpečné a je k němu vždy potřeba vysvětlení nějakého kněze.
Modlitby
52 % populace se někdy modlilo vlastními slovy. Modlitbu Otče náš znají dvě pětiny populace, i když se ji nemodlí běžně. Deklarovaná nepříslušnosti k církvi či nevíra lidem nebrání v tom, aby se v důležitých životních situacích obraceli s prosbami k Bohu.
Tento odstavec je zvláštní, protože vytváří dojem něčeho, co spolu souvisí, ale není tomu tak. Uvedená procenta jsou prostě zjištěním, není nyní důležité zda nějak přesným. Vlastně by mě překvapovalo, kdyby se někdy nepokoušelo modlit mnohem více lidí. V průběhu života se přece jen vyvíjíme a není pravděpodobné, že by nikdo z dnešních ateistů v minulosti nebyl věřící, nebo alespoň s náboženstvím v určité době nekoketoval. Jde přece jen o rozšířený fenomén. Ostatně někdy v životě jsem se modlil vlastními slovy i já.
Nicméně z toho nevyplývá, že jsou stejní lidé přístupnější náboženství i dnes. Modlitba se také nemusí vztahovat ke konkrétní imaginární bytosti, ale může mít jakousi podoby „fixace přání“. Je to podvědomé rituální chování, asi jako když si člověk na závodech ve střelbě na terč opakuje „ať se strefím, ať se strefím“.
Tvrzení o modlitbě Otčenáš je sice zajímavé, ale pak je též otázka, jestli se dotazník ptal také na znalost jiných modliteb a manter. Předpokládám, že Óm mani padme hům by byla známá přibližně stejně. Ostatně já sám Paternoster znám nazpaměť, stejně jako Andělíčku můj strážníčku, ale nepamatuji se, že bych se tak opravdu někdy v životě modlil.
Konečně třetí věta říká něco naprosto samozřejmého, při počtu nezařazených věřících by bylo podivné, kdyby se nikdy nějak nemodlili.
Katolická církev
Je považována za nejvýznamnější církev v ČR. Přes 60 % obyvatel populace je přesvědčeno, že jsou její aktivity pro společnost přínosné. Nejvíce oceňují péči o staré a nemocné (78 %), hospicovou péči (77 %), charitativní sbírky (72 %), provoz nemocnic a azylových domů (72 %) a rovněž duchovní oporu lidem (70 %).
Tvrzení, že je přes 60% občanů ČR přesvědčeno o společenské přínosnosti ŘKC je popravdě velmi kontroverzní, protože podle výzkumu STEM TRENDY 06-2/2008 agentury STEM byla popularita církví poměrně nízká už před schválením církevních „restitucí“. Vlastně bylo o neužitečnosti nebo přímo škodlivosti církví přesvědčeno podle tohoto výzkumu 63% lidí.
Je dokonale nepravděpodobné, že by důvěra v katolickou církev (jako hlavního iniciátora) vzrostla po prosazení restitučního zákona s podporou zločinců a úplatků jiným náboženským skupinám.
Návštěvnost kostela
Necelá polovina populace navštíví kostel aspoň jednou za rok. 52 % z návštěvníků se účastní vánočních nebo velikonočních mší a 31 % zajímají církevní památky a architektura. Pro 29 % dotázaných jsou důvodem návštěv kostela bohoslužby a svátosti.
Tento bod vyvolává dojem, že se 52% Čechů účastní vánoční nebo velikonoční mše, je tomu ale jinak, je to 52% z přibližně 50% tedy jedna čtvrtina. To je uvěřitelné, ale stále ještě poměrně vysoké číslo, reálně to bude pravděpodobně méně. Celkový průměrný počet návštěvníků bohoslužeb ŘKC byl v roce 2005 podle vlastních údajů katolické církve přesně 410 611 osob a celkový trend byl výrazně klesající!
Ještě v roce 2008 psal kardinál Vlk, když chtěl vyzvednout to, jak atmosféra Vánoc přivádí lidi do kostelů, v článku Ohlédnutí za Vánocemi roku 2007:
Průměrné statistiky uvádějící půl milionu návštěvníků bohoslužeb v průběhu roku jsou o Vánocích třikrát až čtyřikrát překonány.
Vědecký ateizmus
Ateizmus jako vědecký názor má čtvrtina obyvatel České republiky. V názoru na vznik života na zemi se pohled věřících a nevěřících rozchází. Polovina věřících se domnívá, že svět vznikl díky Božímu zásahu, zhruba stejný počet nevěřících myslí, že život vznikl na Zemi na základě přírodního procesu.
Nevím, co si pod názvem „vědecký ateismus“ představovali tvůrci dotazníku, ale pro každého pamětníka je tento pojem vyhrazen pro marxisticko-leninské materialistické pojetí ateismu. Ateisté ale ve skutečnosti představují velkou nehomogenní skupinu, v níž jsou marxisté spíše minoritou. Tento bod tedy říká mnohem více o představách tvůrců dotazníku, než o počtu ateistů. */
Kromě toho je zde rozpor se sčítáním roku 2011, kdy se za „bez vyznání“ označilo 3,6 milionu občanů i se zprávou Gallupova institutu, který uvádí 20% věřících teistů a 30% ateistů.
Posmrtný život
30 % obyvatel si myslí, že posmrtný život neexistuje. Zajímavý je údaj u nevěřících, z nichž 11 % věří v posmrtný život, a 7 % v reinkarnaci, ale nikoli v nebe či peklo.
Pokud by se těmto údajům dalo věřit, což se na základě předchozích závěrů neodvažuji, byly by jistě zajímavé, ale přesto by neudávaly nic víc než osobní přesvědčení.
Výsledky dotazníku celkově odpovídají více tomu, jak by si bezbožnou společnost přáli vidět katolíci, než tomu,co bychom očekávali od seriózního vědeckého průzkumu. Právě to také ukazují další fakta. Asi nikdo nemohl jeho věrohodnost přitom poškodit více, než samotný ředitel Proximity Prague Petr Šec a vedoucí výzkumu Monika Vývodová, když společně vystoupili v Českém rozhlasu Radiožurnál v pořadu Doteky víry.
Oba se v něm mimo jiné vyznávají ze svého „náboženského cítění“ což není zase tak překvapivé, pokud si uvědomíme že vedoucí výzkumu Monika Vývodová je také absolventkou studia na Fakultě sociálních institucionálních komunikací Papežské univerzity Svatého kříže v Římě, na které obhájila v říjnu 2008 licenciát v oboru církevních médií, je bývalou redaktorkou Vatikánského rozhlasu, dva roky působila jako tisková mluvčí Arcibiskupství olomouckého a od roku 2011 do léta roku 2012 byla vedoucí tiskového střediska a tiskovou mluvčí České biskupské konference.
Největší perlu celého výstupu ale najdete přibližně na deváté minutě záznamu. Všechna média totiž zdůrazňovala naprosto výjimečnost a ojedinělost tohoto celosvětového průzkumu religiozity. Co ale opravdu zaznělo v záznamu?
Eva Hůlková: Jak se tam uvádí že tedy to bylo iniciováno v rámci celosvětového průzkumu znamená to, že nějak jajko se s tím bude i celosvětově pracovat? Nebo co? V rámci celosvětového průzkumu religiozity ano…
Petr Šec: Ne ne, my jsme nedělali, my jsme nedělali celosvětový religiózní průzkum, my se o tom bavíme na úrovni BBDO a je šance, když ten průzkum dopadne tady dobře, tak že ho budem dělat třeba v Polsku, na Slovensku nebo na Maďarsku ale tohle je vlastně první země, kde ten průzkum vzniká a vlastně jsme ho iniciovali my z České republiky, to nebylo iniciováno někde třeba z Británie nebo ze Spojených států, kde vlastně je centrála naší agentury.
Ano, je to výjimečný a ojedinělý celosvětový výzkum, kterého se údajně zúčastnilo 1020 respondentů, tedy tolik, kolik je povinnost pro uznání jakéhokoli průzkumu za akceptovatelný a méně, než kolik se běžně účastní průběžných průzkumů agentury STEM.
Průzkum, který si nezadala římskokatolická církev, ale vůbec nikomu jinému k ničemu neslouží a kde hlavní manažerka projektu je zároveň velkou katolickou bojovnicí za církevní restituce.
*/ redakce Nové republiky stojí trochu v rozpacích o dělení atheistů na marxisty a nemarxisty. Vědecké poznání a atheismus stojí převážně na půdě přírodních věd, marxismus na půdě věd ekonomických a sociologických …
