Lubomír Man
15. 11. 2014
Tento neblahý pán cizinec, jak ho většina Čechů a Moravanů vnímá, nám to včera na závěr Národního konventu s názvem Evropská vize České republiky oznámil asi tak, jako by nám oznamoval, že teplé podzimní dny končí a je třeba si pomalu oprášit zimáky.
Jistě, období míru končí, protože jemu tohle období nepřineslo, co si od něj sliboval. Pořád ještě hodně rozčepýření čeští husiti si v prvé řadě dovolili nezvolit ho prezidentem, když on, kníže s rodokmenem až do nejzaššího století, se jim do tohoto křesla velkomyslně nabídl. A jsou navíc tak nepředstavitelně drzí, že straně, jíž on předsedá, dávají pořád jenom okolo desíti, maximálně pak 12 procent hlasů, namísto aby pro ni hlasovali víceméně aklamací. Takže přežívat v takovémhle míru a s takovýmhle osazenstvem, to mu může být vrcholně ukradené. A jestli přitroublí Češi nejsou s to pochopit, co je pro ně dobré v míru, dobrá, budou to muset pochopit ve válce – řekli si o to sami. Já to válčení přečkám, mám svůj kryt, a jak splašeně bude při leteckém poplachu pobíhat po ulicích česká verbež, to je mi zrovna tak volné. Ale jedno vím určitě. Něco moc těžkého jim musí bachnout na ty jejich české palice, aby se jim v nich konečně rozsvítilo, což platí samozřejmě i pro ty jejich zatracené slovanské bratry v Rusku a v Srbsku. Je to svoloč, jedna horší než druhá, a nechat je růst jak dříví v lese, to by se Severnímu Atlantiku setsakramentsky nemuselo vyplatit.
A že Putin támhle kdesi v Londýně nebo v Berlíně říká lidem něco úplně opačného, než jim říkám já? Že totiž dojde k uklidnění a Západ bude zas spolupracovat s Ruskem jako dřív – čili že bude mír? Prosím vás, kdo by o mír v takovémhle srabu, ve kterém jsme, vůbec stál?
