Michail Opanasenko23. 11. 2014 zdroj
Oškubaná. Bosá. Pošpiněná. Hladová. Zlá. Churavá. S rozpolceným sebevědomím. Smrtelně infikovaná gangrénou nacismu. Bez jakýchkoliv šancí na přežití. To je dnešní Ukrajina. Přesně jeden rok po Majdanu. A jak všechno “dobře” a vesele začínalo – zpěvy, tance, dívčí vzlyky v krajkových kalhotkách, cval hezkých mládenců, kokainové sušenky a koktejly. Skončilo to uhořelými lidmi, městy a vesnicemi smetenými ze zemského povrchu, desítkami tisíc mrtvých a zraněných, navždy zbavenými střechy nad hlavou a vyhnanými z rodné vlasti. To je dnešní Ukrajina.
Dnes samozřejmě můžeme shrnout výsledky dění na Ukrajině v průběhu roku po Majdanu. Je však zřejmé, že to nebudou konečné výsledky. Do nich je ještě velmi daleko. Co tedy vlastně máme rok po zahájení Majdanu? Ty hořké a jedovaté plody jsou viditelné pouhým okem.
Nechvalně známá politická stabilita zlodějského režimu Janukovyče, udržovaného ruskými dotacemi a ruskými odbytišti spousty ukrajinského zboží, zanikla spolu se zemí. K moci přišli krvavou cestou v zásadě stejní zloději, jako dříve, ale jejich legitimita je pod velkým otazníkem. Země je zmítána občanskou válku.
Místo občanských svobod – svobody projevu, názoru, svědomí, náboženství atd. – se na troskách Ukrajiny ustavil kvazinacistický režim, který totálně pronásleduje své vlastní občany za svobodu slova (zavírání médií a vysílání v televizi a rozhlase, uzavírání webů a blogerských stránek v doméně ua, zatýkání obyčejných občanů na základě udání přisluhovačů režimu, útěk ze země desítek tisíc lidí s jiným přesvědčením a postoji k tomu, co se děje,); za své přesvědčení jsou před zákazem činnosti mnohé strany a společenské organizace a mnoho organizací již bylo odstraněno; za náboženské přesvědčení byly uskutečněny desítky útoků na kostely a další konfesionální instituce pravoslaví, Židů, muslimů.
Z částečné svrchovanosti nic nezůstalo – zemi, nebo spíše to, co z ní zbylo, spravuje americký velvyslanec na Ukrajině a kmenoví pracovníci bezpečnostních služeb, kteří pronikli a řídí nejen tajné služby Ukrajiny, ale i aparát výkonné moci.
Místo politických diskusí – střelba do oponentů. Z tisíců lidí se stali političtí vězni a jejich osud není znám. Následováním kodexu nacistické víry je likvidována právní kultura (člověk se zbraní má více práv, než mají orgány státní moci a právního řádu), země se noří do středověkého tmářství v oblasti vzdělávání a kultury. Všechny mnohotvárné a nekonečné oblasti lidské existence se v poměrně tuhém režimu omezují na hlavní a základní instinkty přežití. Obchod s “человечиной” (lidskými orgány, pozn. překl.) – ve velkém, v malém, po částech uvedený do plynulé produkce. Dohořívající pozůstatky Ukrajiny se noří do narkotického poblouznění, které je doprovázeno stále silnějším únikem z brutální a ostré, nelidské reality. To je to, co se týká společnosti a politiky. A co máme v oblasti ekonomiky?
Jako jediný finanční a hospodářský organismus se země rozpadla. Ekonomika je na pokraji defaultu. Zlaté rezervy Ukrajiny se za rok snížily téměř na polovinu. Hřivna klesla o polovinu. Platy klesly o polovinu. Pokles HDP bude v letošním roce nejméně 10%, inflace jenom v září byla 3%, v ročním vyjádření – 16%, průmysl klesl za 9 měsíců o 8,6%. Většina podniků je na pokraji uzavření (z těch, které ještě činnost neukončily). Celá odvětví ekonomiky se stávají nerentabilními. Rychle se snižuje nákladní doprava. Ve městech a vesnicích se ruší desítky tras veřejné dopravy. Ruší se příměstská železniční doprava a linkové autobusy mezi městy – není koho převážet.V zemi běsní banditství a korupce.
Ukrajinský svaz průmyslníků a podnikatelů (USPP) v čele s Anatolijem Kinachem se rozhodl obvinit vládu z bezhlavé hospodářské politiky: “znehodnocování národní měny, v důsledku toho snižování mezd a platební schopnosti obyvatelstva, stagnace v průmyslovém sektoru, pokles tržních vztahů, kritický odliv investic – v první polovině letošního roku se jejich objem se snížil o 50% ve srovnání se stejným obdobím loňského roku, jsou důsledkem absence uvážené státní politiky v oblasti ekonomického řízení, regulace trhu. “Promiňte, ale kdo dnes potřebuje tuto dětinskou “upřímnost” v zemi, kde je občanská válka a nacistické řádění v plném proudu?
Místo mobilizace zdrojů probíhá jejich rozprašování. Nejvýnosnější odvětví a podniky se dávají oligarchům, aby z nich vyždímali poslední zbytky dividend před ukončením všech druhů činností. Není tam dokonce ani uhlí, aby se mohlo doma topit. Musí se se skandálem přivážet z Austrálie, USA, elektřina – z Ruska. Na pozadí tohoto jsou vyslovována halasná politická prohlášení, jejichž podstatou je takové to “uklidňující, že všechno je v pořádku a dobré”.
Jaké jsou výsledky, co? Hrůzné výsledky za pouhý jediný rok, kdy se “ukrující” fanatici, podněcovaní ze Západu, přece jenom dostali k moci. Získali ji. Ano. Ale vidíme, že budovat nemohou. Pouze ničit, drancovat a zabíjet. Ale koho zabíjejí? Oni sami zabíjejí ten projekt ukrajinskosti, který rozechvěle a “sametově” pěstoval západ už od dob Rakouska-Uherska, poté nacistické Německo a posledních něco přes šedesát let – USA a Velká Británie. Tak tedy – ať hoří.
Ale to stále ještě není všechno, co nás čeká. Před námi je zima. Ruská zima. Tu vystřídá obvyklé ruské jaro. Odnese dočasný nacistický režim, smyje ho jarním bezcestím. Ukrajina se bude dlouho zotavovat. Velmi dlouho. Do té doby, dokud se nevrátí ke svým ruským kořenům. Právě ruskost se stane imunitním systémem tohoto státu, který se brzy objeví na troskách neudržitelných myšlenek a fantazií “ukrovské” periférie.
