Mike Whitney:
4. 11. 2014 Střípky ze světa
Mrákoty „pravdy a lásky“ stíhají trampoty
Globalizace vábila na americký sen. Exportuje smrt a zmar. Opakem nekalé reklamy, šířené šamany pravdy a lásky, je i sama Amerika. O tom je mozaika Mike Whitneyho na portáluCounterpunch (česky Protiúder pěstí):
„Stagnace příjmů“
„V letech 1948-1973 příjem průměrného zaměstnance kopíroval křivku produktivity práce,“ cituje ze zprávy Economic Policy Institute. Pak se však „produktivita práce sice dál markantně zvýšila, zvlášť po roce 1995, mzdy zaměstnanců však stagnovaly. V letech 1979-2013 produktivita práce vzrostla o 64,9 procenta, příjmy pracujících ve výrobě a těch, co nevykonávají řídící pozice, kteří v soukromé sektoru tvoří 80 procent pracovní síly, jen o 8 procent. Produktivita práce rostla osmkrát rychleji, než příjmy zaměstnanců.“
„Většině lidí se, co jim vzala krize, nevrátilo dodnes.“
V roce 2003 činil – podle Russell Sage Foundation – medián majetku americké domácnosti 87.992 dolarů. O deset let později to bylo 56.335 dolarů, tedy o 36 procent méně. „Vítejte ve ztraceném americké dekádě.“
„Většina lidí, živících se prací, žije stále ´z ruky do úst´.“
„Od výplaty k výplatě“ – cituje autor CNN Money – vegetuje v USA 76 procent lidí i dnes. Úspory, s nimiž by přečkali 6 měsíců zdravotních trablů či vyhazovu, jich nemá ani čtvrtina. 22 procent Američanů – uvádí CashNet USA – nemá na horší časy naspořeno ani prachbídných 100 dolarů; víc než 800 dolarů – plných 46 procent.
„Největší ekonomickou hrozbou“ jsou „úvěry na studium“
Za časů, celebrovaných jako znalostní společnost (knowledge society), narostly na víc než 150 procent jen od roku 2005. Podle USA Today už překročily hranici 1.200 miliard dolarů. Před deseti lety se rovnaly 15 procentům všech závazků, splatných osobami ve věku 20-29 let, teď je to už 39 procent. Po splatnosti či přímo v delikvenci je 6,7 miliónů úvěrů na studium.
„Novum tkví v mobilitě směrem dolů“
„Příslibem amerického snu je možnost postupu nahoru.“ Plná „třetina Američanů, patřících v teenage do střední třídy, se z ní v dospělém věku propadla“. I sama „americká střední třída dnes disponuje menší existenční jistotou, než její dřívější generace“ (hlavně díky „stagnaci příjmů a úpadku průmyslového sektoru“).
„Lidé jsou zranitelnější, než kdy dřív“
Čerstvou ilustraci nabízí i nedávné šetření Federálního rezervního systému. Plných 48 procent dotázaných by i nepředvídaný výdaj ve výši banálních 400 dolarů – tedy méně než 9.000 Kč – zvládlo jen půjčkou či chvatným prodejem něčeho z inventáře vlastní domácnosti.
„Stále víc z toho, co dřív, si nemůže dovolit už ani střední třída“
I prachobyčejná dovolená – zjistily USA Today, jediný celostátní deník – „je zásahem do rozpočtu, který si lidé s průměrným příjmem nemohou dovolit, aniž obětují něco jiného“. Americká dovolená přitom trvá většinou jeden jediný, maximálně dva týdny. Dokument ministerstva zdravotnictví nabízí i drastičtější šok. Za výkony zubních lékařů se v USA inkasuje 64 miliard dolarů ročně. Stát je dotuje jen ze 4 procent. Na 108 miliónů Američanů tak k zubaři nechodí buď vůbec, anebo jen tak málo, že se jejich chrup opičí po notách na buben.
„Dobrá, solidně placená místa mizí“
„Ekonomické oživení“ je jen z anabolik kvantitativního uvolňování. Chrlí je „tiskárna“ tisíců miliard dolarů, krytých jenřídkým vzduchem (out of a thin air). Přesto „vytváří nízkopříjmových pracovních pozic nepoměrně víc, než těch placených solidně“ (New York Times). Hlavně typu inventáře „fast-foodů a obchodních středisek“.
„Stále víc lidí už hází ručník“
Úředně vykazovaná míra nezaměstnanosti činí „5,9 procenta – nejméně od roku 2008“. Reálný obraz nabízí procento Američanů, kteří práci mají. Už jich je jen 62,7 procenta – „nejméně za 36 let“. Tajenka propasti, zející mezi oběma ciframi, je prostá: „stále víc lidí už to vzdalo“.
„Na potravinových známkách závisí skoro dvakrát víc lidí, než před krizí“
V roce 2007 jich bylo 26,3 miliónu. Loni – 46,1 miliónu (vítězoslavně deklarovaných proti 47,8 miliónu v prosinci 2012).
„Oceán červených čísel roste nonstop“
Celkový dluh fyzických osob dělá 11.630 miliard dolarů (o 3,8 procenta víc než před rokem). Na hypotékách – 8.070 miliard, dalších 880,5 miliardy na kreditních kartách (vedle více než 1.200 miliard studentských úvěrů i řady dalších titulů).
„Pro lidi, žijící z práce, se oživení nekoná“
Poslední zpráva Federálního rezervního systému konstatuje, že průměrný příjem americké domácnosti se mezi roky 2007-2013 snížil o 12 procent (6.400 dolarů) ročně. O 5 procent přitom poklesl i v letech „oživení“ (2010-2013). „Horní 3 procenta populace“ inkasují 54,4 procenta všech ročních příjmů (roku 1989 to byla 44,8 procenta). Podíl „dolních 90 procent“ poklesl ze 33,2 na 24,7 procenta.
„Většina lidí pracuje až do smrti“
Suma důchodu, naspořená průměrným Američanem ve věku 65 let – uvádí prominentní magazín Forbes – nepřesahuje 25.000 dolarů. Většinu lidí tak podzim života vítá pozvánkou do práce až do úplné autodestrukce.
„Pesimistický pohled do budoucna narůstá“
V letošním průzkumu veřejného mínění, pořádaném CNN a ORL, padla i otázka: „Souhlasíte či nikoli s tím, že pro většinu lidí je dosáhnout amerického snu nereálné?“ Souhlasilo 59 procent, nesouhlasilo 40 procent.
V anketě NBC News a Wall Street Journal zněla podobně: „ Souhlasíte či nesouhlasíte s tím, že v důsledku narůstající propasti v příjmech mezi movitými a všemi ostatními už Amerika není zemí, kde má každý, bez ohledu na své zázemí, příležitost ke vzestupu a zlepšení životní úrovně?“ Souhlasila 54 procenta, opačného názoru bylo 43 procent dotázaných.
CBS News zadal průzkum k následující otázce: „Pohlédnete-li do budoucnosti, jste názoru, že většina dětí v této zemi na tom bude oproti svým rodičům lépe nebo hůř?“ „Lépe“ odpověděla 34 procenta, „hůř“ – 63 procenta.
„Většina lidí ve Spojených státech“- uzavírá nezávislý komentátor – „v americký sen či v to, že Amerika je zemí příležitostí a životní úroveň jejich dětí bude lepší, než jejich vlastní, už nevěří“.
