beriozka
26. 11. 2014 zdroj a zdroj
Dostali tuto svou přezdívku kvůli množství vojenské výstroje. Autory přezdívky jsou kosovští Srbové. Příčinou se stal ten fakt, že v americké armádě platí pravidlo: Jestliže je voják raněn a nemá při sobě plnou výstroj, má smůlu, nevyplatí mu pojistné. Bude si lízat rány za své vlastní peníze, a to je drahé. Strýček Sam pečuje o bezpečnost svých vojáků, ale také o ochranu peněz daňových poplatníků. To znamená: vedro / ne vedro, střílejí / nestřílejí – musí si obléci neprůstřelnou vestu, chrániče kolen a loktů, helmu, ochranné brýle i rukavice a potit se ve jménu hvězd a pruhů. Co kdyby najednou někdo vystřelil?
Mají toho moc. Váha někdy převyšuje 40 kg a při takovém nákladu se člověk unaví; oni na sobě tahají všechno – jak rumunští oslíci. Několik hodin pod takovým nákladem jejich kondici jistě nezlepší. Ve filmu Mořští lachtani i ti „bukači pod pytlem“ vypadají jako orlové. Tady jsou prostě vojáci, normální námořníci. Jsou to zdatní hoši, ale ne ze železa. Takový voják chodí kolébavou chůzí, nohy se pohybují pomalu, hlava je vtažena mezi ramena – tučňák tučňákem. Proto jim Srbové dali přezdívku „pindosové“. „Pindos“ je srbochorvatsky – tučňák. Američané tam sice vjeli rychle, rozzlobili se, ale neměli co dělat. Můžeš vybombardovat lidi do kamenného věku, ale jíst jim nezakážeš. Zklamali se, Američané.
Po internetu však běží i jiná verze, že toto slovo vzniklo ze španělského „pendejos“ (idiot). Vyslovuje se jako „pendechos“, krátce „pendos“. Obyvatelé Latinské Ameriky prý dali takovou přezdívku nejen vojákům v Kosovu, ale všem Američanům. Zdá se, že „pendos“ (Američany) také uráží.
K nám se – jak vidno – se dostala srbská varianta. Pokud se pamatujete, 200 našich výsadkářů z oddílu zvláštního nasazení urazilo 400 km a obsadilo letiště Slatina pod Prištinou. Rozvědka NATO je „vyčenichala“. „Natovci“ zde plánovali umístit štáb, prý cosi jako mírovou misi v Kosovu. Ale když avantgarda Angličanů (zvlášť inteligentní lidé je na síti nazývají „polopindosy“) dorazila k letišti, vjezd byl uzavřen a stráž tu držel rusovlasý mládeneček v bundě a s granátometem na rameni.
Hlavní auto Angličanů zpomalilo, velitel kolony poklesl v kolenou. Není dost na tom, že mladík s granátometem se na vzdálenost deseti metrů nemůže netrefit a vstřelí granát pod aktivní obrněný pás, navíc se celá ta ruská technika z letištního pole dívala na natovskou kolonu přes hledí svých zbraní. A z takové vzdálenosti mohla z tankové kolony hrdých Britů udělat makaróny. Britové tedy nekladli odpor a „odtáhli“.
Pravda, potom přijeli ještě Američané a utábořili se proti ruskému bivaku. Hlavní skandál vzplanul ve vedení obou armád a naši výsadkáři získali u místního obyvatelstva plný respekt. Samozřejmě také přejali jeho přezdívku pro protivníka – „pindosové“.
Dále odkazuji na Wikipedii. Slovo „pindos“ se začalo užívat mezi vojáky ruských oddílů mírových sil OSN v Kosovu coby národní přezdívka všech vojáků USA. V tomto významu slovo zaznělo z obrazovek ruských televizorů 7. listopadu 1999 v reportáži z Kosova. Voják v interview řekl, že tímto slovem označují americké „mírotvorce“. Také na jednom zasedání velitel ruských mírových sil v Kosovu generál Jevtuchovič řekl: „Soudruzi důstojníci, prosím vás, neříkejte pindosům pindosové, protože je to uráží.“
Od té doby slovo velmi zpopulárnělo a začalo se užívat nejen o vojácích USA, ale o všech Američanech. Kromě toho se vyrojila i spousta přezdívek pro USA: „Pindosije“, „Pindostan“ (variantou jsou „Spojené státy Pindostan“), „Pindustan“. Slovo „pindosové“ je hanlivější, korektnější jsou varianty – „jankové“, „gringové“, „amerikáni“, „amerikovosé“.
Na závěr chci dodat, že slovní hříčku generála Jevtuchoviče zveřejnil na netu někdo z našich důstojníků. Chuť se pochlubit zvítězila nad vojenskou disciplínou. Od těch dob se název „pindosové“ přilepil k Američanům. Jestli je to uráží, nebo ne – to je jejich osobní problém.
(Myslím, že by se český čtenář mohl cítit ošizen, kdybych neuvedla ještě některé nejlepší příspěvky z diskuse. Pozn. překl.):
Slovo „pindos“ je staré, už na počátku 80. let minulého století tak má přítelkyně nazývala Řeky žijící v Aluště.
Slovo „pindos“ neboli „pendos“ existovalo v ruské literatuře od 19. století. Je pravda, že tak nazývali Řeky. Slovo mělo vždy hanlivý akcent. Proto se dnes tak dobře přilepilo na ty přespolní hlupáčky.
Slovo mělo i jiný význam. A původ. Vždy bylo těsně spojeno s Balkánem: užívalo se jako přezdívka Řeků žijících na černomořském pobřeží Ruského impéria. Tehdy se do severního Přičernomoří aktivně stěhovali právě Řekové, z nichž nejchudší a nejméně gramotní byli z Pindosu – horské oblasti na severo-východě Řecka. Z názvu hor vznikla přezdívka.
Toto slovo je lidové. Bylo frazeologické, mělo negativní akcent. Spojovalo se s chudobou a bezútěšnou existencí. Současně byli „pindosové“ zlí lidé, dno přičernomořské společnosti. Řečeno spravedlivě – ne všichni si zasloužili, aby se jimi pohrdalo. Mimochodem – o tom píší někteří naši klasikové.
Skutečně byla před několika lety na netu zveřejněna podrobnější historie vzniku tohoto slova. Ano, slovo k nám přišlo od kosovských Srbů. Přezdívku vytvořili skutečně z uvedeného důvodu. Ale samo slovo má delší historii. Dávno je rozšířeno na Balkáně, zde označovalo poněkud přihlouplého, málo vzdělaného člověka s primitivními návyky.
Jeho původ lze hledat ve starořečtině. Nazývali tak kolonisty z Hellady, kteří se usídlovali na pobřeží Černého moře. Daleko od své velmi kulturní vlasti rychle degradovali a změnili se v primitivní obchodníky a řemeslníky. Pro vzdělané Hellény představovali terč posměchu. Totéž se stávalo o mnoho později přistěhovalcům do USA. Takže přezdívku „pindos“ dostali Američané plně zaslouženě.
