O cizojazyčtině

Oldřich Průša

26. 11. 2014

Motto: Quod licet jovi non licet bovi!
 
Přípodotek na úvod: V minulosti, když v Číně vznikala televize, hlasatelka vysílání končila slovy: „Dobrou noc Mao.“ Proč, ptáte se. On tam totiž nikdo jiný televizi ještě neměl.
Zdá se, že slova o stabilizaci situace v Číně, jako zdroje poučení pro ČR, se začínají naplňovat. Prezident M. Zeman začíná mít ve zpravodajské stanici ČT 24 téměř stanici svou vlastní.


Ale k věci. Řada lidí, pobývajících a pracujících delší dobu v zahraničí a ovládajících tedy místní (případně zároveň světový) jazyk, potvrzuje, že používání sprostých slov v tomto jazyce je mnohem snazší, než jejich ekvivalentů v jazyce mateřském. Je to způsobeno menším citem pro cizí jazyk.

Rovněž platí, že zvl. ti, kteří mají pouze turistickou resp. pasivní znalost cizího jazyka, nemívají s velmi hovorovou, případně vyloženě vulgární mluvou nebo s výrazy, ať v aktivním nebo pasivním užití závažnějších problémů.

Co z toho vyplývá? Asi dva tři roky se v různých sdělovacích prostředcích hovořilo či psalo, případně vysílalo o ruské výrazně extravagantní ženské skupině, včetně jimi samotnými vybraného názvu, o jejich vystoupeních, jejím ocenění jednak soudem a poté i cenami a všichni byli v klidu. V klidu byli i všichni, kteří si český překlad přečetli v různých zdrojích, které poskytuje např. internet. I všichni ti, kteří český překlad používali. Námitku o tom, že by se prezident neměl dopouštět překladů, lze snad se znalostí kontextu činnosti oněch členek skupiny odmítnout. Rovněž tak to platí i při výkladu termínů.

Konec konců – prezident by se prý snad ani neměl dopouštět vystoupení v ruštině na akci, která má ruské organizátory. Ani by se neměl dopouštět flanelové kostkované košile (podobnou prý měl v televizi M. Jakeš) v rozhovoru, který pro rozhlas poskytuje v den svého volna mimo svou oficiální pracovnu. Z čehož vyplývá, že pro příště by tam neměla co dělat televizní kamera a z čehož rozhodně nevyplývá, že by redaktor rozhlasu měl a mohl, pokud je v práci, navštěvovat prezidenta v džínsech – kamera nekamera.

Humbuk tedy nastal, až když se to hodilo do krámu, snad podle shora uvedeného, ale s opačným znaménkem: „Co je dovoleno volovi, není dovoleno bohovi?“ Vždyť název oné skupiny v angličtině je stále ve všech sdělovacích prostředcích přijatelný.

Co dodat? Nic mimořádného, jen připomenout přísloví o chtění, holi a psu.

P.s.: je škoda, že RRTV nevysvětlila jak má redaktor v živém rozhovoru viset hlavě státu na rtu, aby stihl vypípat nevhodné slovo. Pravda, televizní stanice tak učinit mohly. TV Nova, aby bylo jasno, jako obvykle mohla vypípat prostřední jedno až tři písmena – dle délky slova, tak aby bylo každému jasno. Z rodičů, či učitelů, kteří si s problémem jakéhokoliv sprostého slova v uchu dítěte nevědí rady, je mi smutno. Bez schopnosti vysvětlovat a tedy vychovávat je mi dětí v jejich rukou hluboce líto.