Luděk Prokop
7. 11. 2014
Doléhá na nás rostoucí tlak masmédií a dělí naši společnost na nesmiřitelné tábory. Mnohé nasvědčuje tomu, že s cílem, postavit je navzájem proti sobě. Kampaně ve prospěch Ukrajinské pučistické vlády, se zamlčováním fašistických projevů a brutálního násilí, se zamlčováním původu a původců vzniku puče, provázené kampaněmi proti Putinovi a Rusku, vytvářejí předpolí pro kampaně zacílené do vyústění k organizovaným nepokojům na území našeho státu. Jak jinak, nejprve v našem hlavním městě, při první možné příležitosti.
Nastala hysterická kampaň vedená proti prezidentovi. Kampaň opírající se především o tučné titulky, o permanentní papouškování vulgárních slov vytržených z kontextu. Kampaň odtržená od podstaty věci, (od skutečného názvu skupiny pornografických manýrů, skupiny oceněné Cenou Václava Havla a vychvalované noblesním Schwarzenbergem). Kampaň opřená o kalkul, že většina lidí celý projev prezidenta neslyšela a vyhledávat k přehrání nebude. Že pro tuto většinu budou směrodatné tučné titulky a věčně omílané vulgarismy. Kampaň opřená o kalkul, že permanentní omílání vulgarismů vygumuje ve vědomí lidí skutečnost, že ty vulgarismy nejsou ničím jiným, než faktickým názvem chválené skandální skupiny, (oceněných „bojovnic za svobodu“).
Čím asi tak může tahle hysterie vrcholit? Na internetu lze zaznamenat cosi jako mobilizaci mladých proti Zemanovi. Patrné je stupňované zasévání nenávisti mezi jinak smýšlejícími tábory občanů. Množí se úvahy o sundávání obrazů prezidenta ve školách. Šíří se facebookové výzvy proti prezidentovi. Jaká náhoda, že za pár dní je tady kulaté výročí. Čtvrt století od 17. listopadu 1989.
Nedělejme si iluze o zopakování hladkého průběhu polistopadových událostí před 25 lety. Tehdy byly pečlivě připravovány, stejně jako pyramidový pád režimů východního bloku, předem v zahraničí. Byly předem získány části složek s jejich veliteli ze státní bezpečnosti, řada lidí z vedoucích pozic KSČ. Masové akce byly organizovány řadou zkušených organizátorů spartakiád a prvomájových průvodů. Rozhodně ne diletantskými chaotiky z disentu, z nichž byli předem vybráni abonenti pro vysoké funkce, včetně funkce prezidenta.
K pádu režimu postačilo, (zamyslíme-li se trošíčku, tak doslova směšné), zvonění klíčů. Podstatou toho bylo, že ideologie totalitního režimu povolující občasné násilí vůči jednotlivcům, nedovolovala, nedopustila násilí vůči takovým shromážděním lidu, k jakým tehdy docházelo. Násilí mezi skupinami lidí, bylo utlumeno organizačně, s předem připravenými hesly typu „nejsme jako oni“. Tak, aby vládnoucí garnituře nebyla poskytnuta záminka k možnosti zarazit akce za použití síly. Vládnoucí garnitura se vzdala moci bez krveprolití, „protože nedokázala unést zvonění klíčů“.
Nyní je situace naprosto odlišná. Ona někdejší jednota, pospolitost a sounáležitost naprosté většiny občanů, jako tehdy, dnes již neexistuje. Tehdy, v tom pospolitém davu nebyl nijaký prostor pro různé provokatéry. Po předem připraveném umírněném násilí vůči studentům, kdy nebylo zabitých, kdy pro vybuzení lidí potřebnou roli mrtvého studenta sehrál agent StB, nebylo žádoucí ani vzájemné násilí, ani devastace okolí.
Nyní je situace naprosto odlišná. Jsme rozpolcení, necítíme pospolitost. Velice zjednodušeně, pravičáci nenávidí levičáky a levičáci nemají rádi pravičáky. O něco větší polovička voličů zvolila za prezidenta Miloše Zemana. O poznání agresivnější, nesmiřitelnější a nenávistnější menšina, podporovaná vehementně masmédii, nikoli pouze školními osnovami a výukou zmasírovanou mládeží a halasnější, razantnější částí umělecké fronty, volila Karla Schwarzenberga. Po hříchu, v příkrém rozporu s pokrytecky hlásanou demokratickou ideologií, s výsledky demokratických voleb, pokud nedopadnou po jejich, se nikdy, nikdy nesmíří. V takovém případě pak pořádají demonstrace, hladovky a pochybné kampaně proti zvolenému jedinci, případně i proti zvolené straně. Považují to za naprosto oprávněný, demokratický nátlak. Dlužno dodat, nátlak provázený mnohdy až nechutně amorálními projevy. Při tom jim není nic svaté, ani demokracie, ani úcta k republice reprezentované příslušnými symboly, v daném případě prezidentskou funkcí, ani elementární slušnost, prostě nic. O sebemenší úctě k jinak smýšlejícím, vůbec neuvažujme. Žel, přísloví „jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá“, vyjadřuje skutečnost, jaká doopravdy je.
Přeji si, abychom se všichni zamysleli, včetně rodičů i s jejich odrostlejšími ratolestmi připravenými jít manifestovat a demonstrovat za svatou věc. Proti prezidentu Zemanovi. Proti takzvané vulgaritě prezidenta v projevu, který mnozí ani neslyšeli. Proti vulgárním slovům, kterými často oplývá slovník mnohých z nich. Proti vulgárním slovům, která tak často používá i noblesní protikandidát Miloše Zemana. Na rozdíl od něho ale ve výrazně méně přiléhavém a opodstatněném kontextu s celkovým obsahem daného projevu.
Přeji si, abychom se všichni zamysleli, včetně rodičů i s jejich odrostlejšími ratolestmi připravenými jít manifestovat a demonstrovat za svatou věc, za čí zájmy, za koho zájmy tak hodlají učinit.
Přeji si, abychom všichni, včetně rodičů i s jejich odrostlejšími ratolestmi připravenými jít manifestovat a demonstrovat proti prezidentovi za svatou věc, se zamysleli nad tím, že pospolitost a sounáležitost je ta tam. Že za záměry těch, co stojí v pozadí a těch, co punktují a organizují demonstraci, manifestační protest proti prezidentovi, vůbec nemusí stát mírumilovnost, ohleduplnost vedoucí k hladkému průběhu akce, bez skandálu a bez násilí. Rozhodně nemusí.
A v neposlední řadě si přeji, aby se zamysleli, zda jsou připraveni na možnost vyústění jejich demonstrace k násilí, k něčemu takovému, co si většina z těch co se účastnili majdanu v Kyjevě, pravděpodobně nepředstavovala ani v tom nejhorším snu. Aby se zamysleli, jaké oběti jsou připraveni nést za cizí zájmy. Za zájmy těch, co stojí v pozadí. A těch, co punktují a organizují demonstrace typu majdanu. Za zájmy nazývané v jejich proslovech, oběťmi. Oběťmi, které musíme podstupovat, abychom si zasloužili svobodu a demokracii.
Dlužno dodat, jejich svobodu a jejich demokracii.