Marek Řezanka
10. 11. 2014 Literarky
Blíží se nám datum sedmnáctého listopadu a státní svátek. Mnozí z nás věřili, že už jsou konečně na cestě k míru a prosperitě. Jsme-li ale kritičtí, vidíme, že obzory jsou velmi mlžné a cíl naší cesty je v nedohlednu. A že naši cestu nelemují ani prosperita, ani mír.
Nechme nyní stranou, co se odehrálo za dvacet pět let na domácím dvorku. K tomu se vrátím někdy jindy. Zaměřme se spíše na to, kam se posunul svět.
Jakékoli hodnocení domácí scény totiž nemá smysl, pokud ho nepropojíme s děním celosvětovým. To nám v posledních pětadvaceti letech nabídlo vskutku pestrou podívanou. USA ztratily postupně vliv v latinskoamerických zemích, a to natolik, že dnes je již Monroeova doktrína mrtvá, v řadě afrických zemí, v Asii – a zhoršily se i euroatlantické vztahy.
Kapitalismus jako takový neustrnul, ale posunul se do další fáze, kde hrají prim nadnárodní společnosti, které kumulují stále více na úkor stále většího počtu lidí. Tento sytém našel výkladní skříň v Číně a v přímém přenosu naráží na demokratické principy a lidská práva. Je s nimi neslučitelný. Nedokáže již zajistit ani základní mechanismus, kdy lidé dostávají adekvátní příjem, aby podpořili spotřebu a aby se dál mohlo vyrábět čím dál více věcí s čím dále menší trvanlivostí.
Spekulanti všech zemí světa se spojili a jejich rizikové transakce nemohou dopadnout jinak, než že mnozí ztratí vše. Ne však ti největší hráči.
Svět se po pádu železné opony nestal bezpečnějším. Naopak. Tvář listopadu 89, Michail Gorbačov, mluví o nebezpečí další studené války. „Vzpomeňme si, že bez německo-ruského partnerství nebude Evropa bezpečná. Dokud si budou navzájem Němci a Rusové rozumět, dokud budou vztahy dobré, tak z toho bude mít každý prospěch,“ prohlásil mimo jiné Gorbačov. Ten byl pro Západ ve své době zjevně příliš levicovým, tak Západ vsadil na Jelcina a destabilizaci Ruska. Západ vůbec vybírá své partnery všelijak. Tu se mu hodí Táliban, tu Hašim Thaci, ondy Muslimské bratrstvo či ti, kteří dnes bojují na straně Islámského státu.
Přitom válka proti drogovým gangům (nejen) v Mexiku zřejmě není na pořadu dne. Upálení studentů a každodenní vraždy nejspíš demokracii neohrožují.
Podporujeme zjevný fašismus na Ukrajině a snažíme se o konfrontaci s Ruskem. Podpořili jsme ničivé války v Iráku, v zemích bývalé Jugoslávie, snažíme se o svržení vlád v Sýrii či Íránu. Z našeho „boje proti terorismu“ povstal „Islámský stát“. Zbrojíme o sto šest – a s posílením Republikánů v USA narůstá nebezpečí eskalace válečných konfliktů ve světě.
Chystáme se ratifikovat smlouvy, které jsou v přímém rozporu s principy demokracie (CETA, TTIP). Zhorší se postavení zaměstnanců, postavení pacientů, kvalita životního prostředí. Jediný, kdo bude mít z těchto smluv zisk, jsou nadnárodní společnosti. Zatímco občané v Evropské unii proti ratifikaci těchto smluv mohutně protestují, v České republice jim není věnována větší pozornost. Nás více zajímají sprostá slova a metály na mikinách.
Od R. Azaveda (OECD) se dozvídáme, že: „hrozící krach globální dohody o liberalizaci obchodu je hlavním důvodem, proč v současnosti čelí Světová obchodní organizace (WTO) největší krizi ve své historii.“ V USA v posledních letech zkrachovaly desítky bank a USA jsou zadluženy až po uši. Přitom však tento dluh neslouží lidem, rozvoji jejich školství, zdravotnictví, kultury.
„Obávám se, že mnozí lidé si neuvědomují, k jak markantnímu posunu za těch dvacet pět let došlo. Před čtvrtstoletím se tvrdilo, že budujeme prosperitu pro všechny. Ti politici, kteří to tehdy říkali, to snad mysleli i vážně. Zároveň se hlásalo, že končí období studené války a že namísto konfrontace nastupuje mírová epocha. V obou těchto bodech jsme byli podvedeni. Už nám stihli oznámit, že blahobyt bude jen pro některé a také nám prozradili, že mír nebude. Čeká nás dvacáté prvé století, které bude naplněné tvrdými a krutými válkami. To se dnes říká naprosto oficiálně, bez jakéhokoliv uzardění,“ sdělil na Vratimovském odborném semináři mj. profesor Jan Keller. „Výsledkem deregulace vůbec není svoboda každého dělat si, co se mu zlíbí. V oblasti ekonomické deregulace ruší normy a pravidla, která chránila ekonomicky slabší subjekty — menší firmy, družstevníky, všechny ty, kdo nejsou nadnárodními společnostmi – před finančně nejsilnějšími kolosy všech dob“, dodal.
Žijeme v systému, kdy před zájmy pacientů budou upřednostněny zájmy výrobců léků, před zájmy zaměstnanců zájmy několika vlastníků obřích firem, před zájmy občanů zájmy týchž vlastníků, kteří si kupují média, aby utvářeli svůj obraz světa. Před zájmy drtivé většiny lidí po celém světě budou preferovány zájmy zbrojařských firem. To samé platí i pro další oblasti našeho života.
Mnozí z nás věřili, že už jsou konečně na cestě k míru a prosperitě. Jsme-li ale kritičtí, vidíme, že obzory jsou velmi mlžné a cíl naší cesty je v nedohlednu. A že naši cestu nelemují ani prosperita, ani mír.
Kapitalismus jako takový neustrnul, ale posunul se do další fáze, kde hrají prim nadnárodní společnosti, které kumulují stále více na úkor stále většího počtu lidí. Tento sytém našel výkladní skříň v Číně a v přímém přenosu naráží na demokratické principy a lidská práva. Je s nimi neslučitelný. Nedokáže již zajistit ani základní mechanismus, kdy lidé dostávají adekvátní příjem, aby podpořili spotřebu a aby se dál mohlo vyrábět čím dál více věcí s čím dále menší trvanlivostí.
Spekulanti všech zemí světa se spojili a jejich rizikové transakce nemohou dopadnout jinak, než že mnozí ztratí vše. Ne však ti největší hráči.
Svět se po pádu železné opony nestal bezpečnějším. Naopak. Tvář listopadu 89, Michail Gorbačov, mluví o nebezpečí další studené války. „Vzpomeňme si, že bez německo-ruského partnerství nebude Evropa bezpečná. Dokud si budou navzájem Němci a Rusové rozumět, dokud budou vztahy dobré, tak z toho bude mít každý prospěch,“ prohlásil mimo jiné Gorbačov. Ten byl pro Západ ve své době zjevně příliš levicovým, tak Západ vsadil na Jelcina a destabilizaci Ruska. Západ vůbec vybírá své partnery všelijak. Tu se mu hodí Táliban, tu Hašim Thaci, ondy Muslimské bratrstvo či ti, kteří dnes bojují na straně Islámského státu.
Přitom válka proti drogovým gangům (nejen) v Mexiku zřejmě není na pořadu dne. Upálení studentů a každodenní vraždy nejspíš demokracii neohrožují.
Podporujeme zjevný fašismus na Ukrajině a snažíme se o konfrontaci s Ruskem. Podpořili jsme ničivé války v Iráku, v zemích bývalé Jugoslávie, snažíme se o svržení vlád v Sýrii či Íránu. Z našeho „boje proti terorismu“ povstal „Islámský stát“. Zbrojíme o sto šest – a s posílením Republikánů v USA narůstá nebezpečí eskalace válečných konfliktů ve světě.
Chystáme se ratifikovat smlouvy, které jsou v přímém rozporu s principy demokracie (CETA, TTIP). Zhorší se postavení zaměstnanců, postavení pacientů, kvalita životního prostředí. Jediný, kdo bude mít z těchto smluv zisk, jsou nadnárodní společnosti. Zatímco občané v Evropské unii proti ratifikaci těchto smluv mohutně protestují, v České republice jim není věnována větší pozornost. Nás více zajímají sprostá slova a metály na mikinách.
Od R. Azaveda (OECD) se dozvídáme, že: „hrozící krach globální dohody o liberalizaci obchodu je hlavním důvodem, proč v současnosti čelí Světová obchodní organizace (WTO) největší krizi ve své historii.“ V USA v posledních letech zkrachovaly desítky bank a USA jsou zadluženy až po uši. Přitom však tento dluh neslouží lidem, rozvoji jejich školství, zdravotnictví, kultury.
„Obávám se, že mnozí lidé si neuvědomují, k jak markantnímu posunu za těch dvacet pět let došlo. Před čtvrtstoletím se tvrdilo, že budujeme prosperitu pro všechny. Ti politici, kteří to tehdy říkali, to snad mysleli i vážně. Zároveň se hlásalo, že končí období studené války a že namísto konfrontace nastupuje mírová epocha. V obou těchto bodech jsme byli podvedeni. Už nám stihli oznámit, že blahobyt bude jen pro některé a také nám prozradili, že mír nebude. Čeká nás dvacáté prvé století, které bude naplněné tvrdými a krutými válkami. To se dnes říká naprosto oficiálně, bez jakéhokoliv uzardění,“ sdělil na Vratimovském odborném semináři mj. profesor Jan Keller. „Výsledkem deregulace vůbec není svoboda každého dělat si, co se mu zlíbí. V oblasti ekonomické deregulace ruší normy a pravidla, která chránila ekonomicky slabší subjekty — menší firmy, družstevníky, všechny ty, kdo nejsou nadnárodními společnostmi – před finančně nejsilnějšími kolosy všech dob“, dodal.
Žijeme v systému, kdy před zájmy pacientů budou upřednostněny zájmy výrobců léků, před zájmy zaměstnanců zájmy několika vlastníků obřích firem, před zájmy občanů zájmy týchž vlastníků, kteří si kupují média, aby utvářeli svůj obraz světa. Před zájmy drtivé většiny lidí po celém světě budou preferovány zájmy zbrojařských firem. To samé platí i pro další oblasti našeho života.
Mnozí z nás věřili, že už jsou konečně na cestě k míru a prosperitě. Jsme-li ale kritičtí, vidíme, že obzory jsou velmi mlžné a cíl naší cesty je v nedohlednu. A že naši cestu nelemují ani prosperita, ani mír.
