Radim Valenčík
19. 11. 2014 TOP
Navazuji na článek “17. listopad 2014: Pro, nebo proti Zemanovi?” uveřejněný 14.11.2014, viz:
http://radimvalencik.pise.cz/1828-17-listopad-2014-pro-nebo-proti-zemanovi.html
Připomenutí výročí jednoznačně vyznělo proti Zemanovi. Bylo perfektně organizováno. Pokud jsem říkal, že výsledek toho, jak připomenutí výročí proběhne, podstatně ovlivní budoucí vývoj, tak nyní to platí tím spíš. Protesty nevyšumí a budou gradovat. K tomu několik poznámek:
1. Úspěch antizemanovců ukazuje, jak účinné je řízení prostřednictvím in-side informací. Zde je třeba z hlediska budoucího vývoje počítat s tím, že jádro těch, co jsou těmito informacemi vybavováni, na sebe nabaluje další a všichni očekávají odměnu za to, že “stojí na správně straně”. To může uvolnit značně společenské síly. Ostatně z průběhu protestů je zřejmé, že jsou připraveny jen jako “zahájení partie”.
2. K úspěchu antizemanovců přispěl největší měrou Zeman sám. Od počátku nešlo ani tak o Zemana, ale o to, zda projde politika importování pozdního Majdanu, nebo ne. A samotný Zeman se poměrně zřetelně k této politice přihlásil, viz např.: Český prezident Miloš Zeman řekl, že kdyby byl ukrajinským občanem, v parlamentních volbách by volil jeho (Porošenkův) blok.
“Protože chci věřit, že vstoupí do dějin jako prezident míru, nikoli jako prezident války. Že se mu podaří naplnit minské dohody a že se mu podaří dosáhnout toho, aby v této válce neumírali nejenom vojáci, ale i civilní oběti, včetně žen, dětí a starců,” uvedl Zeman.
3. Zjevný je neúspěch Klárova. Částečně vinou předešlého. Navíc příznivci Zemana a ti, kteří v něm vidí menší zlo, se nedokázali efektivně zapojit do dalších akcí.
4. O profesionálním vedení boje proti Zemanovi (který je ovšem víc, ne bojem o změnu na prezidentském postu) svědčí i to, že poté, co byla i v pražských volbách poražena politika importu pozdního Majdanu, bylo toto heslo staženo z programu a objevilo se v protizemanovských vystoupeních pouze částečně. (Staroměstské náměstí bylo využito jen jako fiktivní cíl odpůrců importu pozdního Majdanu.) Nutno ocenit i dokonale připravené umístění videotechniky a střih, což podstatně zveličilo dojem z protestu.
5. Po 25 létech (kdy už se hodně zapomnělo, jak to tehdy bylo) šlo o úplně odlišný typ událostí. Tehdy došlo ke sjednocení velké části obyvatelstva zdola k prosazení změny režimu. Tady je snaha zvenku, z pozice těch struktur moci, jak se vytvořily v současném světě, vnést do naší společnosti konflikt a “přifázovat” naši zemi k těm zemím světa, které jsou ve vleku politiky vyhrocování konfliktů.
K tomu viz:
http://radimvalencik.pise.cz/1179-ukrajina-jak-to-zacalo-a-kam-to-doslo.html
http://radimvalencik.pise.cz/1225-ukr-slepa-ulicka-politiky-stupnovani-konfrontace.html
http://radimvalencik.pise.cz/1336-ukrajina-odstartovala-zasadni-globalni-promeny.html
Jaký vývoj lze očekávat?
1. Předně – pokus o stupňování akcí proti prezidentování Zemana. Ten je více zranitelný, než si uvědomujeme. Část z jeho nejbližšího okolí si ho totiž uzurpovala, jen aby měla výhody. A nelze stoprocentně spoléhat na to, že jej všichni budou podporovat v rozhodujících chvílích, které jej ještě čekají.
2. Přes Zemana se bude stupňovat tlak i na politickou a mediální sféru.
3. Postupně se tak bude vnášet do společnosti atmosféra, že není důležité, kdo co umí, ale kdo na které straně stojí. (Přesně to, čeho jsme byli svědky v době velkého kádrování na přelomu 40. a 50. let.)
Tak jednostranné to ovšem nebude:
1. Politika importu pozdního Majdana byla v nedávných dobách odmítnuta velkou většinou obyvatelstva a neprošla ani v Praze, což je konstantou vývoje, kterou nelze tak snadno vymazat.
2. Lidem poměrně rychle dochází, o co jde. Většinou si však dosud myslí, že je to zatím jen dočasný exces, který přejde sám o sobě. Aniž by se museli nějak snažit.
3. Především však platí, že v našem kulturním prostředí se očekává též pozitivní program. Ten musí vyrůstat z pochopení toho, co jsou skutečné reformy. A toho ti, kteří se jen vezou na vlně konfrontací vyvolávaných po celém světě zoufalou snahou o udržení současného typu globální moci, nejsou schopni. Mj. právě proto, že absence uvažování o příčinách problémů současné společnosti je zcela mimo horizont jejich uvažování (podle tohoto klíče byli vybráni a návazně pak dochází k jejich nabalování).
