25. 11. 2014 zdroj (přeložil hroch)
Prameny státnosti …
Poté, co zvláštní prapory Kolomojského splnily svůj závazek vůči vlasti tím, že se zúčastnily likvidace civilního obyvatelstva Donbasu, rozhodl oligarcha použít svoje bojovníky k účelu, pro který je vlastně živil a ozbrojil a vydržoval tyto soukromé bandy žoldáků.
Bojovníci praporu „Dněpr“ obsadili rafinerii v Oděse poté, co byly rozhodnutím soudu zabaveny tamní zásoby ropy. Pracovníci společnosti „Ukrnafta“, která je kontrolována Kolomojského společností „Privat“, se pokusili získat přístup k zabaveným zásobám ropy. Poté, co nebyli vpuštěni, pozvali ozbrojenou podporu.
Taková práce, podle všeho, jde trestnímu praporu mnohem lépe – to není jako bojovat se separatisty, tady je to podstatně lehčí prácička. Ukrajinský tisk zatím opatrně nazývá bojovníky „neznámými“, což celém události ještě přidává na humornosti – v zemi, v níž zvítězila svoboda, jacísi neznámí si klidně obsazují strategické podniky bez ohledu na státní moc a zákon.
Takže se Ukrajina nejspíš vrátila nikoli do 90. let, ze kterých vlastně ani nevyšla. Teď se ponořila daleko hlouběji – do časů Direktoria, anebo ještě níže – do dob kozácké svévole a nezávislé šlechty.
Návrat k pramenům státnosti jde mílovými kroky.
O reformě MMF – a nejen o ní …
Z přednášky předního ruského ekonoma M. Chazina
Jak se tvrdilo, jedním z hlavních bodů programu summitu G20 v Brisbane, měla být reforma MMF. Zdá se mi, že to téma je poněkud nafouknuté, nicméně má smysl k němu říci pár slov. A to i přesto – nebo právě proto, že se nakonec v důsledku obstrukce Západu vůči Putinovi v podstatě neprojednávalo, význam problému nijak nesnižuje.
Připomínám, že MMF je jen jednou ze tří základních organizačních složek vytvořených v rámci brettonwoodských dohod. Dalšími dvěma jsou – Světová banka(SB) a GATT (dnešní WTO). Ve skutečnosti tam byla ještě jedna organizace – čtvrtá, a tou je Federální rezervní systém USA (FED), který existoval i před rokem 1944 (vytvořen 1913 a začal fungovat od počátku roku 1914), ale jeho funkce se podstatně rozšířily. Prakticky je brettonwoodský systém (BS) nástrojem rozšíření a stabilizace dolarové zóny ve světové ekonomice. Právě po jeho vytvoření se dolar reálně stal světovou rezervní a obchodní měnou. FED se ale ve své činnosti řídil nejen zájmy USA, nestabilitou celého světového finančního systému. Přesněji, do let 1988-91 „západní“, a světovou se stal až po roce 1991.
Z nějakého důvodu je rozšířená představa, že Brettonwoodský systém přestal existovat od roku 1971 zrušením vazby USD na zlato. To je ale omyl, protože zmíněný „zlatý standard“ byl jen jedním z elementů celého systému, a vůbec ne ten nejdůležitější. Hlavní jsou ty 4 instituce zmíněné v předchozím odstavci. Stejně scestná jsou prohlášení z poslední doby, že země BRICS vytvářejí konkurenční systém, protože hlavním v BS je emisní centrum FED a WTO – ani jedno z toho BRICS nemá – a proto jeho efektivnost v tomto smyslu by se blížila nule.
V roce 1944 představovala ekonomika USA přes 50% ekonomiky světové, zatímco dnes její podíl nedosahuje ani 20% a pro USA je čím dál těžší realizovat dvě, dnes si vzájemně odporující úkoly – současně podporovat vlastní ekonomiku (m.j. prostřednictvím možnosti emise dolarů jako národní měny USA) a na druhé straně mezinárodní měnový systém postavený na dolaru. A úplně na rovinu: – dnes je možné buď zachraňovat světový měnový systém na úkor ekonomiky USA, nebo zachraňovat americkou ekonomiku za cenu rozvrácení světového finančního systému. Poznamenám, že dnes se toto téma, soudě dle všeho, stalo pochopitelným i pro širokou americkou veřejnost. V USA bývá první plán spojován s demokraty, zatímco druhý s republikány. Odsud ona drtivá porážka demokratů v nedávných volbách. Jde o to, že přednost evidentně dostaly zájmy USA.
Světové finanční elitě bylo vše jasné podstatně dříve, než americké veřejnosti. Zrodila se myšlenka zorganizovat projekt, silně připomínající založení FEDu. Tehdy, po krizi let 1907-1908, se na ostrově Jekyll, v tamním sídle J.P.Morgana, v roce 1908 setkali hlavní finančníci a politici USA a rozhodli o vytvoření FED. Konalo se to v hlubokém utajení. Dnes se krizí, která popudila k činnosti světovou finanční elitu, stala krize roku 2008, ale celé se to posuzovalo velmi otevřeně – projekt se pracovně nazýval „Centrální banka centrálních bank“(CBCB). V podstatě se nelišil od původního projektu FED (refinancování finančních institucí, tehdy komerčních bank a dnes centrálních bank a dozor nad jejich činností) – pouze tehdy byl v rámci jediné země, ale dnes celosvětový.
V dokumentech G8 a G20 se už otevřeně posuzovalo, že by se CBCB měl stát FED, že to bude on, kdo bude emitovat novou „světovou měnu“, na základě zvláštních práv převzetí, velmi podmíněného ekvivalentu, který dnes funguje na bázi měnového koše účastnických zemí této organizace. Přitom se předpokládalo, že všechny centrální banky na světě budou emitovat národní měny v rámci kvót přidělených MMF.
Je zřejmé, proč se téma reformy v této době stala aktuální. Na rozdíl od roku 1913 se kolem toho vedla široká diskuse, a právě tou dobou začala i diskuse o změně kvót MMF. Právě tehdy začaly země, které se cítily být „ukřivděny“ s hlediska svého vlivu v MMF (v první řadě Čína) začaly aktivně prosazovat reformu této organizace. Přitom USA, které prakticky řídí MMF i SB, na tom neměly žádný zájem – z pochopitelných důvodů. Ale hlavním byly pro ně otázka, zda jsou ochotny postoupit část své suverenity v oblasti práva na emisi. Fakticky by tedy mohly USA tisknut dolary jen v množství povoleném CBCB.
Na tomto místě poznamenám, že americké zákonodárství předpokládá přednost národního zákonodárství před mezinárodním – takže by vlastně k žádným vnějším omezením dojít nemělo. FED ale není státní strukturou USA, takže není vyloučeno, že by taková omezení bez změny legislativy možné byly. Američané si uvědomili, čím by jim hrozilo takové opatření. V každém případě americké elity nechtěly nic riskovat a v létě 2011 došlo ke známé „aféře Strauss-Kahna“, jejímž smyslem bylo zastavit projekt vytvoření CBCB. Nutno poznamenat, že Dominique Strauss-Kahn k tomu přišel, jak slepý k houslím, ale nemohl nic dělat. Mimochodem, jakmile rezignoval, přestal kohokoli zajímat. Téma superústřední banky se rozplynulo jako pára nad hrncem. Vzpomínám si, že se mi tenkrát mojí známí ruští úředníci svěřili, že byli zmateni tou náhlou změnou. Do toho momentu se téma široce diskutovalo, denně chodily minimálně dva dopisy na toto téma – a najednou – dopisy sice chodily dále, ale téma zmizelo!
Na tomto místě stojí za to si vysvětlit, jak BS fungoval, a proč se dostal do krize. Myšlenka BS je následující: – rozšiřuje se zóna USD, á konto toho lze tisknout dolary, které přinášejí zisk, který je možno přerozdělovat.
– model, podle kterého USA kontrolovaly svět, fungoval takto: Vysvětlili elitám různých států, že pokud se připojí a přijmou pravidla MMF (a v rámci BS za pravidla odpovídá MMF), my budeme tisknout na Vaše konto další emise dolarů a Vy část těchto dolarů dostanete. Dál budete mít možnost buď je všecky rozkrást, nebo se podělit…, ale svoje v každém případě dostanete. V důsledku toho se vytvářela situace, kdy se národní elity stávají proamerickými, a národy je podporují, protože dostávají svůj kousek. Například my v Rusku jsme dostávali svůj kus prostřednictvím vysokých cen ropy. Systém se rozšiřoval až do krize 70. let, potom se pokusili imitovat rozšíření prostřednictvím úvěrů obyvatelstvu a refinancováním soukromého dluhu, poté došlo k rozpadu SSSR a rozšíření dolarové zóny na území států bývalého sovětského bloku.
To byl onen „zlatý věk Clintona“ – toto rozšíření. No, a pak přichází krize „dvoutisících“ –začalo to v r. 2000, po které přichází mírné změkčení spojené se snížením úrokových sazeb – až prakticky k nule v prosinci 2008 a na podzim toho roku přichází krize, která trvá dosud. Posledním zdrojem té doby byla možnost tisku dolarů á konto zvýšení množství peněz, podíl kreditních peněz v důsledku pádu sazeb úvěrů byl podstatně nižší, než hotovosti – podíl kreditních peněz – tzv.kreditní multiplikátor byl roven 17 a od té doby klesl až na hodnotu 4, což znamená, že v USA 4x stoupla peněžní báze z 800 mld.USD na více než 3bln.USD. Další zdroj pro tisk peněz není a pro USA začaly problémy.
Dnes USA demonstrují jakoby ekonomický růst v důsledku snížení cen energetických zdrojů, které povzbudilo investice v reálném sektoru, ale podíváme-li se na klíčový faktor, kterým je růst soukromé poptávky, vidíme, že klesá! Dokonce podle nedávných oficiálních údajů poklesla poptávka o 0,2% , to při ponížené inflaci. Počítáme-li reálnou inflaci, vypadá to ještě podstatně hůře.
Následně dochází k tomu nejzajímavějšímu: v roce 2011 dostali přes prsty mezinárodní finančníci, kteří se ještě pokusili protlačit do čela FRB svého člověka – Larry Summerse, ale to se jim nepovedlo. Dnes mají jedinou šanci – je jasné, že bublina na spekulativních trzích praskne, což vyvolá pád hodnoty aktiv, ale pasiva (v nominálních penězích) se nikam nepodějí. A to by znamenalo masové bankroty a masová vyšetřování, která ovšem vynesou na světlo boží velice nepříjemná zjištění. Právě z toho důvodu začínají bankéři připravovat „vyšší moc“, která jim pomůže odepsat jejich závazky. Typickým příkladem toho byl Kypr – tentokrát ale ve světovém měřítku. Optimálním místem děje by byla válka na Blízkém Východě, kde je na jedné straně ropa a na druhé Izrael s jeho atomovou bombou. Je sice ještě jedna možnost, a tou je masový teroristický akt při pouti do Mekky. Tedy situace, za které lze vysvětlit vkladatelům, tedy vlastníkům peněz: „…přátelé, rizika stoupla do takové míry, že z důvodů vyšší moci musíme zastavit platby, protože vše od nás nezávisí. Soustava pojištění rizik je rozložena – takže nám je líto…“.
V americké historii se soukromá centrální banka také neobjevila najednou – až na třetí pokus. A tyto pokusy stály život některých amerických prezidentů. Tenkrát se ale proces zastavit nepodařilo a nakonec byl realizován. Dnes byl analogický projekt na úrovni celého světa zastaven. Je otázkou, na jak dlouho. Ale zatím téma CBCB zmizelo ze všech dokumentů.
Co bude s projektem dál, není vůbec jasné – možná, že se po zesílení krizových procesů k němu vrátí. Nejspíš ale bez účasti brettonwoodských institucí, které budou krizí velmi oslabeny. V každém případě se mi zdá, že aktuálnost reformy MMF po „aféře Strauss-Kahn“ se silně snížila, a že ji nafukují jen proto, aby se neposuzoval skutečný stav světových financí.
Michail Chazin
(Pokračování zítra…)
