El-murid
13. 11. 2014 zdroj
přeložil hroch
Lyceum …
Zúčastnil jsem se včera besedy v Alexandrovském lyceu a s nemalým překvapením jsem pochopil, že dokonce i události jeden – dva měsíce staré, jsou vážně mytologizované a „zažraly“ se do chápání probíhajících událostí. Krom toho, vytrvalé mýty, kolem války na Ukrajině, významně zkreslují i celkovou situaci kolem naší země. Proto se pokusím zopakovat to, co jsem se včera musel znovu pokusit vysvětlit:
1. Minské dohody zmařily úspěšně se rozvíjející ofenzivu domobrany. Ta ofenzíva se nezadýchávala, ale nacházela se na vrcholu svého rozvoje. Kulminačním bodem událostí se stalo rozdrcení kotle u Ilovajska a zničení seskupení ukrajinských vojsk u Krasného Luče. Debaljcevské seskupení se nacházelo v kotli a řešila se otázka o propuštění odtud alespoň lidí. Diverzní skupiny domobrany a dobrovolníků byly v okolí Berďanska, Melitopole a dokonce i Geničeského – a po celé délce od Mariupolu ke Krymu ukrajinská vojska nebyla. Oddíly domobrany se nacházely u Volnovachy a podle některých informací už vstoupily do města. Opevněná oblast kolem letiště, o které se teď vedou těžké, i když jen místní boje, byla prakticky opuštěna, ostřelování Doněcka se na nějakou dobu prakticky přerušilo – v každém případě to bylo cílené.
Ve skutečnosti kárná vojska utrpěla na západě DLR úplnou vojenskou porážku, a pokračování bojových operací mohlo umožnit úplné vyčištění celého západu a jihu Doněcké oblasti a vytvořit koridor ke Krymu a zahnat do kotle třetinu zbylých ukrajinských vojsk na sever od Doněcka.
V Lugansku se situace vyvíjela obdobně – vojska domobrany byla minským příměřím zastavena na přístupu k Severnímu Donci, ale skupiny rozvědky už byly daleko na severu a zkoumaly cesty pro ofenzívu.
Rozdrcení vojsk junty zhatil všechny plány USA a jejich spojenců, a proto byl v Moskvě ve spěchu a na koleně namalován plán mírového urovnání. Co konkrétně bylo přitom řečeno prezidentovi, není známo – ale to, že potvrdil návrhy „mírotvůrců“, svědčí o tom, že po všech liniích šlo o podvrženou informaci a lež o dění na frontě. Plán „Putinových sedm bodů“ byl široce rozšiřován dvorními propagandisty a ústředními televizními kanály – což přesvědčivě dokázalo, v čích rukou se masmédia a propaganda nacházejí.
2. Druhý mýtus, který se aktivně šíří od samotného počátku událostí – nebezpečí přímé konfrontace s vojsky NATO na území Ukrajiny. „Jenabynebylaválka“ – to je v podstatě cíl sledovaný tvůrci tohoto mýtu. Na jeho podporu uvádějí poměr sil armád NATO a Ruska.
Tvůrci tohoto mýtu zamlčují, že základní bojeschopné seskupení vojsk NATO je dosud zablokováno v Afghánistánu. Po roce 2003 USA nevedly války jen proto, že neměly čím. Všechny jejich války po okupaci Iráku a Afghánistánu – byly zvláštní operace, trestní operace a distanční válka. Nenašly síly dokonce ani na Libyi – proto Státy provedly první salvu a vyčlenily generála, který pak velel trestním náletům letectva „spojenců“.
Je třeba si připomenout, že právě za Obamy se ve válečné doktríně USA objevila malá změna – teď je úkolem armády USA „globální dominace s možností vést jeden lokální konflikt“. Dříve byla úkolem možnost vést současně dva lokální konflikty. Jinak řečeno – teď USA plně vyčerpaly své možnosti a Obamovy pokusy o vyvedení vojsk z Iráku a Afghánistánu byly vyvolány pochopením té pasti, do které se zahnaly za Bushe.
Lež, kterou usilovně plodí „mírotvůrci“, je zaměřena především na vyvolání hrůzy ze síly NATO.
Dalším z mýtů této série – „a vy byste poslali svého syna bojovat na Ukrajinu?“ – je silný argument. Jenom mi není jasné, kdo se nás bude ptát, až se válečné akce rozvinou v našich městech? Ale vzdání pozic na Ukrajině znamená právě to, že se válka přelije přes naši hranici. Rok 2015 se docela dobře může stát posledním předválečným. Právě k roku 2016 bude armáda USA vyvedena z Afghánistánu a stane se reálnou hrozbou. Nikoli mýtickou. Ona, samozřejmě, nebude sama válčit, ale bude stát za zády svých limitrofů (pohraničních států), včetně hord islamistů, na které se na pozadí událostí na Ukrajině nějak pozapomíná. Nicméně, v roce 2015 a zvláště pak 2016 hrozí zvnějšku Rusku hned tři nebezpečné směry – Krym, Severní Kavkaz a Střední Asie. A všude budou první housle hrát právě islamisté. Vítězství domobranců v Novorusku znamená likvidaci jedné z hrozeb. Na Krymu.
Nejspíš je pro někoho v Moskvě vrcholně důležité, aby se tato hrozba zachovala netknutá. Nejspíš ten „kdosi“ – je právě tím, kdo nedovolil dovést věc Krymu do konce a donutit Kyjev k přiznání jeho přechodu pod Rusko. Tento „kdosi“ pracuje s dlouhou perspektivou a velmi dobře chápe, že kombinovaný úder z několika směrů nemusí Rusko odrazit.
Otázka – kdo to je, ten „kdosi“ – se nepokládá. Tajné služby vyšetřují případy extremizmu, ale případy vlastizrady – jsou tabu.
A tak tu žijem. Otevřeně se připravuje napadení. Otevřeně se v Moskvě pro ně vytvářejí podmínky. Otevřeně probíhá ohlupování lidí proudy lží. Nikdo nic neskrývá. A proč taky?
