Mirko Raduševič
27. 11. 2014 Literárky
Když prezident Miloš Zeman mluvil o finlandizaci Ukrajiny, není jediným politikem, který se tak vyjádřil. Zdá se, že zatím je to jediné řešení mezinárodní krize, které úspěšně přetrvává a finský prezident tvrdí, že Finové s ní úspěšně přežili studenou válku O tzv. finlandizaci Ukrajiny hovořil jako vůbec jeden z prvních , již v únoru ,Zbigniew Brzezinski ve Financial Times a o čtrnáct dní později v březnu Henry Kissinger v deníku Washington Post.
Známý je čtyřiadvacetibodový plán americko-ruské expertní skupiny, která v rámci tzv. Track II. diplomacy (dvojcestná diplomacie) se sešla letos v létě na finském ostrově Boisto (viz). Následovala po tomto plánu jednání v Minsku vypracování dvanáctibodové třístranné dohody podepsaná Putinem, Porošenkem a OBSE (viz). Nic z toho se nedaří zatím plnit. Proto přetrvávají úvahy o tzv. finlandizaci Ukrajiny vyřčené jako vůbec jeden z prvních návrhů na řešení konfliktu již v únoru Zbigniewem Brzezinskim ve Financial Times a o čtrnáct dní později v březnu Henrym Kissingerem v deníku Washington Post.
Brzezinski uvedl: „USA by měly jasně Putinovi vysvětlit, že jsou připraveny využít svého vlivu k tomu, aby zajistily územní celistvost a nezávislost Ukrajiny s tím, že tato země bude sledovat takovou politiku vůči Rusku, kterou úspěšně praktikuje Finsko: vzájemné sousedské respektování, rozsáhlé ekonomické vztahy s Ruskem a EU, bez účasti ve kterékoli vojenské alianci, která by Moskvou byla chápána, že je namířena proti ní. Přitom všem je rozšiřována vazba na Evropu. Jednoduše řečeno finský model je ideálním příkladem pro Ukrajinu, EU a Rusko.“
Kissinger ve svém komentáři v americkém deníku Washington Post seznamuje nejprve čtenáře s hlavními rysy ukrajinské historie, přičemž podtrhuje, že rovněž ruští disidenti, jako byl Solženicyn nebo Brodskij, považovali Ukrajinu za součást Ruska. Dále mluví o rozdílech v této zemi panujících především mezi západní a východní částí a upozorňuje, že převážení jednoho křídla nad druhým vede k občanské válce a rozpadu. Nakonec nabízí jakési řešení, které shrnul do čtyř bodů a které by bylo výhodné pro všechny zúčastněné strany, globálně pro Východ i Západ. Stručně: Ukrajina by měla mít ekonomickou volnost a neměla by být v NATO. Doporučuje, aby Krym zůstal součástí Ukrajiny, ale se zvláštní autonomií zaručenou volbami a rozjasnit situaci kolem černomořské námořní základny v Sevastopolu. To je čtvrtý bod, kterému předchází třetí, ve kterém se píše o vyvážené politice vlády vůči rozdílným částem země a v zahraniční politice by ukrajinská vláda měla zastávat pozici podobnou Finsku. Ukrajinci by se podle Kissingera měli s velkým citem vyhýbat nepřátelství vůči Rusku.
Finlandizace již na Ukrajině neúspěšně probíhala
Proti názorům obou politiků se vzedmula vlny kritiky. Zejména si komentátoři všímají toho, že finský příklad je pojatý velice úzce, zjednodušeně a celý případ je značně generalizován. Poukazuje se na skutečnost, že Rusko se ozvalo nikoliv na otázku vstupu do NATO, ale podle kritiků finlandizace problematizovalo již vstup Ukrajiny do EU. Upozorňují dále na to, že v současnosti je situace jiná než za doby studené války, kdy německý kancléř Willy Brandt prosazoval “Ostpolitik”. Připomínají, že finlandizace má pachuť kapitulace a mluví o historii „zimní války“ a zabrání části Finska, s čímž se museli Finové nakonec smířit. Podtrhují zejména skutečnost, že by si o finlandizaci měli Ukrajinci rozhodnout sami. Konečně je zde námitka, že ve skutečnosti finlandizace již na Ukrajině probíhala, její obětí byl mimo jiné Janukovyč. Proběhla a měla výsledek, že si ji východní soused Rusko nepřeje.
Finlandizace je ve Finsku hanlivý pojem
V Německu, v šedesátých letech, vynalezený pojem „finlandizace“ (opoziční výsměch Willy Brandtovi pro jeho Ost politiku) se letos v září dostal ve Finsku znovu na přetřes, když ministr životního prostředí Ville Niinistö zavedl diskusi na téma budování jaderného reaktoru ze strany ruské společnosti Rusatom. Uvedl, že spolupráce s Ruskem by znamenala zvýšení energetické závislosti na něm a pohrozil, že v případě souhlasu by jeho strana Zelených vystoupila z vlády. Problém byl nakonec vzhledem k sankcím EU odložen. Připomeňme, že pro změnu finský ministr zahraničí Erkki Tuomioja hlasoval při jednání vlády proti sankcím a finský prezident Sauli Niinistö se nerozpakoval v srpnu odjet na jednání s Vladimirem Putinem do Soči. (Cesta a finlandizace se mohla probírat i v rámci rodiny, neboť shodou okolností prezident Sauli Niinistö, člen National Coalition Party je strýcem „zeleného“ ministra Villeho Niinista.) Na vnitřní a citlivou diskusi kolem finlandizace, kdy mnozí politici mluvili o „národní urážce“, Sauli Niinistö pro média suše odvětil: „Máme jasnou politiku, která v žádném případě nepředstavuje finlandizaci.”
Mikko Majander, finský historik, který se specializuje na období studené války, tento pojem nedoporučuje pro jeho pejorativní povahu, kterou s sebou nese již od svého vzniku a má propagandistický charakter. Finsko se v šedesátých a sedmdesátých letech snažilo úzkostně dodržovat politiku svého nevměšování do záležitostí SSSR, kdy byly také zakazovány filmy a knihy, které by určitým způsobem útočily a mohly by Moskvu urazit. K této době se letos vyjádřila na Frankfurtském knižním veletrhu finská spisovatelka Sofi Oksanenová, která prohlásila (více v článku Sofi Oksanenová odrazuje Ukrajinu od finské cesty ): „Finsko bylo samo sobě nejlepším cenzorem. Finlandizace znamenala ztrátu nezávislosti Finska, erozi demokracie a přiškrcení svobody projevu. Jedná se o model, který bych nikomu nedoporučovala, i když si v poslední době řada odborníků myslí, že by to pro Ukrajinu bylo dobré.“
Finsko do NATO nevstoupí
Po pádu Berlínské zdi, kdy nastalo dvacetileté období klidu, se situace podél 1 300 kilometrů dlouhé hranice s Ruskem mění. V poslední době se dokonce zdramatizovala, když ruská letadla začala testovat připravenost sil NATO v severoevropském vzdušném prostoru. Finská letadla F18 – Hornet vzlétla a ruská letadla se vrátila zpět. „Co by se stalo, kdyby se ruská letadla nevrátila? To bych v tuto chvíli spekuloval,“ reagoval začátkem listopadu finský prezident Sauli Niinistö. Tím se opět na stůl dostala citlivá otázka vzájemných rusko-finských vztahů a NATO. Představu o jejich současné podobě a záměrech podal v rozhovoru v deníku Washington Post prezident Sauli Niinistö a ministr zahraničí Erkki Tuomioja, kdy oba představitelé byli dotazováni na vztah Finska k Rusku a NATO.
Ministr zahraničí se snažil v rozhovoru situaci vysvětlit s tím, že se Finsko na vše dívá s nadhledem: „Hranice s Ruskem je z našeho, ale i z ruského hlediska považována za nejstabilnější a nejméně problematickou ze všech hranic, které Rusko má. Věřím, že Rusové chtějí tuto situaci zachovat do doby, než by si uvědomili, že finské území má být využito k nepřátelským akcím vůči Rusku.“
Prezident Sauli Niinistö však na dotaz, zda Rusko začalo měnit svoji strategii, odpovídá: „Nepochybně…Rusové chtějí ukázat, ´jsme tady´.“ Možná proto finský prezident ke konci rozhovoru na dotaz, zda Finsko nemělo před dvaceti lety vstoupit do NATO, reaguje: „Tenkrát by šlo o velice jednoduchý krok. Rusko bylo slabé.“ Sauli Niinistö, přestože dříve byl příznivcem vstupu Finska do NATO, po svém vstupu do prezidentského úřadu stanovisko změnil. Ve Finsku je ale mezi politiky stále řada příznivců vstupu do NATO, týká se to Konzervativní a Švédské strany. Finský prezident se pro list Washington Post snaží tuto situaci diplomaticky vysvětlit: „Nikdo zatím nepřišel s jasným návrhem. Ani to nebylo diskutováno, a proto nemohlo ani padnout rozhodnutí. Premiér, který vyjádřil ochotu vstupu, stejně jako ostatní příznivci členství v NATO říká, že teď není vhodná doba. Naprosto je zřejmé, že vstupem do NATO, poškodilo by tím Finsko své vztahy s Ruskem. Jedná se zde o 1 300 kilometrů dlouhou hranici, která by byla zavřená, ale my chceme, aby hranice žila.“
Finsko a Ukrajina
Jak se chce Finsko bránit možné agresi ze strany Ruska, když není v NATO? Podle prezidenta Sauli Niinista je obrana Finska jištěná jeho členstvím v EU a příslušností k Západu. Dále poukázal na všeobecnou brannou povinnost a říká: „Máme silnou armádu 250 tisíc vojáků.“ Nad tím se novinář Washington Post pousmál a Niinista reagoval: „250 tisíc mužů, to již musíte brát do úvahy a pak zvýšíme náš rozpočet na obranu. Dále rychlým tempem rozvíjíme vojenskou spolupráci se Švédskem a je zde uzavřená Lisabonská smlouva, ve které se členské země EU zavázaly, že si v případě vážných problémů navzájem pomůžou.“
V tomto bodě rozhovoru se nabízelo srovnání s Ukrajinou, která se přiklonila k Západu. Podle finského prezidenta to, co se na Ukrajině odehrálo, bylo vinou neschopnosti Ukrajinců budovat demokratickou společnost. „V tomto ohledu nelze Ukrajinu s Finskem vůbec srovnávat,“ řekl Sauli Niinista.
Pohled finského prezidenta na problematiku kolem Ukrajiny dokresleme z dřívějšího jeho prohlášení ze setkání severoevropských lídrů společně s britským premiérem Davidem Cameronem (Northern Futuro Forum) začátkem listopadu. Zde obvinil USA a EU, že „nesou částečně vinu, když nevěnovaly pozornost dřívějším Putinovým tvrzením, že Západ je slabošský, požitkářský a nepřátelský k ruským hodnotám, včetně hodnot náboženských. Navíc EU chybovala, když nedokázala dostatečně definovat, jak chce vést úzké vztahy s Ukrajinou a postavila před Putina velký problém.“
