3. 11. 2014 zdroj
Západ mylně chápe důvody, proč Rusko a Čína aktivně rozvíjejí spolupráci mezi sebou; sblížení mezi Moskvou a Pekingem je třeba vysvětlovat nejen materiálními zájmy, ale spíše pocitem společné identity, píše profesor Princetonské univerzity Gilbert Rozman v časopise The Foreign Affairs.
V 90-tých letech západní politici předpokládali, že vztahy mezi Ruskem a Čínou připomínají “manželství z rozumu”, a že pokud to bude nutné, národní zájmy včetně dobrých vztahů se Západem je převáží; západní země však nedokázaly pochopit, že Moskva a Peking litují napětí období “studené války,” poznamenává autor. Současná státní moc obou zemí je odhodlána neopakovat chyby z minulosti a nedemonstrovat nadřazenost jednoho nad druhým k dosažení cíle – zejména minimalizování vlivu Západu v pro ně důležitých regionech, říká Rozman.
Existuje několik důvodů, proč je možné se domnívat, že vzájemná podpora Ruska a Číny potrvá dlouho. Obě strany mají stejnou komunistickou a socialistickou minulost (a pro Peking je to i současnost), jsou v poloze antihegemonie vůči Západu a uctivě se navzájem chovají ke svým geopolitickým zájmům, nehledě na to, že se v něčem protínají, píše expert. Kromě toho jsou oba státy přesvědčeny, že globální finanční krize v roce 2008 svědčí o tom, že západní politický a hospodářský model je na pokraji zhroucení.
Rusku a Číně se také podařilo zaujmout podobné pozice v mezinárodních sporech, a i přes některé vnitřní nevyřešené otázky, se obě země vzájemně podporují na světové scéně; zejména se v roce 2014 Moskva a Peking navzájem podporovaly v ukrajinské otázce a v otázce Hongkongu, domnívá se autor.
Chování Ruska a Číny na mezinárodní scéně je znamením nového geopolitického systému po skončení “studené války”, a dokud zůstanou u moci v těchto zemích jejich nynější vůdci, Západ by neměl očekávat významné změny v rusko-čínských vztazích, předpokládá expert.
“Země, které počítají s tím, že tyto dvě země rozdělí – zejména Japonsko pod vedením současného premiéra Šinzó Abe – budou zklamány. V mnoha otázkách obtížných na řešení, zejména v souvislosti se Severní Koreou, Íránem a dalšími, se Západ musí připravit na konkurenci ze strany Ruska a Číny”, shrnuje autor.
Pro Novou republiku přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová
