Eric Best
24. 11. 2014 – zdroj
Když je teď pětadvacáté výročí sametové revoluce za námi, lze si položit otázku, co si z něj po pár letech budeme pamatovat. Protesty proti prezidentovi, červené karty, vajíčka?
Nebo si naopak vybavíme události, které k protestům vedly, tedy proruské výroky samozvaného Evropana, sprostá slova, či „stabilizaci společnosti“, jíž se chtěl Miloš Zeman učit od Číňanů? Anebo jeho zpáteční cestu letadlem dvou společností, které na revoluci nejvíce vydělaly?
Mnozí budou za vrcholnou událost listopadu 2014 považovat odhalení busty Václava Havla v americkém Kongresu. Nejen z toho důvodu, že jde o ocenění Havla a „zvláštního vztahu“ obou zemí, ale i kvůli načasování. K odhalení došlo právě v době, kdy český establišment přehodnocoval západní orientaci země.
Jednou z pozoruhodnějších stránek čtrnácti dnů speciálních akcí byla míra absence kritického uvažování a reflexe. Hlavní oficiální události zorganizovali právě ti jedinci, kteří připravili transformaci, pokud ne rovnou samotnou revoluci. Bylo to jako Kdo je kdo 90. let.
Nicméně kdo hledal, kritické informace našel. Stanice Český rozhlas Plus odvysílala několik skvělých diskuzních pořadů. Poučná byla i Historie.cs na ČT24. Radiožurnál nabídl rozhovory se dvěma významnými agenty, Alojzem Lorencem a Ludvíkem Zifčákem, kteří prozradili některá tajemství. Hospodářské noviny Tomáši Ježkovi dokonce dovolily říct černé na bílém, že peníze, které počátkem privatizace vydělali Kellnerové, byly nakradeny od držitelů investičních kuponů.
Celkem vzato má establišment samé důvody ke spokojenosti. Oslavy proběhly, aniž by ohrozily stávající pořádek. Co je pár vajec, nebo dokonce busta v Kongresu, když je všechno tak pěkně pod kontrolou, že?
