Ivan David18. 11. 2014
Někteří lidé (možná skoro všichni), aby si uchovali duševní integritu, musejí si tutéž realitu rozdělit na dvě části: tu která je pro ně přijatelná a tu, se kterou nechtějí mít nic společného. Brání se tak před odpůrci jejich náhledu, kteří zdůrazňují tu nepřijatelnou část a bagatelizují tu přijatelnou, ne-li úžasnou. Právě tak to činí paní advokátka Jana Zwyrtek Hamplová ve svém článku zde. Možná jí to umožňuje hájit v jedné kauze stranu poškozenou, jindy škůdce. V tomto případě je advokátkou onoho správného Čistého Listopadu, ale nechce se znát k jeho následkům.
Kdybysem to býval věděl, tak bysem sem nechodil…
Tento život v dvojí realitě nemohu přijmout, ale článek je pro mne osobní výpovědí umožňující nahlédnout do duše havlisty (a analogicky do jakohokoli „–isty“).
Paní JZH píše: “Nechci, aby se z toho stal glorifikovaný svátek bez obsahu, který slouží k defilé politiků.” (“…co tady stojíte, zkoušíte vzlyknout…” Karel Kryl). Tomu samozřejmě paní JZH při vší své snaze nezabrání. Polici někdy jen těžko hledají příležitost, při níž by se mohli lidu ukázat v pozitivní souvislosti, zvláště když nedokáží řešit reálné problémy.
Paní JZH se obává znesvěcení Listopadu: „Než to, zapomeňme prosím na listopad, protože to byl sice důležitý, ale pouze euforistický (??, pozn. autora) začátek, a pojďme o pár měsíců dál“. Navrhuje, zamyslet se nad tím, „co se dělo potom“.
Popisuje to takto:
„V mém rodném městě určité skupiny napřed privatizovaly, a pak skoupily více či méně nenápadně téměř veškerý majetek města; začaly se o to zajímat už v listopadových dnech…, šlo nám o svobodné volby, kandidátky, dobré radnice… …Těm ostatním o provozovny…, a mnozí z nich dnes vlastní polovinu města, a nám ostatním se brzy vysmáli. A nejen to – poslední roky je láká i moc politická…. neboť městské rozpočty jsou dnes velmi lákavá kořist – a občas nic těmto skupinám není svaté, chtějí-li odstranit soupeře z cesty. Ne, listopad to nebyl, to vše se dělo až potom.“, soudí paní JZH. Ale to se zásadně mýlí. Byl to Listopad. Pokračoval v prosinci, lednu a celých 25 let. Co na tom, že paní JZH ho tak nechce vidět, aby se mohla dívat do zrcadla a psát mravoučné články?
Paní JZH soudí: „Ale do této debaty se nikomu moc nechce, a ten, kdo by byl ochoten ji otevřít, je na nebesích.“
Snad moc neprohádám, ale patrně má jít o toho, který je dnes pro někoho „navždy“ a pro další nebyl dosud dostatečně blahořečen. A asi už to ani nestihnou. Pro velmi mnohé je naopak hlavním viníkem jejich zklamání. To si ale přivodili sami. Neměli mu věřit, zatímco se tiše kradlo.
Modlitba za Listopad
„…Děkujme za něj, a v tuto chvíli je jedno komu. To ostatní totiž bylo v našich rukou. A tady to na jedničku není. A to by mělo být tématem doby…“, hloubá paní JZH. Jenže na nápravu je dost pozdě. Půjde to ztuha, jestli vůbec. Vini nejsou jen ti, kteří rozkrádání naplánovali a organizovali, ale také ti, kteří udržovali prostředí příznivé pro zločiny- a udržují ho i nadále. Nezáleží tolik na tom, jestli ze zlé vůle, neschopnosti nebo z naivity…
“Proč dvě třetiny lidí nechodí k volbám… Proč přijímáme a podporujeme to, že politika je svinstvo…“, táže se paní JZH. Proč? Lidé totiž nevidí alternativu. Politické strany se od sebe liší jako zelený čert od žlutého. Žádná nemá co nabídnout. Jen hesla a náhražky, víc her a méně chleba. A kdyby „onť přišel mezi své“, oni by ho stejně nepoznali. Na rozdíl od tajných služeb, médií a „pilátů“. Snad… jestli se prohloubí pochopení, že to byl zase podvod a nikdo jim zadarmo nic nedá…
„Jak do politiky dostat lidi schopné, zkušené, s pevným charakterem – i když neoplývají miliardami a miliony. Je to téma pro každého – pro politické strany, pro veřejnoprávní média, pro neziskový sektor…“, láme si hlavu paní JZH. Ne, „pro politické strany, pro veřejnoprávní média, pro neziskový sektor“ to „téma“ možná je, ale ti to nevyřeší. Mají jiné starosti- jak se udržet u moci, jak se nestat „novináři na volné noze“, jak získat granty od těch, kteří je rozdávají. Vládnou ti, kteří si mohou platit kampaně. Pokud to tak bude, nemá cenu uvažovat, jak „tam“ dostat „schopné lidi“.
“Možná nastal čas na nových Několik vět. Několik vět o tom, že všechno máme v rukou. Víme to vůbec?“, přemítá paní advokátka.
Také jsem podepsal „Několik vět“ (ještě před Tím). Podepsal, i když jsem tušil, že je to neupřímná deklarace. Například za “svobodou vyznání” jsem cítil touhu po majetku a moci, která směřuje k nesvobodě nevyznání. Nebyla to přehnaná skepse.
Není žádný Čistý Listopad, dílo na nebe vzatého. To naivní nadšení davů v sychravých dnech listopadu bylo týmž Listopadem umožňujícím a i organizujícím rozkrádání. Právě proto byl zorganizován.
Není totiž pravda, že „nevědomost hříchu nečiní“. Za velmi mnohými hříchy je „nevědomost“, chcete-li naivita těch, kteří měli vědět, ale nevěděli.
Až zase uvidíme ty zástupy užitečných idiotů s červenými kartami a v horším případě se samopaly, měli bychom si připomenout, že jejich zlo je v nevědomosti nebo v jeho nejhorší formě – ve falešné víře (žádná není ta pravá). Je třeba pochybovat. zkoumat, přezkoumávat a podle toho pak jednat…
