Zbigniew K. Brzezinski
14. 10. 2014 Střípky ze světa
Carterův suflér o sunaru „Islámského státu“
Na „Islámský stát“ padají americké bomby. Decimují i syrské děti a rafinérie. Že to nedopadne o nic lépe, než v Iráku či Afghánistánu, špitá i Obamova generalita. Kde se ta rakovina vzala, přiznal i Zbigniew Kazimierz Brzezinski.
Poprvé už před víc než třiceti lety. Zvlášť šťavnatě v rozhovoru s Patrickem Cockburnem a Jeffrey St. Clairem. Roku 1998 ho publikoval portál counterpunch. Dnes je to čtení dvojnásob aktuální:
„Bývalý ředitel CIA Robert Gates ve svých memoárech (´Ze stínu´) prohlásil, že americké špionážní služby zahájily pomoc mudžahedínům v Afgánistánu 6 měsíců před sovětskou intervencí,“ ptají se Cockburn a St. Clair. „V té době jste byl poradcem prezidenta Cartera pro otázky státní bezpečnosti. Je to tak?“
Brzezinski: „Ano. Podle oficiální historické verze začala CIA mudžáhedínům pomáhat v roce 1980, tedy až po invazi sovětské armády do Afghánistánu 24. prosince 1979. Ve skutečnosti, držené dosud v tajnosti, to však bylo úplně jinak: první směrnici o tajné pomoci odpůrcům prosovětského režimu v Kábulu podepsal prezident Carter 3. července 1979. Téhož dne jsem prezidentovi napsal, že tato pomoc vyvolá sovětskou vojenskou intervenci.“
„Když Sověti“ – táže se Brzezinského zmiňovaný tandem – „svou intervenci zdůvodnili tím, že čelí v Afghánistánu utajované inscenaci Spojených států, nevěřilo se tomu. Mělo to však pravdivý základ. Nelitujete ničeho ani dnes?“
Brzezinski: „Čeho mám litovat? Tajná operace byla skvělý nápad. Vedla k zatažení Rusů do afghánské pasti a vy po mně chcete, abych jí litoval? V den, kdy Sověti oficiálně překročili hranice, jsem prezidentu Carterovi napsal: Teď máme šanci nadělit SSSR jeho vietnamskou válku. A skutečně, Moskva musela po 10 let vést válku, kterou vláda nemohla ustát, konflikt vedoucí k demoralizaci sovětského impéria a nakonec k jeho rozpadu.“
„Vy nelitujete ani podpory islamistů, která vyzbrojila a vycvičila teroristy?“ snaží se autoři ze ´Zbiga Velikého´ vyloudit aspoň stopové prvky svědomí.
Hází však jen hrách na stěnu. ´Big Zbig´ – v originále se reklamní přezdívka rýmuje – kontruje: „Co je v dějinách světa ze všeho nejdůležitější? Talibán nebo kolaps sovětského impéria? Pár rozkurážených muslimů nebo osvobození střední Evropy a konec studené války?“
Cockburn a Clair nevěří vlastním uším: „Pár rozkurážených muslimů? Dneska je přece islámský fundamentalismus hrozbou pro celý svět!“
„Nesmysl!“ míní Carterovo alterego (pro státní bezpečnost). „Říká se, že Západ má ve vztahu k islámu globální politiku. Je to pitomost. Žádný globální islám neexistuje. Na islám to chce racionální pohled bez demagogie a emocí. Je to dominantní náboženství světa s 1,5 miliardou věřících. Co má však společného saúdskoarabský fundamentalismus s umírněným Marokem, pákistánským militarismem, egyptským prozápadním nebostředoasijským sekulárním přístupem? O nic víc, než
než co spojuje navzájem křesťanské země.“ Amen.
Oč pikantnější indiskrece, tím víc jí to sluší z první ruky. Jirásek říkal době, po níž tu zůstalo baroko, temno.Privatizační baroko na svého Jiráska teprve čeká. Většinou to ještě netuší. Připravuje velké trachtace. Čtvrtstoletí od “osvobození střední Evropy“.
