Lev Krištapovič Dnes představuje západní vládnoucí elita v mentálním slova smyslu kolektivního Chamberlaina. Britský premiér Neville Chamberlain se svého času “proslavil” tím, že všelijak “uklidňoval” Hitlera a postrkoval jej k pochodu proti SSSR. Současný kolektivní Chamberlain (vedení USA a Evropská unie) všemi možnými způsoby “uklidňuje” banderovce na Ukrajině a postrkuje je do války s Ruskem. A to nejen do lokální války, ale do války světové. Neboť výzva banderovky Iriny Farion “zničit Moskvu” je výzva k rozpoutání třetí světové války.
A jak se v této situaci chová kolektivní Chamberlain? Projevuje se misantropická, maniakální protiruská politika banderovců – to je jejich vyjádření té nejsprávnější demokracie a evropských hodnot. Ukazuje se, že co u banderovců na jazyku, to u západních politiků na mysli. Pod rouškou pokryteckého hořekování o ustanovení míru na Ukrajině usiluje kolektivní Chamberlaina o přeměnu Ukrajiny na předmostí NATO při jeho pochodu na Moskvu. Není náhodou, že po převzetí kontroly nad Kyjevem předpokládá kolektivní Chamberlain převzetí “mezinárodní” kontroly nad rusko-ukrajinskou hranicí. A kdo se nabízí do role “mezinárodních” kontrolorů? Německo, Francie a Itálie. Přesně jako v době Mnichovské dohody. Účel této “kontroly” je zcela jasný: vypustit banderovce na ruské hranici, aby zavedli fašistický pořádek na Donbasu a Luganštině. Naprostou pravdu má Vladimír Jakunin v tom, že “na Ukrajině nejsou jen nacionalisté, ale čistí neonacisté, jejich hrdina je Bandera. A to je fašismus!”
Něco s historie. V meziválečném období vypěstovaly takzvané západní demokracie fašismus, což dokazuje nesporné pokrevní spojení mezi jejich demokracií a hitlerovci. Také předvedli morální meze pádu své civilizace. Mimochodem, fašismus se nezrodil v Itálii a Německu, ale ve “staré” “dobré” Anglii. Britská koloniální politika – to byla čistě fašistická politika. Nejdůslednějšími nositeli fašistické ideologie byli britští koloniální úředníci a důstojníci, kterým patří prvenství ve vytvoření prvních koncentračních táborů v novodobé historii během anglo-búrské války v letech 1899-1902 a tajné společnosti “Ztracená legie”. Tento prototyp budoucích vojsk SS oslavoval R. Kipling, když napsal, že v legii mohli sloužit “jen lidé se srdci vikingů.” Co se týká jednoho z prvních národů, který se stal obětí britského kolonialismu – Irů, tak během hladomoru v roce 1847, ne nějaký zkostnatělý maloměšťák, ale anglický filozof Thomas Carlyle navrhoval nabarvit na černo dva miliony Irů a prodávat je jako otroky do Brazílie.Ve skutečnosti byl Thomas Carlyle duchovním předchůdcem fašismu. To on, aniž by připustil jakékoliv pochybnosti, zformuloval tuto filozofickou perlu: “Koho nebe učinilo otrokem, toho žádné parlamentní hlasování neučiní svobodným člověkem”.
Vynikající indický spisovatel a myslitel Rabíndranáth Thákur hořce poznamenal: “Jen se podívejte, jak Anglie ztučněla z jídla hladovějící Indie! Ale mnoho lidí v Británii věří, že krmit je – to je velké poslání Indie! Co na tom, že v zájmu prosperity a růstu Anglie žije celý národ v otroctví. Cizí civilizace, pokud se to dá nazvat civilizací, nás oloupila. Přijde den, kdy z vůle osudu budou Angličané nuceni opustit Indii, která je zatím ještě součástí jejich říše. Jakou Indii, jakou děsivou bídu zanechají po svém odchodu, jaké zpustošení!” Hitler byl pouze žákem britských kolonialistů. Považoval za rozumné a spravedlivé, že “stovky tisíc lidí v Anglii si mohou užívat odpočinek, protože na ně pracují miliony pracujících “cizích ras.”
V tomto ohledu se v mentalitě západní elity nic nezměnilo ani dnes. Rasismus, xenofobie, nenávist, násilí – všechny tyto ideologické atributy fašismu v jejím myšlení dominují. Nějací cameronové, olandové, merklové se od přímočarého Thomase Carlyle liší pouze tím, že u těch prvních jsou všechny jejich carlylevské perly maskovány závojem náboženského pokrytectví a vzletného politického žvanění o demokracii a svobodě. Jak si příznačně povšiml americký publicista Paul Craig Roberts, “nedostatek Putinovy diplomacie spočívá v tom, že je založena na dobré vůli a oslavě pravdy. Západ ovšem nemá dobrou vůli a Washington nemá zájem na vítězství pravdy, ale na vítězství samotného Washingtonu. Proti Putinovi nestojí rozumní “partneři”, ale ministerstvo propagandy, namířené proti němu. Washington lhal tak dlouho, že už není schopen cokoliv jiného dělat.”
Odsud tedy pramení genetická příbuznost západních politiků a banderovců. Podstatu mají stejnou. Násilí a tmářství. Pokrytectví a nenávist. Přetvářku a lež. A důsledkem je – fašismus. Ale fašisté nikdy nebyli sami. Když byli fašisté, byli i kolaboranti. Polský velvyslanec v Paříži Józef Lukasiewicz hlásil 25. září 1938 americkému vyslanci Bullittu: “Začíná náboženská válka mezi fašismem a bolševismem. Polsko je připraveno na válku s SSSR bok po boku s Německem. Polská vláda je přesvědčena, že do 3 měsíců budou ruská vojska zcela rozdrcena a Rusko již nebude mít ani náznakem podobu státu.” Polský generální štáb se 31. srpna 1937 ve své směrnici č. 2304/2/37 ještě striktněji přiznal, že konečným cílem polské politiky je “zrušení jakéhokoliv Ruska”, ne pouze toho sovětského. Ukazuje se, že banderovci, kteří jsou docela obyčejnými kolaboranty, se svými zpátečnickými výzvami “zničit Moskvu” neříkají nic nového, jenom vyjadřují tajné touhy dnešních takzvaných vůdců západních demokracií, jejichž politika se v podstatě ničím neliší od fašismu. Potvrzením tohoto je nedávná studie agentury “Associated Press”, která prokázala, že americká vláda vyplácela dávky těm nacistickým zločincům, kteří souhlasili s odchodem ze země, aby, takříkajíc, nekazili pověst americké demokracie svou přítomností.
Ignorování nebezpečí oživení neofašizmu na Ukrajině a v Moldávii, v pobaltských republikách a v dalších evropských zemích, a také otevřená podpora rusofobních, neofašistických, teroristických stran a hnutí v postsovětském prostoru byrokracií a oligarchií USA a EU, jasně ukazují pravou tvář jejich “demokracie”. V tomto ohledu nebyl Hitler o nic méně demokratem než dnešní obamové, cameronové a všichni jim podobní.
Proto musíme pochopit, že skutečným nebezpečím pro lidstvo je dnes právě západní kolektivní Chamberlain. A myslet si, že se s ním shodneme na tom, že se banderovci na Ukrajině musí zkrotit, je stejně naivní iluze, jako politika sovětského vedení v srpnu 1939 při jednání s Británií a Francií o odporu proti fašistické agresi. Pouze integrace bývalých sovětských republik, posílení jejich obranyschopnosti a bojeschopnost železných praporů ruské armády mohou být spolehlivou zárukou demokratického a nezávislého vývoje našich národů.
