František Čuba
16. 10. 2014
Stejně jako kdysi ve Slušovicích bych jako senátor chtěl nastavit systém důstojného stáří, kdy lidé z družstva neodcházeli do důchodu dožít, ale zůstávali na pracovišti, kde předávali zkušenosti a udržovali se v mentální i fyzické kondici a do penze odcházeli postupně, nikoliv ze dne na den. A bylo naší povinností se o ně i v penzi starat. Organizovat program a zajistit preventivní zdravotní péči. Není nic horšího, než člověka odložit do penze k dožití.
Měli jsme za tímto účelem ustanoven útvar péče o důchodce a Klub důchodců. První organizace dbala na pracovní zapojení seniorů v podniku a druhá, jejímž členem se stal každý, kdo v JZD odpracoval alespoň 5 let, se starala o ty, kteří už pracovat nemohli. Naši lidé měli zajištění jak materiální tak i kulturní a společenské a v tom vidím zásadní rozdíl oproti dnešnímu systému.
Květoslav Hill ze Zádveřic, bývalý zaměstnanec JZD Slušovice vzpomíná takto: “Poklonit a s úctou vzpomínat. Družstvo mi po úrazu v pětatřiceti letech v plném invalidním důchodu umožnilo plnohodnotný život. S obdivem budu vždy vzpomínat.“
Dát dnes lidem důchod, kterým sotva pokryjí nájem a energie je nerozvíjí a stát se tváří, že víc udělat nemůže. Ale postarat se o důstojné stáří není jen o financích, ale především o tom, že lidé i v pokročilém věku potřebují někam patřit a být členy určité organizace a neustále se vzdělávat. Být užiteční a nestrachovat se o holé přežití. Jako senátor budu prosazovat změnu sociálního systému, ale především dokážu v praxi a podložím vědecky, že tato změna je nutná, potřebná a zajistí kvalitnější život nám všem. Péče podniku a státu o zaměstnance v seniorském věku je důkazem kultury společnosti a vztahu k lidem obecně.
