Tereza Spencerová
14. 10. 2014 Literárky
Tisíce lidí dál protestují v ulicích Fergusonu na předměstí missourijského St. Louis a požadují potrestání bělošského policisty Darrena Wilsona, který 9. srpna zastřelil mladého černocha Michaela Browna. A odhalují přitom nové souvislosti.
Akcí v rámci Fergusonského října se přitom účastní nejen místní, ale přijíždějí také lidé z Kalifornie, Kretonu, New Yorku a dalších amerických států. K původnímu požadavku na potrestání policisty se přidávají nová témata, jakými jsou prohlubující se příjmová a sociální nerovnost, minimální mzda, imigrační politika nebo nedůvěra v policii, která stále více připomíná armádu a těžké zbraně – včetně granátometů — používá dokonce i v univerzitních kampusech, přičemž „vnímá lidi, jimž by měla sloužit, nikoli jako občany s jejich právy, ale jako hrozbu“. „Zabíjení nevinných mladých černochů je systematické,“ cituje New York Times jednu z demonstrantek, která do Fergusonu přijela z Chicaga. „Musí to přestat!“
Tento názor potvrzuje i nová analýza nadace ProPublica, podle níž čelí mladí černoši 21krát vyššímu riziku, že je policie zastřelí, než jejich bílé vrstevníky. Studie přitom vychází ze 1217 případů policejního zabití v letech 2010 až 2012 a soustředí se na věkovou kategorii 15 až 19 let. Prifesor Alabamské univerzity Colin Loftin upozorňuje, nelze přesně změřit chování policie, nicméně dostupná data jsou „určitě důležitá“: „Není pochyb, že v trestním systému panují všechny druhy rasové nerovnosti. A zabíjení lidí je jen jednou z nich.“
Demonstrace ve Fergusonu nicméně vedle poukazů na rasově motivované policejní násilí přinášejí nový prveknutné změny, který shrnuje například slogan „Protestujme, a pak volme.“ Od 9. srpna se do voličských seznamů ve Fergusonu totiž zapisují tisíce nových lidí, kteří až dosud k volbám nikdy nechodili. Podle aktivistů tak nyní – před listopadovými volbami do Kongresu — vznikají zárodky nového hnutí za občanská a lidská práva, které se může stát vzorem toho, jak má vypadat demokracie. Ferguson má totiž 22 tisíc obyvatel, 67 procent z nich tvoří černoši, ale pět ze šesti členů městské rady jsou běloši – stejně jako starosta a člen republikánské strany James Knowles. Nově zaregistrovaní voliči mohou podle všeho snadno proměnit složení vedení města, protože ještě žádný z členů městské rady v posledních třech volbách nemusel získat více než 650 hlasů.
Volební právo pro každého?
Nicméně právě necelý měsíc před volbami, které mohou mimo jiné změnit i rozložení sil ve federálním Senátu, roste po celých USA napětí – právě kvůli strachu ze změn. Volební zákony, které byly v uplynulých letech přijaty pod tlakem Republikánské strany, totiž v mnoha státech podmiňují účast v hlasování různými „voličskými průkazy“ a dalšími byrokratickými opatřeními, a slovy New York Times v 21. století potlačují voliče. Vyřízení všech byrokratických formalit může v některých státech přijít až na 60 dolarů, což je pro chudé suma až příliš vysoká – a chudoba se přitom týká především černých a jiných barevných občanů USA, kteří jsou tak zbavováni práva volit. Federální soudce v Texasu nyní ale takový zákon označil za „volební daň“ a zablokoval ji s tím, že je „diskriminační“ vůči hispánským a afroamerickým občanům a „vytváří neústavní zátěž na právo volby“. Podobně se zachoval rovněž Nejvyšší soud USA v případě volebního zákona ve Wisconsinu, byť není jisté, zda orgány státu svou „volební daň“ ještě do voleb neobnoví. Nová studie federálního auditorského úřadu GAO konstatuje, že ve 33 státech, v nichž zmíněné volební zákony platí, ubývá voličů v průměru o dvě až tři procenta. A v Georgii místní vláda navíc „pro jistotu“ aktivisty z New Georgia Project, kteří vykazovali značné úspěchy při agitaci černošského obyvatelstva k volbám, obvinila z falšování hlasů. Obvinění se sice rychle ukázalo být vykonstruovaným, ale NGP kvůli němu musel na dlouhé týdny zastavit činnost a 40 tisíc registrací k volbám se ocitlo v právní nejistotě. (Vývoj boje za právo volit v jednotlivých státech USA sleduje Brennan Center for Justice´ při právnické fakultě Newyorské univerzity).
Představa volebního práva jen pro určitá etnika a příjmové skupiny – coby nástroje pro zachování „tradice“ — se přitom může opírat i o nové statistické údaje, podle nichž se anglicky nemluví v rekordních více než 20 procentech amerických domácností. Podle Střediska pro imigrační studie nemluvilo loni doma anglicky 61,8 milionu lidí, ať už v USA narozených, legálních přistěhovalců nebo těch nelegálních. Je to o 2,2 milionu více, než zjistily průzkumy v roce 2010, o 15 milionů více oproti roku 2000 a o 30 milionů více ve srovnání s rokem 1990. Nejběžnějším „cizím“ domácím jazykem je španělština (38,4 milionu uživatelů), načež následují čínština (3 miliony), filipínský tagalog (1,6 milionu), vietnamština (1,4 milionu) a francouzština s 1,25 milionu uživatelů. Přes milion mluvčích má také korejština a arabština. Nejméně je angličtina používaná v Kalifornii, kde už 43,8 procenta lidí mluví
španělsky, zatímco na opačném pólu je malý, ale o to
sebevědomější Vermont, kde jiným jazykem než angličtinou mluví pouhých pět procent obyvatel, což představuje 30 tisíc lidí.
Demonstrace ve Fergusonu nicméně vedle poukazů na rasově motivované policejní násilí přinášejí nový prveknutné změny, který shrnuje například slogan „Protestujme, a pak volme.“ Od 9. srpna se do voličských seznamů ve Fergusonu totiž zapisují tisíce nových lidí, kteří až dosud k volbám nikdy nechodili. Podle aktivistů tak nyní – před listopadovými volbami do Kongresu — vznikají zárodky nového hnutí za občanská a lidská práva, které se může stát vzorem toho, jak má vypadat demokracie. Ferguson má totiž 22 tisíc obyvatel, 67 procent z nich tvoří černoši, ale pět ze šesti členů městské rady jsou běloši – stejně jako starosta a člen republikánské strany James Knowles. Nově zaregistrovaní voliči mohou podle všeho snadno proměnit složení vedení města, protože ještě žádný z členů městské rady v posledních třech volbách nemusel získat více než 650 hlasů.
