Oskar Krejčí:
27. 10. 2014 První zprávy
Z původně odhadovaných letošních tří procent růstu HDP v Rusku bude ale přibližně nula, odhaduje v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz profesor Oskar Krejčí důsledky poklesu cen ropy. Je to výsledek manipulace s cenou?
P. Z.: Podle zpráv CNN někteří podnikatelé očekávají pád ceny ropy na 60 dolarů za barel. To by znamenalo snížení ceny téměř o polovinu. Často se objevují zprávy, že se jedná o manipulaci ceny tak, aby bylo co nejvíce poškozeno Rusko. Jaké je konkrétní geopolitické pozadí onoho pádu ceny?
Média zaznamenala pokles ceny ropy se značným zpožděním. Pokles začal v polovině roku, kdy cena byla na úrovni 113,7 dolarů za barel ropy Brent. Začal tedy v době krvavé fáze krize na Ukrajině. To se jeví jako nelogické, protože sankce směřují k vyřazení dalšího velkého ropného hráče z trhu. Po sankcích proti Íránu, sporech s Venezuelou, vytvořením chaosu v Iráku a Libyi je na řadě Rusko. Což by mělo ceny ropy zvedat – a ony klesají.
Přesněji řečeno: klesají přibližně jako v roce 2012. A v posledních dnech mírně vzrostly. V pátek skončily obchody barelu ropy Brent na ceně 85,5 dolaru, cena ropy Urals na 84,4 dolaru za barel.
PZ: Dá se tedy říci, že sankce vůči Rusku se projevují snížením ceny ropy a ohrožením ruského rozpočtu?
Odhadem polovina příjmů státní poklady v Rusku je z daní za ropu a plyn. Podle některých propočtů by sankce měly do roku 2018 znamenat ztrátu investic pro ruský palivo-energetický komplex ve výši jednoho bilionu dolarů. Dlužno ovšem dodat, že problémem není nedostatek financí, ale technologií. Finance lze získat na asijských trzích, což se Rusko díky sankcím velice rychle učí.
Jenže sankce by měly zvyšovat cenu ropy, a ta klesá.
PZ: Pokles ceny ropy ale může být výsledkem speciální politiky, ne odraz oficiálně vyhlášených sankcí. Nebylo by to poprvé.
To máte pravdu. Podle některých autorů získal v 80. letech šéf CIA autorizaci od prezidenta Ronalda Reagana spolupracovat se Saudskou Arábií na oslabení sovětského ropného průmyslu. V únoru 1985 saudský král Fahd navštívil Washington – a pak začal prudký pokles cen ropy. Sadská Arábie zvýšila od roku 1985 do rozpadu SSSR těžbu 2,5krát. Mnoho autorů ale na politické manipulaci tohoto typu nevěří – ovšem pokles ceny ropy z 87,7 dolarů za barel v roce 1980 na 21,1 dolarů roku 1994 je zřejmý. A obdobně je zřejmé, že pokles příjmů z ropy přispěl k rozpadu ekonomických plánů Kremlu, a tedy i rozkladu Sovětského svazu.
PZ: To potvrzuje tezi o manipulaci ceny ropy ve jménu nějakých politických či ideologických cílů.
Ona dohoda mezi Washingtonem a Rijádem nebyla nikdy prokázána. Co je ale důležitější, vztahy Saudské Arábie a USA se v posledních letech výrazně změnily. Rijád se ve svém rozhodování osamostatňuje. Cítí riziko plynoucí z chaosu, který Washington vnáší na Střední východ. Nelíbí se mu politika USA vůči Izraeli a v neposlední řadě ani usmiřování s Íránem a obecně se šíity.
PZ: Chcete říci, že za manipulací s cenou ropy je dnes Rijád?
Především je třeba mít na paměti, že na pokles ceny nedoplácejí jen výše zmíněné státy, které jsou v této chvíli u Washingtonu v nelibosti. Na pokles ceny doplácejí i nadnárodní monopoly s domovskými centry v USA a vlastní domácí těžaři a prodejci.
PZ: Třeba přijali strategii Bílého domu za svou a podřizují se dlouhodobým geopolitickým cílům!
No, že by texaští Ewingové, známí z kýčovitého televizního seriálu, chtěli snížit své zisky kvůli politice prezidenta, který za pár měsíců už nebude v Bílém domě – to se mi nechce věřit. Nemluvě o tom, že budou mít menší finanční rezervy než Rusko. Potomci oněch slavných sedmi sester – dnes BP; Gulf Oil, Standard Oil of California, Chevron, Royal Dutch Shell a Exxon Mobil – mají ve Washingtonu velmi silnou lobby. Právě tak jako zmínění Ewingové. Spojené státy provedly jeden náraz na ceny ropy v létě, kdy uvolnily část svých strategických zásob, potom ale s touto hrou přestaly.
A pak je tu Saudská Arábie samotná. I ona, právě tak jako Rusko, má navázaný rozpočet na příjmy z ropy. Dostupné údaje říkají, že pokles ceny pod 85 dolarů za barel ohrožuje její plánované výdaje. Ovšem Rijád nepřikročil ke snížení těžby, které by mělo za následek zvýšení ceny ropy, a čeká na zasedání OPEC v prosinci.
PZ: Ovšem i Rusku mohou rezervy dojít.
To jistě. Jenže podle oficiálních amerických údajů nakoupilo v létě Rusko americké vládní obligace za přibližně 3,6 miliardy dolarů.
PZ: Na trh s ropou ale prý vstoupil nový hráč – Islámský stát.
Neověřené informace hovoří o tom, že jeho bojovníci po obsazení ropných polí v Iráku vyvezli ropu za přibližně 1,5 miliardy dolarů. Opakuji, že tyto informace nelze prověřit. Jisté ale je, že v případě, kdy by se tak dělo, musel by obchod probíhat přes Turecko či Irák a Kuvajt. A nakupovat by tuto ropu měly západní firmy. Právě tak je jisté, že cena této ropy by pro tyto firmy měla být mimořádně nízká, což by mohlo ovlivnit i světové ceny. Nemluvě o tom, že by zmínění bojovníci nestali ani tak o dolary jako o naturální směnu. Za zbraně.
Je-li tomu skutečně tak, pak by se právě tímto obchodem mohli islámští bojovníci stát nezávislými na svých původních západních chlebodárcích. A změnit se tak v ústech západních politiků a v médiích z bojovníků za demokracii na teroristy. Ale to je neověřená hypotéza.
PZ: Ať je příčina poklesu ropy jakákoliv, významně ohrožuje ruskou ekonomiku. Hodnota rublu dramaticky poklesla. Jak dlouho může Kreml takový tlak ustát?
Zatím má finanční rezervy. Má i rezervy v jiné komoditě: ceny plynu se svým vývojem oddělily od cen ropy a meziročně neklesly. Je pravděpodobné, že v zimě budou růst. Z původně odhadovaných letošních tří procent růstu HDP v Rusku bude ale přibližně nula.
Aktuální otázkou je, jak dlouho ono sankční válčení mezi Západem a Ruskem potrvá. Je notoricky známé, že na sankce doplácí i Západ.
Strategickou otázkou pak je, jak rychle zvládne Rusko svůj obrat na Východ. Od roku 2000 stoupl obchod Ruska a Číny na desetinásobek. Uzavřené dohody jsou jednoznačné. Započatá výstavba plynovodu Síla Sibiře jde z východosibiřských a dálněvýchodních nalezišť nad linií hranic Mongolska východním směrem k čínské hranici. Jde o naleziště, z nichž nesměřuje plyn na západ, do Evropy. Při poslední návštěvě čínského premiéra Li v Moskvě ale začala příprava plynovodu Altaj, který by měl vést úzkým územím rusko-čínské hranice mezi Kazachstánem a Mongolskem od západosibiřských nalezišť. Ta jsou propojena na exportní síť směrující do Evropy. Rusko si tak vytvoří diverzifikaci odběratelů s možností komponovat výkyvy na západních trzích. Mluvíme ale o plánech na přibližně deset let.
PZ: Myslíte tím případný dovoz břidlicového plynu z USA?
Dovoz amerického břidlicového plynu je zatím geopolitická pohádka. Spojené státy jsou i letos čistým dovozcem plynu. Vyvážejí méně, než dovážejí. Nemají technologické kapacity na zkapalnění potřebného množství, ale ani lodě na přepravu do Evropy. Cenově by tento obrat směrem k USA byl pro Evropskou unii vražedný.
PZ: Tedy znovu – vy sám si nemyslíte, že za poklesem ceny ropy je politická manipulace ze strany USA?
Je, ale pouze částečně. Obchod s energiemi se z ekonomické otázky díky některým politikům změnil na bezpečnostní. Nejdůležitější geopolitický hráč Západu, USA, je ve zcela jiném postavení než Evropská unie. Tato asymetrie je v pozadí tlaku na Unii. Ta pak provádí kroky, které jsou pro Washington z krátkodobého hlediska geopoliticky ziskové a pro Unii ekonomicky ztrátové.
Samotný pokles ceny ropy má ale více příčin. Je zde už relativně samostatná hra Saudské Arábie. V neposlední řadě zbrzdění ekonomiky Západu snižuje poptávku. A pak je tu umná politika Číny, která na poklesu cen ropy vydělává nejvíce.
Je nutné ovšem dodat, že všechny tyto naše analýzy vznikají v podmínkách informačního deficitu – chybí spousta informací, které jsou utajeny. Navíc do pohybu cen ropy vstupuje davová podnikatelská psychóza, která se na burzovních cenách odráží často výrazněji než reálné změny v politice či ekonomice.
