Přiznání ryzího demokrata, že bychom mohli snad přiřadit k fašistům Nacionalistickou stranu Svobody, ve světle zdokumentovaných fašistických zvěrstev, fašistických hesel, insignií a symbolů svědčí o veliké toleranci k fašistickým projevům včetně násilností. A na odiv stavěná radost demokrata, že fašistická strana skončila ve volbách jenom se zhruba šesti procenty, to je velice smutný obrázek takzvaného demokratického smýšlení.
V mém článku „Ukrajinské volby má Ukrajina za sebou“, napsaném den po volbách, (viz NetMedium.cz) vyjadřuji obavy z možného dalšího vývoje ukrajinské krize po volbách. Na otázku v závěru článku, o co jde našim, evidentně jednostranně zaměřeným masmédiím, odpovídám otázkou. O to, abychom měli předem jasně určené a označené Rusko za nepřítele? Dnes jsem přesvědčen, že jsem měl napsat větu oznamovací, bez otazníku. Hned následující den se totiž objevuje na čelné straně internetu, (viz Seznam.cz – in Novinky.cz), KOMENTÁŘ: Ukrajinská versus ruská demokracie – Jiří Pehe.
Ryzí demokrat Pehe v úvodu komentáře sděluje: “Volby na Ukrajině skončily drtivým vítězstvím proevpropských stran. Bude zajímavé sledovat, kam se nyní posune argumentační arsenál těch, kdo prý z důvodů objektivity a obav o to, zda je Ukrajina skutečně demokratická, straní v rusko-ukrajinském sporu Rusku.”
Nechci předjímat do jaké míry, jak moc se změní složení bývalé pučistické vlády po velkolepém, při padesátiprocentní účasti a mírně řečeno podivných volebních specifikách drtivém vítězství proevropských stran. Dlužno dodat, že tyto drtivě vítězné proevropské strany, při jejich silném zastoupení v pučistické vládě, včetně postu předsedy vlády, evidentně fašistickým projevům provázeným krutostí a násilím, nijak nezabránily. Ani jejich výhrady proti fašistickým symbolům a proti souvisejícímu násilí, před volbami viditelné jaksi nebyly.
Pehe dále v komentáři uvádí, že Lavrovovi nezbylo než ohodnotit ukrajinské volby jako víceméně legitimní. No, naše volby v totalitním období byly rovněž uznávány i za hranicemi, možná s nějakými těmi výhradami, jako víceméně legitimní. Nehledě k faktu, že Putin předem proklamoval, že Rusko ukrajinské volby uzná, takže Lavrovovi skutečně nic jiného nezbylo.
Pehe v jeho svérázném podání dál pokračuje: “… Postěžoval si ale na údajný nátlak na proruskou opozici. Oko nezůstane suché, když takovéto hodnocení přijde od jednoho z nejvyšších představitelů Putinova režimu, který si s pomocí proruské „opozice“ ukrojil kus ukrajinského území a který žádný nátlak na vlastní domácí opozici vyvíjet nemusí, protože ji rozmetal, popřípadě pozavíral.”
Dejme tomu, že slovo údajný je na místě. Že specifika ve formě průhledných volebních uren a povinnost podepsat volební lístek, údajně žádnému nátlaku posloužit neměly. S tou ironií, jak oko nezůstane suché, by to ale Pehe přehánět neměl, pokud si chce i dál věrohodně hrát na ryzího demokrata. Ty údajné informace ohledně nátlaku moc žertovné nejsou a jejich údajnost nebo pravdivost ani já, ani Pehe určovat nemůžeme. Každý to může posoudit dle vlastního naturelu a myšlení sám. Takže něco málo z toho níže na ukázku:
Do dnešních dnů bylo za projevování odlišného názoru na Ukrajině zatčeno podle našich posledních odhadů minimálně dva tisíce lidí. Dalších několik tisíc jich je prostě nezvěstných. Tito lidé byli sledováni, odjeli do jiného města a příbuzným se s nimi nedaří navázat spojení.
Hlava Ukrajinské bezpečnostní služby Valentin Nalivajčenko informoval o ohromujících úspěších svého úřadu v boji se separatismem a s lidmi majícími jiné přesvědčení. Jinou věcí je, že takové úspěchy by dělaly čest možná tak nacistickému gestapu.
Dergačevský okresní soud Charkovské oblasti odsoudil místního penzistu k pěti letům odnětí svobody podmíněně s odkladem na tři roky pouze za to, že u něho byl na jaře (!) nalezen leták hnutí „Ruský východ“. Staříka udali sousedi prostřednictvím „horké linky SBU“. Udavačství ukrajinský stát podporuje a dokonce vydává názorné pomůcky na téma „jak odhalit separatistu“.
Ohledně ukrojení kusu ukrajinského území s ryzím demokratem neuznávajícím referendem jednoznačně projevenou vůli občanů je zbytečné a marné diskutovat. A co se týče rozmetání opozice? Kam jenom na to ten Pehe chodí? To, že Putinova podpora v Rusku za dobu ukrajinské krize vzrostla ze 70% na 90% neznamená, že by do dumy nebyla volena žádná opozice. A zatržený tipec oligarchům s jejich vměšováním se do politiky, není žádné rozmetání opozice. Konec konců na Ukrajině názorně vidíme, jak to dopadne, když je ponechána oligarchům volná ruka k rozkradení státu a k sestavení vlastních malých armád.
Pehe odvrhl slušnost i veškerý stud ignorováním hojně vystavovaných fašistických symbolů a odkazů s glorifikací fašistických „otců“ ukrajinského lidu. A dovršuje to bagatelizováním ukrajinského krveprolití, vraždění civilních obyvatel včetně dětí, těl mrtvých obětí rozbitých na maděru, tvrzením o ukrajinských fašistech jako o učiněných beráncích.
Jeho slova:
“… nějakých šest procent pro ukrajinské „fašisty“ docela ostře kontrastuje s téměř dvanácti procenty, které v posledních parlamentních volbách obdržela Liberálně demokratická strana Vladimíra Žirinovského, proti níž jsou ukrajinští „fašisté“ učinění beránci”, vyzařují absolutní nestydatost a cynismus na sto honů.
