M. V.
6.10 .2014 Informace bez hranic
V syrském městečku, či spíše větší vesnici al -Waeer poblíž Homsu se nachází asi tři sta tisíc uprchlíků z různých částí země. Místo je v držení zhruba 7000 protivládních bojovníků a ze všech stran obklíčené syrskou armádou.
Civilisté jsou tak ve velmi složité situaci. Obklíčení zatím není absolutní, lidé v al- Waeer mohou volně chodit dovnitř i ven a na poměrně dobré úrovni funguje i zásobování. Podle syrského ministerstva pro národní usmíření by se však situace mohla brzy zvrtnout v humanitární katastrofu a hrozí podobný scénář, jaký zažilo centrum Homsu či uprchlický tábor Jarmouk v Damašku.
Zástupce ministra Elia Samman se nyní snaží prosadit mírovou dohodu podobnou těm, které pomohly ukončit boje ve zmíněných oblastech. V Homsu i Jarmouku povstalci umožnili civilistům z místa bezpečně odejít a sami se potom vzdali armádě. Vláda jim za to slíbila beztrestnost a možnost vrátit se do normálního života, s výjimkou osob, které se dopustili terorismu a masakrů. Jarmouk a centrum Homsu jsou nejznámějšími případy, na lokální úrovni se však podobný scénář daří realizovat poměrně často. Před několika dny složilo v Mazzeh poblíž Damašku zbraně asi sto rebelů.
Syrská vláda od počátku konfliktu tvrdila, že je otevřena dialogu a nabízela povstalcům jednání i ústupky. Protivládní skupiny však v prvních letech války odmítaly jakékoliv politické řešení, jehož součástí by byl prezident Assad a stávající vláda. Bojující opozice navíc tvrdila, že všechny změny, které vláda provedla jsou pouze kosmetické. Nyní po třech letech bojů ve kterých protivládní síly ztrácejí jsou však rebelové dohodě mnohem otevřenější. Volání po mírovém řešení sílí i na straně vlády, politické řešení se snaží prosazovat právě ministerstvo pro národní usmíření. Tato instituce vznikla již v roce 2011 s cílem jak již název napovídá, usmířit znepřátelené strany. Ministr Ali Haidar i jeho poradce Elia Samman, který který vypracoval mírový plán pro Al-Waeer jsou členové opoziční strany SNSP.
Tady je potřeba zmínit i názor z druhé strany, představitelé ozbrojených protivládních skupin a zahraniční opozice SSNP, která spolupracuje se syrskou vládou za opravdovou opozici nepovažují. V Sýrii je v současnosti povoleno velké množství stran a v současném parlamentu má své zástupce 8 z nich. Zahraniční opozice tuto pluralitu však považuje za divadlo pro lidi a tvrdí, že všechny tyto strany jsou bez ohledu na název ve skutečnost zcela loajální straně BAAS. Nicméně součástí parlamentu jsou například komunisté, kteří byli v Sýrii dlouhá léta pronásledováni a zakázáni, situace se začala měnit až po roce 2001, kdy se stal prezidentem Bashar Assad.
Stejně tak SSNP vzhledem ke své historii v Sýrii těžko může být považována za nějaký produkt strany BAAS. Zmiňovaný Elia Samman byl dokonce krátce ve vězení ještě docela nedávno před vypuknutím krize a on i Haidar vládu často kritizují. Vláda podle nich není v hledání mírového řešení dostatečně aktivní a nerealizuje všechny slíbené reformy. V parlamentu má zastoupení také Lidová fronta pro změnu a osvobození, jejíž představitelé se v roce 2011 účastnili ozbrojených povstání v Homsu, Damašku a Deir Zoir. Na rozdíl od skupin kterými jsou kritizovány se však tyto strany namísto válčení rozhodly zapojit do politického procesu.
Elia Samman chce usilovat o to, aby na realizaci mírové dohody v al-Waeer dohlédli zástupci OSN. V Damašku o tom hovořil s novým vyslancem OSN pro Sýrii, Staffanem de Misturoviem. Zapojení OSN podle Sammana zajistí, že povstalci budou moci mít k dohodě větší důvěru. Jak již bylo řečeno, zatímco část lokálních povstaleckých vůdců se nyní k jednání s vládou staví poměrně vstřícně, zahraniční opozice se do jakéhokoliv takového dialogu zapojit odmítá. Národní opoziční koalice sídlící v Turecku má však na dění v Sýrii jen malý reálný vliv a ani většina bojujících povstaleckých skupin ji za své představitele nepovažuje.
Pokud by z předcházejícího textu někdo získal dojem, že vše je na nejlepší cestě tomu, aby se v Sýrii vláda s povstalci usmířila a nejlépe společně porazili Islámský stát, tak růžová však situace zdaleka není. Pro značnou část rebelů zůstává současná vláda nepřijatelná a některé skupiny dokonce po dobu spojeneckých náletů uzavřeli příměří s Islámským státem, aby se v boji proti společnému nepříteli, syrské armádě, neoslabovali ještě vzájemně. Množí se také případy, kdy bojovníci původní FSA přecházejí k IS, protože jako součást této skupiny vidí mnohem větší šanci vládu porazit. Významná část povstalců pak prostě hodlá až do konce bojovat jak proti IS, tak proti vládě.
Napětí navíc existuje i tam, kde boje již skončily. V Homsu narůstá počet teroristických útoků, při tom posledním, kdy vybuchla u základní školy bomba v autě zemřelo 41 dětí. Ve městě následně vypukly protesty, ke kterým se přidali stovky lidí. Příznivci vlády i povstaleckých skupin společně kritizovali zoufalou bezpečnostní situaci ve městě a volali po odstoupení guvernéra Homsu. Obyvatelům vadí, že vláda má nyní ve městě pouze malé množství vojáků a dělá jen velmi málo proto, aby teroristickým útokům zabránila. K demonstracím se připojili i Alawité, v jejichž čtvrti k poslednímu útoku došlo. Podle některých názorů může být cílem teroristů právě poštvat lidi proti vládě, obyvatelé situaci často vnímají tak, že vláda je tím, kdo by měl zajistit bezpečnost.
Terorismus obvykle nabývá na síle v místech, kde byly protivládní skupiny poraženy, a své úsilí nyní směřují touto cestou. Kromě Homsu je častým cílem útoků také Hamá, v posledních dnech dvakrát dopadaly rakety i na pobřežní Lattakiu, která je jinak považována za bezpečnou oblast. Na severu stejnojmenné provincie se armádě podařilo ovládnout dalších šest vesnic v okolí Salmy. V oblasti operuje především an-Nusra, město Salma je posledním významným bodem, který teroristé v provincii kontrolují. Významnější událostí z oblasti bojů je také úspěch armády v Aleppu, pod kontrolou SAA je nyní celá lokalita Handaarat.
Zdroje: middleeasteye.net, Syrian perspective, DNN, Shady Hulwe, ibezhranic.cz
