Jiří Jaroš Nickelli
1. 10. 2014 České národní listy
Soud republiky soudí žalovanou za skutečnost, že žalovaná obhajuje republiku proti žalobcům republiky. Soudí ji za knihu, kde obhajuje dekrety a poválečný dekretální akt státu proti kolaborantu. Soudí ji za akademické úvahy o osudu kolaboranta.
Jedině tak lze charakterizovat soud dcer Salmových z bývalého konfiskovaného panství Rájec proti knize Mgr. Nečasové, ředitelky blanenského muzea.
Přitom odvolací Vrchní soud v Olomouci žalovanou totálně osvobodil. Nato Nejvyšší soud v Brně z důvodů známých jen jemu opět zrušil osvobozující rozsudek – a to zdaleka nikoli ve všech částech! – a žene žalovanou k novému soudu.
O tempora, o mores, zvolal by římský senátor z dob republiky.
Nejde o to, jak tento nový soud dopadne. Jde o to, že tento soud se vůbec neměl konat. Kde zůstala Listina práv a svobod, kde zůstaly její články 15 a 17? Bude se opět – jak se již jednou stalo jinde – bude operovat s “vyvoláváním dojmu” a s “nepřípustným zjednodušováním” – anebo vše bude jinak?
Žalovaná je členkou ČSOL a ČSBS. Tyto organizace ji nemohou nijak pomoci a nijak ji ochránit. I tato skutečnost patři k tragedii současné republiky.
Zbývá jen doufat, že Vrchní soud opět prokáže svou moudrost a osvícenost – což prokázal již dvakráte předtím. Jako jediný soud v těchto kauzách v republice. Asi je Olomouc šťastným ostrovem v jinak zabahněném moři justičních vod republiky? Zůstane jím i nadále? …
