13. 10. 2014 zdroj
“Pokud chce Lukašenko setrvat ve funkci prezidenta a nevypovídat v Haagu (v nejlepším případě), měl by být v ukrajinské otázce o něco radikálnější než ruské vedení a na suverenitu Ukrajiny jednoduše zapomenout. Nacisté nemohou mít svrchovanost,” řekl 10. října korespondentovi IA REGNUM ukrajinský vědec, politolog a publicista, prezident Centra systémové analýzy a prognózy Rostislav Iščenko, když vyhodnocoval prohlášení Alexandra Lukašenka o možnosti aktivní účasti oficiálního Minsku při řešení ukrajinské krize.
Připomeňme si, že Alexandr Lukašenko v rozhovoru pro televizní kanál “Euronews” řekl: “Pokud je to potřebné – pro mě je to velmi nebezpečná a děsivá věc – jestliže je nedůvěra Ruska k Západu, Západu k Rusku, Ameriky k Rusku a Ruska k Americe a je nedůvěra mezi stranami konfliktu, byl bych ochoten použít i své ozbrojené síly, aby se oddělily znesvářené strany.”
“Z mého pohledu si Lukašenko sám připravuje osud Janukovyče,” konstatoval Iščenko. “Janukovyč si stejně jako Lukašenko budoval uvnitř země pozici a Západ ho vnímal jako proruského vůdce. V zájmu vyvážení svých proruských příznivců (aby se nestali příliš vlivnými, aby si zachoval volnou ruku, jak to on chápal) začal Janukovyč podporovat nacionalisty až po zjevné nacisty. On je nevytvořil, ale s radostí je přikrmoval. Svrhli jej a jako zázrakem nezabili.”
Při posuzování prohlášení Lukašenka o bělorusko-ukrajinských vztazích v souvislosti s občanskou válkou na Ukrajině celkově a trestnou operací v Novorossii konkrétně Iščenko řekl: “Když Lukašenko nyní vidí v růstu ruské moci ohrožení své moci a svých ambicí, snaží se vychovávat k režimu loajální běloruské nacionalisty, aby vyvážil podporující ho proruskou většinu. Lukašenko nechápe, že může být ve funkci prezidenta pouze díky ruské podpoře a nacionalisté jsou nepřátelé Ruska. To znamená, že objektivně i jeho nepřátelé. Nebudou mu pomáhat manévrovat. Budou sílit s jeho pomocí a potom se vynasnaží ho svrhnout. “
“Tím spíš že i ukrajinští nacisté, pokud se jim podaří vytvořit více či méně stabilní státní útvar na alespoň části ukrajinského území, namíří svůj příští útok ne proti příliš silnému Rusku a ne proti EU (podporu nebo alespoň neutralitu Západu se bojí ztratit), ale právě proti Bělorusku jako nejslabšímu článku, ve kterém je možné nanést Rusku nejcitelnější újmu,” dodal prezident Centra pro systémovou analýzu a prognózování.
Jak IA Regnum uváděla, po únorovém státním převratu na Ukrajině uznal oficiální Minsk okamžitě kyjevskou chuntu legitimní “novou mocí” v sousední bývalé sovětské republice a podporoval ji. Alexandr Lukašenko se snažil vystoupit jako prostředník při řešení ukrajinského konfliktu, který má charakter ozbrojené občanské války za účasti zahraničních dobrovolníků a žoldnéřů. Služby Lukašenko zůstaly nevyužité, ale Minsk se stal místem, kde zástupci Ukrajiny a Novorossie, při zprostředkování OBSE a Ministerstva zahraničních věcí Ruské federace bez účasti oficiální Minsku, jednají a dosáhli snížení intenzity bojů. Skutečnost, že Viktor Janukovyč není pro oficiální Minsk legitimním prezidentem, Lukašenko oznámil téměř okamžitě po únorovém státním převratu v sousední postsovětské republice.
