Mojmír Grygar
27. 10. 2014
Nedávno Der Spiegel uveřejnil rozhovor s bývalým německým ministrem zahraničí Joschkou Fischerem. Politik začínal svou činnost v šedesátých letech podvratnými akcemi na ulici, a později, kdy se probojoval (v keckách) do parlamentu, měl co dělat, aby odvrátil podezření z násilí, kterého se měl dopouštět na policistech.
Dnes, kdy už vystupuje jako vysloužilý představitel německého politického establishmentu, ani jen náznakem se neodchýlí od oficiální linie dnešní vlády ztělesňované pravolevou koalicí, o níž je známo, že v ní svoji strategii zrazují víc socialisté než pravicoví křesťané. Čekal jsem, jak se Joschka Fischer vyjádří k situaci na Ukrajině, zda se v chladném popelu jeho vědomí přece jen nezajiskří a neprozíravou antiruskou strategii Německa, Unie a Spojených států neopatří nějakou, byť umírněnou, výhradou, skeptickou poznámkou, námitkou. Ne, nic podobného se nestalo. Podle Fischera je Putinovo Rusko agresor, poškozuje mezinárodní úmluvy, zatímco Ukrajinci, na rozdíl od Rusů, patří do Evropy a je třeba je všemožně chránit.
Spíš náhodou se mi podařilo v internetu zachytit reportáž z oslav výročí založení Ukrajinské povstalecké armády, která jako tzv. banderabewehrung našla u německých nacistů plnou podporu. 14. října ji pravicové strany na Ukrajině oslavovaly s velkou pompou – nescházela shromáždění u kostelů a pomníků, průvody s prapory zdobenými variacemi svastiky a nápisy „Sláva národu – smrt nepřátelům“, noční pochodňové pochody, ani skandování hesel, které by měly paní Merkelové a kdekomu ze západních ochránců demokratické Ukrajiny vyvolat po těle husí kůži.
Letos v dubnu jsem vydal na koleně brožuru Ukrajinský labyrint, varoval jsem v ní před kultem Stěpana Bandery, kterého krajní ukrajinští nacionalisté uctívají jako národního hrdinu. Obavy, že nebezpečného džina nepůjde snadno zahnat do lahve, letošní oslavy založení UPA to potvrdily víc než na sto procent.
Zaráží, že masmédia na Západě slavnostem pořádaným v Kijevě a v dalších ukrajinských městech nevěnovala pozornost. Nezajímaly je pochody a vystoupení pravicových ukrajinských politiků a ozbrojenců, nevšimly si, že tyto pouliční demonstrace připomínají podobné oslavy v Německu ve 30. letech. Jen Hitlerův hákový kříž zaměnila replika nápadně připomínající originál. Nevím, kde jinde v západním světě bychom mohli být svědky otevřených válečných výzev inspirovaných duchem fanatického šovinismu. Jak je možné, že v zemi, kterou by bruselští politikové již tak rádi viděli ve svém spolku, se mohou veřejně a s pompou pořádat oslavy s výzvami vyzývajícími k likvidaci jiného národa? Nevěříte?
Ověřte si na internetu výroky Iriny Farionové, poslankyně Strany Svobody, která svůj projev zahájila citací Adolfa Hitlera o tom, že válka se vyhrává výchovou dětí, a ukončila výzvou nepotřebující komentáře: „My nikdy neporušíme přísahu o tomto útočníkovi, protože před námi je jediná cesta: zničit Moskvu! Kvůli tomu také žijeme, kvůli tomu jsme přišli na svět, abychom zničili Moskvu. Nejde jen o to zničit moskaly v naší zemi, ale je třeba setřít z mapy světa i černou díru evropské bezpečnosti.“ O tom, že banderovi následovníci si vzali Hitlerovu radu k srdci, potvrzují šokující záběry malých dětí a dorostenek, které se vztyčenou pravicí a za pochodu zpívají válečné písně.
Herr Joscha Fischer, was sagen sie dazu?
