Petr Hájek
27. 10. 2014 zdroj
Petr Hájek komentuje zásadní realistický projev prezidenta Putina, který se od pozadí, na němž probíhá západní hra na ukrajinské volby, odlišuje stejně ostře, jako manipulace s časem
Je zcela lhostejné, s jakými výsledky skončily parlamentní volby na Ukrajině – přesněji řečeno na území, které dosud ještě ovládá Západ skrze kyjevský pučistický režim. Jsou to volby, jaké dobře známe od nás z obou protektorátů: nacistického i sovětského. Jediným „volebním programem“ je uměle fabrikovaná „nenávist k nepříteli“.
Dokonale to ilustruje předvolební plakát jedné z „proevropských“ kyjevských stran, který se pravdivě inspiroval od úspěšných „bratrů hrdlořezů“ z Islámského státu v Sýrii a Iráku (ISIL): „Podřízni svého Moskala.“
Rusko přesto „volby“ uzná
Pučisté, kteří ozbrojeným státním převratem svrhli demokraticky zvoleného prezidenta a vládu, potřebují (před zimní válečnou přestávkou) své pozice nějak formálně „legitimizovat“. Pro oči Západu samozřejmě. Zbytek světa ukrajinská krize už příliš nezajímá, narozdíl od hospodářské krize, která se na Západě opět prohlubuje.
Ostatně volby nezajímaly ani většinu Ukrajinců – a to je bezpochyby hlavní zpráva o této smutné hře na demokracii. Z českých médií, zvláště pak z vysílání České televize, musel mít každý dojem, že tamní občané netouží po ničem jiném, než legitimizovat pučisty svým hlasováním. Nízká volební účast byla šokem dokonce i pro české novináře přítomné na místě. Je půvabné, jak sami uvěřili své vlastní lživé propagandě.
Měli koneckonců důvod věřit, že k urnám přijde každý, komu ještě po několika nenáviděných Porošenkových mobilizacích zůstaly nohy. Nejít k volbám, bylo tak pro mnoho lidí výrazem hrdinství. Výhrůžky členů místních “uličních výborů obecného blaha” nebylo možné brát na lehkou váhu. Již několik týdnů “aktivisté” ujišťovali, že budou bedlivě sledovat, kdo k volbám nepůjde – protože ten dostane cejch “putinovského zrádce”. Přesto si to většina riskla.
Hru Západu na demokratické volby současně doprovází manipulace vším: Fakty, realitou, veřejným míněním – i časem
Volby za situace, kdy pučistická vláda vede vyhlazovací válku proti několika miliónům spoluobčanů na východě země, jsou samy o sobě protimluv. Spojeným státům a jejich vazalům z EU to ale bude stačit. A to ani nemluvme o tom, že nový „parlament“ se sejde až za několik měsíců, tak aby prezident Porošenko mohl zatím vládnout jako diktátor.
Přesto je rozumné, že i Rusko dopředu oznámilo, že volební výsledky Kyjeva uzná: Potřebuje totiž vůbec nějakého partnera pro jednání, má-li zabránit, aby se ukrajinská krize přeměnila na zničující válku dvou jaderných supervelmocí. V předvečer těchto Západem nadiktovaných „voleb“ však ústy svého prezidenta řeklo Rusko mnohem víc. Mnohem podstatnějšího, než byla kyjevská hra na volby v západní režii.
Vladimir Putin s dosud nevídanou otevřeností pojmenoval základní problémy současného světa. Především očividnou snahu o nastolení Nového světového řádu pod vedením aktuálních amerických a evropských elit. Dal jasně najevo, že tomuto pokusu o novou celosvětovou totalitu Rusko odmítá asistovat. Je příznačné, že list The Financial Times označil jeho páteční projev na Mezinárodním Valdajském diskusním fóru v Soči za „nejvíce protiamerický“ za celé patnáctileté období. Stejně příznačné je, že o tomto projevu česká média téměř neinformovala. Pojďme proto alespoň ve stručnosti rekapitulovat, co v Soči zaznělo.
Nebezpečí světového konfliktu
Ruský prezident vyzval Západ, aby v souvislosti s pokusem o nastolení nového světového pořádku nezapomněl na dějinná poučení. To, co se nyní děje, by totiž podle něj skutečně mohlo přivést svět nejen k dalším lokálním konfliktům, ale nakonec i k nové světové válce. „Vzniká dojem, že takzvaní vítězové studené války se rozhodli změnit světový pořádek čistě podle toho, jak to vyhovuje jejich zájmům, prohlásil Putin, když komentoval americkou politiku. Současně vyjádřil přesvědčení, že mechanismus “brzd a protivah,” který těžce a často za velmi dramatických okolností vznikal v minulých desetiletích, by neměl být zničen. Byl to totiž právě tento mechanismus, který dosud zkáze světa v jaderném konfliktu zabránil.
Ruský prezident míní, že je třeba provést rozumnou rekonstrukci tohoto systému a adaptovat jej na novou realitu mezinárodních vztahů. “Avšak Spojené státy, které s neobyčejnou suverénností samy sebe vyhlásily vítězem studené války, si zřejmě myslí, že to není potřeba. Proto namísto řešení konfliktů ve světě došlo k jejich eskalaci. Místo posilování suverénních, stabilních států se velmi rychle rozšiřuje prostor ovládaný chaosem.” Jako typický příklad této zničující metody agrese Západu uvedl Libyi. Z normálně fungujícího státu je dnes tato země na pokraji rozpadu. „Západem ,osvobozená‘ Libye se stala výcvikovým táborem pro teroristy,“ prohlásil ruský prezident.
Hlavně mít obraz nepřítele
K protiruským sankcím řekl jasně a s velkou převahou realistického politika: Takzvané sankce jsou pouze v zájmu Spojených států. Narušují základy mezinárodního obchodu, pravidla WTO, principy nedotknutelnosti soukromého majetku a podrývají liberální model světových hospodářských vztahů. Ale jejich smysl je širší: „Sankcemi se nás snaží svést na cestu k sebeizolaci, ale my navzdory tomu neplánujeme uzavírat se před světem,” uvedl ruský prezident.
Prohlásil, že Rusko se necítí být výrazněji dotčeno politicky motivovanými ekonomickými sankcemi, a zcela určitě nebude Západ prosit o blahosklonnost. Ruskými prioritami je podle něj zlepšování funkce demokratických institucí a otevřená ekonomika. Přestože politika sankcí znamená, že Rusko výrazně otevřelo své trhy řadě nových zemí, na prvním místě asijským partnerům, neznamená to, že se Moskva zcela odvrací od Evropy. Právě to by si totiž tolik přála Amerika, která doufá, že přesměrování evropského trhu do zámoří ji zachrání z obrovských ekonomických problémů, v nichž tone stále hlouběji.
Spojeným státům je podle Vladimíra Putina vlastně nakonec jedno, kdo v jejich propagandě nahradí někdejší Sovětský svaz jako hlavního oponenta. Někoho ale nezbytně potřebují. Jestli to bude Írán, vydávaný za zemi usilující o jaderné technologie, Čína jako nejvýkonnější ekonomika na světě, nebo Rusko jako jaderná velmoc, je vlastně druhotné. Potřebují obraz nepřítele. Podle jeho slov, stále neřešitelnější problémy, do kterých se Spojené státy vlastním přičiněním dostávají, je vedou k pokusu opětovně “rozdrobit svět.” Snaha vytvořit za každou cenu obraz nepřítele, je poněkud bláhové doufání, že tato strategie bude stejně úspěšná jako za studené války. Jenže svět už je jinde.
Ruský prezident samozřejmě nevynechal ani ukrajinské téma. Zopakoval, že opětovné pokusy vyřešit konflikt na jihovýchodě Ukrajiny vojenskou silou, vedou pouze z jedné slepé ulice do druhé. „Pouze po skutečném zastavení války bude možné hovořit o obnovení dialogu mezi Kyjevem a Donbasem.“ Současně zdůraznil, že Rusko trvá na dodržení minské dohody všemi stranami. Právě odmítání Kyjeva řešit krizi otevřeným jednáním je podle něho klíčový problém současné patové situace.
Mnoho pozoruhodného padlo ještě během otázek a odpovědí, které následovaly po projevu. Patrně nejzajímavější byla prezidentova reakce na charakteristiku činů Západu, který se domnívá, že jedná dle známého latinského „Co je dovoleno bohům, není dovoleno volovi.“ Ruský prezident dal najevo, že vola ze sebe jeho země rozhodně dělat nedovolí, když suše poznamenal: „Medvěd se na dovolení rozhodně ptát nebude.“
Volební fraška
Západoukrajinskými volbami budou nyní nějaký čas žít česká, evropská i americká média. Budou donekonečna rozebírat jejich výsledky, pozice jednotlivých stran a seskupení, dohadovat se o tom, jaký vliv nyní v kyjevské politice převáží. To vše ve snaze vtlouci veřejnosti do hlavy, že šlo o volby regulérní, demokratické. Je to ale už snaha dosti legrační. Západní propaganda selhává, lidé už jí přestávají věřit. O mnohém ostatně vypovídá příznačný předvolební „vzkaz“ šéfa fašistického Pravého sektoru na adresu aktuálního kyjevského prezidenta: Když nebude po našem, volby nás vůbec nezajímají. Svrhli jsme Janukovyče, svrhneme i Porošenka.
Především však připomeňme, že v Doněcké a Luhanské lidové republice se volby budou konat až na začátku listopadu. To o legitimitě současného hlasování coby „celoukrajinského“ vypovídá asi nejlépe. Ukrajina samozřejmě již fakticky neexistuje. Jen prostor, který si Západ, skrze miliardy investované do státního převratu, chtěl „vybojovat“ jako hlavní americké (takzvané NATOvské) nástupiště na Rusko. Nyní ovšem stojí před neřešitelným problémem, jak jej také, přinejmenším přes zimu, udržet při životě.
Tyto problémy se paradoxně vůbec Ruska netýkají. Naopak jeho „plynová“ karta bude v následujících měsících daleko účinnější než všechny dodávky západních zbraní kyjevské armádě.
Hra o čas
O tom, že se východní část někdejší Ukrajiny definitivně oddělila, svědčí i čas. Nejen ten historický, ale i aktuální: Zatímco v Kyjevě, a jím ovládané části země, se dnes ráno – jako v celé Evropě – opět čarovalo s letním a zimním časem, v Doněcku a Luhansku nikoli. Proto zatímco je ode dneška „kyjevský zimní čas“ opět jen o hodinu napřed před pražským, luhanský a doněcký, stejně jako moskevský, má symbolicky „náskok“ dvou hodin.
Ani na jaře se nic měnit nebude. V Rusku totiž tuto neskutečnou zvůli sociálních inženýrů (započatou Hitlerem) už zrušili, a čas opět uvedli do shody s přirozeným “slunečním” řádem. Bude ode dneška platit i na „vzbouřeném“ východě někdejší Ukrajiny. Nejde o maličkost. Ukazuje názorně, proti čemu ve skutečnosti Západ ve svém „ruském tažení“ fakticky vede válku:
Hru Západu na demokratické volby totiž současně doprovází manipulace vším: Fakty, realitou, veřejným míněním – i časem. Rusko vykročilo v opačném směru, a proto má být zničeno. Doněcko a Luhansko rovněž.
Mnozí jsme nemuseli čekat na Putinův „valdajský projev“, abychom věděli, že to nebude tak snadné, jak se washingtonské a bruselské elity Nového světového řádu ještě nedávno domnívaly. Pro mnohé je však důležité, že ta jasná slova ze Soči zazněla. Přestože se k většinové veřejnosti skrze mainstreamová média neměla dostat.
Ale na druhé straně – Protiproud již čtou docela početné zástupy.*/
