Jiří Kotlík 
12. 10. 2014 Outsidermedia
Americký prezident Barack Obama ve svém vystoupení na zasedání Valného shromáždění OSN dne 24. září 2014 zformuloval „aktuální světové hrozby“, mezi které mj. zařadil ruskou agresi v Evropě a brutalitu teroristů v Sýrii a Iráku. Obama prohlásil, že Spojené státy a jejich spojenci budou podporovat lid Ukrajiny, „který rozvíjí demokracii“, upevní spojenectví v rámci NATO, vyplní své povinnosti plynoucí z kolektivní bezpečnosti a „předloží Rusku účet za agresi“.
Pokud Obama v OSN nepředvedl pouze cvičení v rétorice, pak je možné jeho vystoupení chápat jako výzvu ke globálnímu nepřátelství vůči Rusku. Americký politolog a ekonom Paul Craig Roberts o řeči Obamy řekl, že byla„tím nejabsurdnějším, co jsem v životě slyšel“. „Před celým světem se uchýlil k nehorázným lžím. Tou největší asi bylo to, že Ruská agrese v Evropě připomíná dobu, kdy velké národy zadupávaly ty malé, aby uspokojily své teritoriální ambice.“
Řeč amerického prezidenta jen potvrdila, že Washington realizuje svou zahraniční politiku v duchu Wolfowitzovy doktríny, kterou se řídí již od roku 1994, a v souladu se kterou mají Spojené státy povinnost „zabránit jakýmkoliv snahám jakékoliv nepřátelské země kdekoliv na světě vytvořit stát, který by měl dostatečné zdroje na to, aby se z něj stala světová velmoc“. „Nepřátelskou zemí“ je tedy jakákoliv mocnost, která má dostatek sil a vlivu, aby omezila moc Washingtonu. Wolfowitzova doktrína zdůrazňuje, že „naším hlavním cílem je zabránit tomu, aby se na území bývalého Sovětského svazu znovu objevil globální soupeř“.
Obama dal Rusku a Číně jasný signál, že mohou být částí amerického „nového světového řádu“ (New World Order) za podmínky bezpodmínečného uznání hegemonie Spojených států a nebudou se vměšovat do jakýchkoliv akcí, které Washington podniká. Odmítnutí Moskvy podvolit se NATO kvůli Ukrajině tedy signalizuje novou studenou válku.
Americký diplomat Christopher R. Hill prohlásil, že ruská reakce na ukrajinskou krizi signalizuje, že Moskva zradila „nový světový řád“, jehož byla součástí posledních 25 let. Hill zdůraznil, že ruská anexe Krymu a „zastrašovací“ kampaň proti Kyjevu ukončila čtvrt století trvající historické období a obvinil Moskvu, že se připojila k „regresi, recidivismu a revanšismu.“
Když Obama prohlašuje, že Spojené státy budou s Ruskem spolupracovat pouze tehdy, když „změní svůj kurz“, znamená to, že Moskva musí uznat prioritu amerických zájmů nad zájmy vlastními.
Obama vzkázal Pekingu, že Washington bude diktovat své podmínky v oblasti čínských zájmů v Tichomoří a „upevňovat tam principy míru, stability a volného obchodu“ budováním vojenských základen od Filipín po Vietnam za účelem kontroly a případného blokování transportu surovin a zdrojů do Číny.
Integrační obrat Ruska směrem k Číně a Jihovýchodní Asii je pro Spojené státy argumentem pro vojenskou konfrontaci. Pokud by Rusko zůstalo světovou zásobárnou nerostného bohatství a Čína „dílnou světa“ a pokud by, jak suroviny, tak i výrobky byly realizovány prostřednictvím Světové obchodní organizace (WTO) za USD, nebyl by narušen současný model světového obchodu ani dominantní postavení Spojených států. Rusko-čínská integrace, která si klade za cíl mj. i odchod od dolaru ve vzájemném platebním styku, znamená konec doposud fungujícího systému světového obchodu a přímo ohrožuje zájmy amerického a britského finančního kapitálu a zvyšuje riziko globální konfrontace.
Integrace mezi Ruskem a Čínou je dlouhodobý proces, který urychlilo uvalení sankcí proti Moskvě, ale i snahy Spojených států dostat pod kontrolu Jihočínské moře. Rusko je pro Čínu přirozeným obchodním partnerem i v rámci čínského projektu nové Hedvábné stezky, která má spojit Dálný východ s Evropou.
Čínská zahraniční politika je založena na principu nevměšování se do geopolitických her, které se ČLR bezprostředně netýkají. Čínskému komunistickému vůdci Teng Siao-pchingovi mělo svého času stačit pouhých 24 znaků, aby zformuloval zahraniční politiku Pekingu. Mezi hlavní přikázáními patří: „čekat ve stínu“, „působit skromně“, „nikdy nepretendovat na vůdcovství“. V březnu letošního roku, přesně v duchu této politiky, Čína hlasovala (lépe řečeno zdržela se hlasování) v Radě bezpečnosti i ve Valném shromáždění OSN v otázce „potrestání“ Ruska za připojení Krymu. Tento krok Pekingu však ruská diplomacie hodnotí pozitivně. Rusko-čínská integrace vychází z čistého pragmatismu obou zemí, které vzájemnou spolupráci již delší dobu rozvíjejí v rámci Šanghajské organizace pro spolupráci a BRICS.
