Radim Valenčík
17. 10. 2014 blog RV
Pod trochu kontroverzním názvem “Dolejš podpořil Schwarzenberga a Kalouska” uveřejnil M. Rokytka v internetovém médiu “TOP Týdeník Občanské Právo” následující výrok Jiřího Dolejše místopředsedy KSČM na mou adresu:
Původně jsem se nechtěl pouštět do nějaké větší polemiky a tak jsem k tomu zveřejnil jen foto, které se mi zdálo velmi případné:
Autora foto neznám. Našel jsem ho na internetu, ale považuji jej za velmi výstižné. Pro ty, co jsou na Facebooku, uvádím adresu, na které ho mohou najít /sdílím ho i na svém profilu/ (zde)
Jirka Dolejš (a to považuji za korektní a poctivé) si za svým názorem stojí, takže k mému odkazu na toto foto poznamenal:
“Ale Radime, používání těchto “metod” nemáš zapotřebí. Bez zkreslování nějakým dezorientovaným šmokem ti pro tebe zopakuji můj skutečný názor (ostatně jsem ti ho už řekl) – tyhle volby opravdu nebyly v Praze o Majdanu a Anitmajdanu. Empirie potvrzuje že ve volbách obstáli lidé a strany kteří řešili úplně jiné problémy než se nechat vmanipulovat do nějaké rusofobie či rusofilie. Na tuhle barikádu pražáci prostě nepolezou. A pokud ti nestačí volební výsledky pohlédni na průzkum CVVM na toto téma. Doufám že to je dost srozumitelné, takže bud ušetřen dalších nepravdivostí podobného druhu.”
Takže mě nezbývá vyjádřit se k tomu, v čem se Jirka Dolejš hodně a několikanásobně mýlí. Vezmu to bod po bodu:
1. “Já nic jiného nezaregistroval” – říká Jirka Dolejš pokud, jde o negativní reakce Pražáků na pražský Majdan. Nechce se mi věřit, že jako místopředseda KSČM (nevím přesně, co má nyní v referátu, ale patrně je tam i ideová, mediální nebo programová oblast) si bere rozumy jen z ČT a podobných médií. Nechce se mi věřit, že nic neví o poměrně úspěšných akcích, které pořádali “antimajdanisté”. Nechce se mi však ani věřit tomu, jak pohrdlivě se na adresu pražských odpůrců Majdanu vyjádřil. Zde mám první velký problém.
2. Ještě horší je ovšem výrok: “normální lidé takto neuvažovali, ti se ptají na běžné věci a problémy obce.”- Jak snadno lze argumentovat “normálními lidmi” a jejich “běžnými starostmi”! Nechce se mi věřit, že by Jirkovi Dolejšovi nedocházelo, že nejen protiruské sankce, ale i ekonomický propad Ukrajiny, jeho důsledky a nové kolo zbrojení nezaplatí europapaláši, kteří to svou hloupostí a proamericky nekritickou lokajalitou způsobili, ale právě ti “normální lidé”. Platí to už dnes (velmi mě překvapilo, kolik mých známých se už dostalo do problémů v důsledku těchto europitomostí). A lidem dochází souvislost mezi nesmyslnou politikou (která sankcemi podporuje skutečné zločince, kteří organizovali střílení na Majdanu, upalování v Oděse, sestřelení letadla – a teď chtějí podobné praktiky impotovat k nám) europapalášů na jedné straně, rostoucími ekonomickými a bezpečnostními riziky na straně druhé. Místo podpory kvalifikovaného chápání doby normálními lidmi argumentuje nechápavostí obyčejných lidí. To je nejen jejich hrubé podcenění (projev povýšenectví, nadřazenosti, zkrátka papaláštví), ale i projev naprosto zcestné politiky. Kdysi se tomu velmi přesně říkalo “chvosticismus”. Byl to tak trochu rusismus. Znamenalo to, že se místo toho, aby strana (její vedení) byla (bylo) na čele složitého procesu chápání (veřejností, lidmi, občany) toho, o co jde, veze se na ocase, na chvostu. Dnes takovou politiku považuje Jirka Dolejš za normální.
3. Pokud výsledky voleb rozebereme věcně, pak je třeba si povšimnout především malé účasti v Praze. Proč k ní došlo? Protože právě import “pozdního Majdanu” do Prahy byl i pro TOPácky orientované liberály hodně silné kafé. A nepřišli k volbám. Proto TOP prohrála. Kdyby se však Jirka Dolejš “nevezl na ocase” složitého procesu chápání veřejností (navíc veřejnosti masírované mainstreamovými médii), nemohl by přehlédnout, že tyto volby byly svým způsobem i referendem o pražském Majdanu. Volební kampaň totiž nedělají jen sekretaritáty, “miláčci veřejnosti” z řad politických lídrů, kteří se jednou za čas, tedy v době voleb sníží k tomu, aby šli mezi, jak oni říkají, “normální lidi”, inzeráty v novinách a předvolební debaty vyvolených. Volební kampaň podstatným způsobem dělají totiž právě ti obyčejní či normální lidé, kteří chápou o co jde a v každodenní komunikaci vyjadřují a obhajují své názory. Jenže právě jejich roli si Jirka Dolejš neuvědomuje. Není sám. A proto nejen pro KSČM, ale i pro ČSSD dopadly volby tak, jak dopadly.
A tak jsem asi nepřeháněl, když jsem jen jako poznámku uvedl, že KSČM nyní nepoškozuje ani tak její minulost, jako její současnost. Změnila se ve stranu rentiérů, kteří kešují svou pozici. A ta je dlouhodobě udržitelná, protože zlo, které nastupuje je velké. Nejsem si však jist, zda KSČM bude tou stranou, která se mu kvalifikovaně a poctivě postaví.
