Tereza Spencerová
2. 10. 2014 Literárky
Obchodní válka Západu proti Rusku pokračuje a USA, stejně jako EU, zatím nemají v úmyslu zrušit protiruské sankce, a tak se sázky navyšují a emoce jsou jako na houpačce. Další vrásky například nabíhají na čelech vedoucích manažerů amerického ropného koncernu ExxonMobil, který se podřídil americkým sankcím a přerušil 9 z 10 svých projektů v Rusku, které vedl společně s ruským koncernem Rosněfť.To vše přitom v době, kdy Rosněfť oznámil, že v jejich společném vrtu Universitětskaja v Karském moři narazil na „zlato“ – odhadované zásoby ropy prý dosahují asi miliardy barelů…..
Nicméně s přihlédnutím k podobné geologické struktuře v okolí vrtu lze oblast Karského moře považovat za jedno z nejbohatších nalezišť ropy na světě a celkové zásoby například agentura Bloomberg s odvoláním na experty odhaduje až na devět miliard barelů, což je při dnešních cenách asi 900 miliard dolarů. Těžba a vyhlídka na miliardové zisky nyní ale podle amerických sankcí – přinejmenším pro ExxonMobil – končí. Ruský ropný průmysl pro těžbu v Severním ledovém oceánu závisí na dovozu západních technologií, na něž se aktuálně vztahují sankce, nicméně nelze vyloučit, že nově objevené zásoby ropy nejenže urychlí avízovaný vývoj technologií v samotném Rusku, ale přilákají další zájemce a investory například z Asie. Šéf Rosněfti Igor Sečin, sám na americkém sankčním seznamu, už oznámil, že ropa z Karského moře začne proudit do pěti až sedmi let a nové ropné pole pojmenoval „Vítězství“.
Podle dostupných zpráv ExxonMobil za lobování proti ruským sankcím v Obamově administrativě vynaložil v první polovině letošního roku šest milionů dolarů a za dalších 170 tisíc si najal hned čtyři lobbyistické firmy. Nicméně v současné situaci mluvčí koncernu chladí vášně a odmítá otázky ohledně dalšího postupu, byť se nezdá, že by mu zbývalo něco jiného než si vybrat: přestat brát na Obamovy sankce ohledy, nebo hodit ručník do miliardového vrtu, na jehož přípravě se významně finančně i technologicky podílel, a přihlížet, jak z něho budou týt jiní.
Exxon Mobil je s tržní cenou 408 miliard dolarů největším producentem energií na světě a Rusko je druhou největší oblastí průzkumu na světě. ExxonMobil má v Rusku těžební práva na 11,4 milionech akrů území, více má už jen v USA (15,1 milionu). Spojené státy mají sice kvůli zvýšené těžbě na vlastním území nakročeno k tomu, že v produkci už brzy předstihnou Saúdskou Arábii, nicméně i vzhledem ke stále množícím se důkazům o rizicích frackingu není jisté, kdy se znovu ocitnou závislé na dovozu energií ze zámoří.
Další obrat k východu
Západní politici dál upozorňují Rusko, že v ukrajinské krizi „ztratilo důvěru Západu“ a „ohrožuje energetické partnerství“ s EU, nejspíš s pocitem, že tím Kreml nějak postaví „do latě“, byť experti už na jaře upozorňovali, že Putina názory Západu vlastně už nezajímají. Neochotu Ruska ustoupit byť jen o píď ostatně prezentoval i ministr zahraničí Sergej Lavrov v razantním projevu na Valném shromáždění OSN, v němž obvinil USA a NATO, že nejsou s to změnit svůj „studenoválečnický kód“, a vyzval USA, aby se zbavily pocitu „věčné výjimečnosti“. „Spojené státy by se měly přestat chovat jako světový prokurátor, soudce i popravčí,“ dodal později s tím, že by vztahy s USA případně „potřebovaly reset 2.0“.
Ačkoli sankce a nízké ceny ropy srazily ruský federální HDP o 4 procenta, dál se drží v dvouprocentním plusu a HDP regionálních vlád je v průměru v plusu o 3,2 procenta. A novou orientaci Ruska směrem na východ potvrzuje nejen projekt „alternativy“ k MMF na půdorysu BRICS, ale například i aktuální dohoda mezi pěti státy ležícími u Kaspického moře. Na jedné straně smlouva jakoby „zničehonic“ vyřešila sporné námořní hranice, kvůli nimž Ázerbájdžán a Írán v roce 2001 málem šly do války, na straně druhé Rusko a Írán demonstrativně ukázaly Západu, že nejsou tak izolované, jak by „být měly“. Pro Teherán je zase důležité, že v případě neúspěchu listopadových jednání se Západem o svém jaderném programu má otevřené dveře jiným směrem, nejspíš včetně toho, který vede k „ruské“ Euroasijské unii. „Kaspická pětka“, která se nyní domluvila na úzké spolupráci, by se tak mohla stát hlavním hybatelem světového trhu se zemním plynem. Pro EU z toho nyní vyplývá, že velmi pravděpodobně končí projekt Transkaspického plynovodu z Turkemistánu přes Ázerbájdžán, který měl původně vést po dně Kaspického moře a obcházet území Ruska i Íránu. Nová dohoda „ o sdílení přírodních zdrojů“ ovšem stanoví, že vody vnitrozemského moře budou spravovány všemi příbřežními státy společně, a tudíž plyn z Turkmenistánu, který má 5. největší zásoby této suroviny na světě, do Evropy nepoputuje bez souhlasu Ruska a Íránu.
Pokračuje i obchodní sbližování s Čínou, což dokládá významné rozšiřování Šanghajské organizace pro spolupráci nebo přibrání hongkongského dolaru coby měny, v níž obchoduje moskevská burza. Velké ruské firmy typu Sberbank nebo Gazprom plánují ukládat miliardy dolarů v asijských měnách jako je čínský jüan, právě hongkongský dolar nebo dolar singapurský. Obchodování v těchto měnách umožňuje Rusku vyhnout se značné části západní sankcí, přičemž u toho Kreml asi neskončí. „Dva nebo tři roky budou stačit k tomu, abychom začali v mezinárodním obchodě používat rubl,“ prohlásil pro Izvěstija šéf druhé největší ruské banky VTB Andrej Kostin, který tento krok prosazuje už přes deset let. „S bývalým vedením centrální banky jsme si ale v tomto ohledu nerozuměli. Měli za to, že pokud dolar funguje, neměli bychom na tom nic měnit, protože nahrazení dolaru rublem by vytvářelo jen dodatečná rizika. S novým vedením se ale pozice centrální banky změnila. Mám za to, že brzy přijde průlom,“ prohlásil s tím, že to bude „bod, z něhož už není návratu“.
Přebytek amerických dolarů v Rusku v prvních sedmi měsících letošního roku překročil 133 miliard a podle odhadů na konci roku dosáhne 200 miliard. Aktuální americké a unijní sankce přitom mohou dolar oslabit právě tím, že státy světa začnou přecházet na jiné rezervní měny, přičemž americká finanční firma Bonner and Partners situaci shrnuje netradičně: „Index Dow v pátek vzrostl poté, co se den předtím propadl o 200 bodů. Vyvolává to zmatek ohledně toho, co se na burze odehrává. Poroste? Nebo klesne? Pan Trh se očividně nedokáže rozhodnout. Začal nový týden (…) a dolar sílí. Zatím. Americký podíl na světovém HDP klesá. Podíl obchodu z USA nebo do USA klesá také. Americký podíl na světové populaci se rovněž snižuje, i když ne tak rychle jako v Evropě nebo Japonsku. Spojené státy stárnou… mají staré lidi… starý průmysl… staré technologie… starou vládu… staré instituce. (…) Nemáme nic proti starým lidem a starým věcem, sami stárneme stejně rychle. Ale staré věci nerostou; smrskávají se. Ale nevěšme hlavu! Stále tu máme největší zadlužení všech dob. Fed si dál hraje s úrokovou mírou, přebytek likvidity se sice ztenčuje… ale pořád je tady toho hodně, čím se bavit!“
Gazprom bez kompromisu
Rusko prozatím na druhou várku unijních a amerických sankcí nereagovalo žádnými přímými protiopatřeními typu předchozího embarga na dovoz unijních potravin. Už ty přitom postihly odhadem 9,5 milionu evropských zemědělců, EU na snížení jejich ztrát vydělila dalších 165 milionů eur a naštvaní francouzští rolníci třeba v bretaňském Morlaix vypálili místní berní úřad. Ukrajinská krize se ale i bez nové ruské reakce podepisuje na ekonomice Unie a Eurostat dokonce ví, jak by případná totální obchodní válka mezi EU a Ruskem dopadla. Místo plošných protisankcí se ale v ruském parlamentu chystá například projednávání návrhu zákona, který by v „odvetě“ za zmrazení majetku a kont ruských občanů (a vesměs miliardářů) v zahraničí umožnil zmrazení majetku cizích států a občanů v Rusku.
Vědomí „strategické“ převahy tak nyní umožňuje Gazpromu při jednáních s EU a Ukrajinou o dodávkách zemního plynu pro Kyjev hrát „bez rukavic“. Navrhl přesně totéž, co v červnu, tedy půlroční sníženou cenu ve výši 385 dolarů za tisíc kubíků, přičemž smluvní cena by se o šesti měsících měla vrátit na původní, tedy o 100 dolarů vyšší. V létě Ukrajina odmítla. Výměnou za půlroční slevu ale musí nově Kyjev zaplatit do konce října dvě miliardy dolarů, které Gazpromu dluží, a do konce roku dalších 1,1 miliardy, nicméně plynové kohoutky se znovu otevřou jen v případě, že Ukrajina dopředu navíc zaplatí oněch šest „zlevněných“ měsíců. (Celková dlužná suma za dodaných 11,5 miliardy kubíků činí 5,3 miliardy dolarů je zatím odložena ad acta, neboť o ní z ukrajinského podnětu jedná stockholmská arbitráž.) Evropská unie Kyjevu radí, aby na podmínky přistoupil, přičemž k zaplacení prý může využít peněz od Mezinárodního měnového fondu. EU a Rusko tak v otázce obnovení dodávek plynu stojí na stejné straně, zatímco Kyjev vidí situaci jinak a požaduje po Rusku šest miliard dolarů za „přeplatky“ v důsledku cen, které Ukrajina považuje za neoprávněně vysoké. Dohoda jako taková tedy uzavřena není, problémem dál zůstává mechanismus tvorby cen. Německá kancléřka Angela Merkelová za této situace lehce neuchopitelně vysvětluje, že sankce proti Rusku sice zůstávají v platnosti, ale energetické partnerství s Ruskem pokračuje.
Podle Gazpromu Ukrajině k překonání letošní zimy chybí 7,5 miliardy kubíků plynu, vicepremiér Vladimír Hrojsman v televizi Ukrajince vyzývá, aby méně jedli a vařili, a dokonce i ukrajinský premiér Arsenij Jaceňuk soudí, že je třeba podepsat alespoň dočasnou dohodu o plynu, ale v protiruské atmosféře eskalované blížícími se parlamentními volbami zaznívají i jiná řešení – třeba prezident Petro Porošenko vidí zajištění ukrajinské energetické bezpečnosti v americkém frackingu, byť dovoz břidlicového plynu z USA do Evropy není z technických důvodů aktuální. Americká ministryně obchodu Penny Pritzkerová navíc při jednání s nejvyššími ukrajinskými představiteli dala jasně najevo, že ještě před americkými investicemi na Ukrajině musí Kyjev provést reformy. „Tyto kroky budou tvrdé, ale mohou změnit budoucnost země,“ prohlásila. Jinými slovy, Ukrajině chybí plyn, peníze a ochota sklonit hlavu, a tak český vládní zmocněnec pro energetickou bezpečnost Václav Bartuška soudí, že by „bylo bláznovství očekávat tuto zimu v tranzitu plynu přes Ukrajinu situaci jako obvykle. Podle našeho základního scénáře tuto zimu žádný plyn tranzitem přes Ukrajinu téct nebude.“ Bartuška přitom ovšem zavřené plynovody vysvětluje pokračující válkou na Donbasu…
A mezitím na Ukrajině a v okolí:
— V Doněcku pokračují boje, dělostřelecké granáty zasáhly autobus u školy, podle různých zdrojů zahynuli dva až šest lidí. Obě strany konfliktu se obviňují navzájem.
— Ruské ministerstvo zahraničí potvrdilo existenci seznamu evropských politiků, jimž byl zakázán vstup na ruské území. Je na něm údajně zhruba stejně lidí, jako na unijních sankčních seznamech. O problému se začalo mluvit minulý týden, kdy ruské úřady do země nevpustily německou europoslankyni Rebeccu Harmsovou.
— Ukrajinský premiér Jaceňuk požaduje přijetí jednotné energetické politiky EU; z Bruselu ale konstatují, že EU Ukrajinu nepřijme přinejmenším dalších pět let. EU oficiálně odložilo platnost ekonomické části asociační smlouvy s Ukrajinou (zatím?) na počátek roku 2016. Podle Ruska tak činí přesně to, co před rokem požadoval svržený prezident Janukovyč.
— Dopravní policie a soukromá firma si už patentovaly espézetky s vlajkou EU.
— V rámci předvolebního boje se Jaceňuk chlubí tím, že ušetřil a na jednání Valného shromáždění OSN letěl ekonomickou třídou, ukrajinský bulvár ale připomíná, že se pak ubytoval v jednom z nejdražších newyorských hotelů. Některé předvolební průzkumy naznačují, že by se Jaceňukova Lidová fronta nemusela dostat do parlamentu.
— Prezident a oligarcha Porošenko před volbami slibuje, že nikdy nedovolí „kompromis s oligarchy“, že Ukrajina nikdy nebude federalizovaná a fašistická a že HDP v roce 2020 vzroste na 16 tisíc dolarů na hlavu.
— „Ukrajinci na Majdanu snili o skutečné změně a dostalo se jim vyhlídky na povinné kopání zákopů,“ komentuje lídr hnutí Ukrajinská volba Viktor Medvedčuk rozhodnutí ministryně práce o nucených „veřejně prospěšných“ pracích, které se mají vztahovat například i na podnikatele.
— Ukrajinský lustrační zákon je neústavní a odporuje mezinárodnímu právu, míní generální prokurátor Vitali Jarema.
— Jen těsná většina Ukrajinců nechce vyměnit „území za mír“.
— V Mariupoli kdosi podpálil objekt, v němž obyvatelé shromažďovali pomoc určenou pro vládní armádu a žoldnéřské prapory na frontě. V Charkově kdosi vyhodil do vzduchu bankomat patřící bance oligarchy Ihora Kolomojského, který byl umístěn v obchodě patřícím oligarchovi Rinatu Achmetovovi. V Oděse si zájemci berou zbraně v místních posádkách ukrajinské armády, „partyzánům“ v oblasti Chersonu a Záporoží dodávají zbraně rebelové z Donbasu. „Partyzáni“ z Oděsy vyhodili do vzduchu železniční trať.
— Ruský ministr zahraničí Lavrov konstatoval, že Moskva ví, kdo jsou protikyjevští ozbrojenci v Donbasu, ale „ne vždy“ je s to je kontrolovat.
— Protiputinovští ruští aktivisté tvrdí, že na Ukrajině bylo zabito na 4000 ruských vojáků, nicméně na seznamech se objevují prokazatelně živí lidé, konkrétně třeba jeden celý fotbalový tým.
— Velitel žoldnéřského praporu Donbas Semjon Semenčenko tvrdí, že u Ilovajsku bylo zabito na tisíc ukrajinských vojáků a žoldnéřů. Národní garda mezitím získala deset tanků určených původně k prodeji do Konga.
— Ve Sčasťje ukrajinské vojáky ostřelují „teroristé, kteří nespadají pod žádné velení“. O těchto skupinách se často mluví jako o „třetí straně“.
— Maďarsko pokračuje ve svébytné politice v ukrajinské krizi – zakarpatští Maďaři chystají žalovat Ukrajinu u Evropského soudu pro lidská práva, protože nedostali možnost zvolit v parlamentních volbách svého etnického zástupce, zatímco Budapešť uzavřela s Ruskem vlastní smlouvu o dodávkách plynu a proměně Maďarska v „plynové centrum“ střední Evropy.
— Polský deník Polityka: „V Polsku panovala euforie na principu ´čím hůř pro Putina, tím lépe pro Polsko´. Byli jsme důležitými architekty východní politiky EU, to my jsme diktovali pravidla hry. Brzy ale přišla kocovina,“ konstatuje list s tím, že Ukrajina ztratila Krym, po čemž následovala válka na východě. A Západ se přitom „nechce přetrhnout“ ani kvůli Krymu, ale ani Donbasu. „Dnes, jen pár měsíců poté, se ukazuje, že navrácení Krymu je jen sen a nad územní celistvostí Ukrajiny je otazník. (…) Americký politolog Alexander Motyl říká, „ať si Rusové ten Donbas vezmou“. Beztak je to ta nejreakčnější část státu, která brání vzniku svobodné, demokratické a prozápadní Ukrajiny. (…) Mnozí západní experti mají za to, že Západ, včetně Polska, má prodávat Ukrajině zbraně, ale to už je něco úplně jiného, než nedávná nadšená podpora Majdanu a Ukrajiny. Pozice Polska v otázce Ukrajiny slábne. Francie, Německo, Rusko a Ukrajina už se domlouvají bez Polska, a poslední kádrové přeskupení v polské vládě je výmluvné: ministr zahraničí Radek Sikorski, jeden z hlavních architektů východní politiky, se stal šéfem parlamentu, a ministr obrany Tomasz Simoniak je vicepremiérem. Diplomacie selhala, nastal čas zbraní.“
— Polsko je připraveno v ukrajinské krizi nově razit pragmatickou politiku a varovalo Francii, že pokud Rusku dodá vrtulníková plavidla, přestane nakupovat francouzské zbraně. Francie popírá, že by první Mistral měl být Rusku předán 4. listopadu.
— Většina Rusů chce, aby se ukrajinští uprchlíci zase vrátili na Donbas. A většina si rovněž myslí, že západní sankce nemají co dělat s politikou Kremlu vůči Ukrajině, ale že cílem je oslabit Rusko obecně.
— Světový židovský kongres vyzývá ukrajinskou pravoslavnou církev, aby přestala glorifikovat nacisty.
— V Lotyšsku probíhají manévry NATO. Válečné lodi NATO opouštějí Černé moře.
— Firma Samsung Electronics Украина hodlá majitelům televizorů Samsung Smart TV omezit sledování ruských kanálů. Totéž už udělala na Ukrajině firma LG.
