P. C. Roberts
26. 10. 2014 zdroj a originál
Agresivní a stupidní postoj, který washingtonští váleční štváči zaujali jak vůči Rusku tak vůči Číně, rozmetal vše dobré a prospěšné, co pro Svět vyjednali prezident Reagan s Gorbačovem, píše na svém serveru člen někdejší Reaganovy vlády ve funkci náměstka financí Paul Craig Roberts a dodává:
Ti totiž ukončili studenou válku a zbavili svět strachu z nukleárního armageddonu. Nyní však američtí neokonzervativci, vojensko-bezpečnostní komplex a američtí politikové, na těle tohoto komplexu parazitující, vdechli studené válce a hrozbě nukleárního zničení zeměkoule znovu život.
Úskočný a korupční Clintonův režim zadupal do země dohodu, kterou prezident Bush starší uzavřel s Moskvou v roce 1990. Podle této dohody výměnou za moskevský souhlas se znovusjednocením Německa a jeho zapojením do NATO, vyslovuje Washington svůj souhlas s tím, že se NATO nebude směrem na východ rozšiřovat. Tehdejší americký ministr zahraničí James Baker spolu s tehdejším americkým velvyslancem v Moskvě Jackem Matlockem i příslušné dokumenty jsou svědky skutečnosti, že Moskva byla tehdy ujištěna, že expanze NATO do východní Evropy se jako eventualita dalšího politického vývoje vylučuje. V roce 1999 však Bill Clinton učinil z vlády Bushe staršího lháře, když NATO přivinulo do své náruče Polsko, Maďarsko a Českou republiku, a prezident Bush mladší pak učinil svého otce lhářem dokonce dvojnásobným, když v roce 2004 dovedl do NATO Estonsko, Lotyšsko, Litvu, Slovinsko, Bulharsko, Rumunsko a Slovensko. Což ještě stále nebyl konec, protože v roce 2009 přistrčil prezident Obama do NATO ještě Albánii a Chorvatsko.
Jinými slovy – v posledních 21 letech tři američtí prezidenti přesvědčili Moskvu o tom, že slovu americké vlády se nedá věřit ani písmenko.
Dnes je tedy Rusko obklopeno vojenskými základnami USA i NATO po obvodu téměř celé své hranice s výhledem na další nepřátelské vojenské základny v zemích, jako jsou Ukrajina, Černá Hora, Makedonie, Bosna a Hercegovina, možná i Azerbejdžan a dokonce i Gruzie, jež byla po dlouhá staletí částí Ruska. Obrovitý kus zemského globu, který byl dříve částí sovětského impéria, se tak stal částí impéria washingtonského. Příchod demokracie zkrátka znamenal i příchod nových pánů.
Washington si vždycky vyhlédne a pak generálním tajemníkem NATO jmenuje svou loutku. Tou je dnes dřívější norský premiér Stoltenberg. Na rozkaz Washingtonu vyvolal tento člověk hned na začátku své dráhy rozpor s Moskvou svým prohlášením, že NATO má k dispozici mohutnou armádu, která má globální politickou úlohu a může být nasazena kamkoli si Washington bude přát. Což je prohlášení, které je v přímém rozporu jak se smyslem NATO, tak s jeho chartou. Igor Koročenko, člen veřejné rady ruského ministerstva obrany na Stoltebergovo prohlášení reagoval slovy, že je nejostřejším výpadem proti systému meziárodní bezpečnosti a staví NATO do pozice přímé hrozby Rusku. Čímž logicky na straně Ruska vyvolává potřebu odpovídajících opatření.
Těmito odpovídajícími opatřeními je pak to, co může každý očekávat. Dostatečná jaderná schopost Ruska vymazat USA a Evropu – a to několikrát za sebou – z mapy světa. Arogantní šílenci Washingtonu, stojící na čele – jak stále vykřikují – nepostradatelného národa, tak vyprovokovali Moskvu k vystupňování obranných opatření až do současného stavu, charakterizovaného vyšším počtem pohotově použitelných nukleárních zbraní, než jich dnes mají k dispozici USA.
Rusko i Čína byly velice spokojenými účastníky mezinárodního společenství i světové ekonomiky, jež jim umožňovaly zlepšovat život svých občanů. Ale, bohužel, do takovéhoto vývoje vpadla idea amerických arogantních neokonzervativců, prohlašujících, že Washington nedovolí žádné jiné zemi – myšleno samozřejmě Rusku a Číně – aby kdy dospěly ke schopnosti provozovat takovou zahraniční politiku, která by byla na zájmech USA nezávislá. Což je samozřejmě postoj, který hrozbu nukleární války znovu vyzdvihl nad obzor. Washington nejdříve zemi, kterou ve smyslu shora popsaném pokládá za rivala, vyhrožuje, a když se hrozbám nepodvolí – začne ji démonizovat. A bohužel, většina Američanů na tohle slyší. Jestliže tedy lidstvo nezničí ebola či globální oteplování, pak se o stejné postará jak nezájem Američanů o to, co se ve světě skutečně děje, tak – a to co nejbezprostředněji – současně probíhající válka Washingtonu za postavení jediného vládce světa.
