Ewan Robertson
13. 10. 2014 Wetyzreport a zdroj
Děsná vražda pro-vládního zákonodárce Roberta Serry (27) a jeho partnerky Marie Herrerové (která se stala 1. 10. 2014 – pozn. red.) otřásla administrativou prezidenta Nicolase Madura a celou zemí. Serra byl nejmladším členem parlamentu a rostoucí hvězda socialistické strany PSUV.
Když se poprvé objevily detaily vraždy, Sierra měl roubík, ve svém domě byl spoután a 40 krát pobodán, mezi několika politiky, diplomaty a akademiky se rozšířila hypotéza, že vražda byla politickým terorem s vazbami na krajní extrémisty. Tito pozorovatelé poukázali na způsob provedení vraždy, na další nedávné vraždy nebo pokusy o vraždu, přítomnost extrémně pravicových ozbrojených skupin v barikádách „guarimba“ začátkem tohoto roku a objevení videí spojujících krajně pravicové venezuelské aktivisty s bývalým kolumbijským prezidentem Alvaro Uribem. Možná nejotevřenější a nejnečekanější prohlášení přišlo od generálního tajemníka UNASUR Ernesta Sampara, kolumbijského prezidenta, který tweetoval: „Vražda mladého zákonodárce Roberta Serry ve Venezuele je znepokojivou známkou infiltrace kolumbijského paramilitarismu.“
Venezuelská konzervativní opozice vraždu zlehčovala jako další příklad běžného zločinu, kladla důraz na vysoký počet vražd v zemi a problém využila k další kritice vlády. Tento postoj pobídl editora největších státních novin Ultimas Noticias Diaze Rangela, který v nedělním sloupku napsal, že opozice „zmeškala další šanci“ se distancovat od krajně pravicového násilí a „těch, kteří tomu museli vnitřně tleskat.“
Mezinárodní média problém ignorují
Mezinárodní média, zdá se, zaujala postoj venezuelské opozice, Serrovu vraždu a hypotézu, že to byl naplánovaný čin politického teror, zlehčila. Články od Reuters, BBC a dalších rychle odvrátily pozornost na úroveň kriminality v zemi. Nejklamavější článek měl možná Christian Science Monitor, který začal „Vražda venezuelského politika: Více tlaku na Madura, aby zasáhl proti zločinu.“ Stanice Fox News mezitím uvedla pomluvu, pro kterou článek neuvedl důkaz: „Venezuelský zákonodárce, který si dobíral vládní oponenty, byl doma zavražděn.“
Žádný z těchto článků nezmínil názor generálního tajemníka UNASUR Sampara nebo důkaz, který naznačuje, že by vražda mohla být politicky motivována. Tato hypotéza byla připisována jen názorům prezidenta Madura nebo vládních činitelů.
Dalším viditelným aspektem byl nezájem médií. Spousta outletů dala události minimální prostor: New York Times věnoval vraždě jeden sloupec, ABC publikovala zkrácený článek agentury AP. Několik dalších hlavních outletů v anglicky mluvícím světě událost vůbec nezmínila. Britský Guardian, který má v Caracasu reportéra, se rozhodl o vraždě nemluvit. Nejaktuálnější článek ve venezuelské sekci s datem 24. září je o nedostatku značkových prsních implantátů. Ve stejný den noviny mluvily o uvěznění tří mužů usvědčených z vraždy Miss Monicy Spearové a jejího exmanžela Thomase Berryho, kteří v lednu tragicky zemřeli během dálniční loupeže ve střední Venezuele.
Málo zájmu, málo obav
Vnímání Serrovy vraždy se od vraždy Spearové hluboce liší: posledně zmíněná získala celosvětovou pozornost na několik týdnů a vytvořila vlnu kritiky venezuelských statistik zločinu a vládních politik. Zmíněná Serrova vražda ale bohužel stěží zvedla obočí. Většina outletů, která se obtěžovala Serrovu vraždu zmínit, příležitost využila k další kritice vlády co se týče úrovně kriminality, zatímco problém krajně pravicového politického násilí byl odsunován.
Je to kvůli tomu, že vražda bývalé královny krásy je důležitější než vražda mladého levicového zákonodárce? Nebo je to kvůli tomu, že vražda pro-vládního poslance a spektrum pravicového násilí nevyhovují přetrvávajícímu příběhu o Venezuele a její vládě? Byl by takový nezájem, kdyby se stejný čin stal opozičnímu politikovi a skupiny spojené s Chavisty v něm byly namočeny?
Odpovědi na tyto otázky zdůrazňují, jak přísně – a stejnoměrně – se světová média drží své negativní a vyčítavé politiky co se týče Venezuely a toho, jak jsou události nebo informace, které jsou nevhodné, buď ignorovány, zmenšovány nebo přeinterpretovány. Je to dalším připomenutím toho, jak jsou k poskytování správných a přesných reportáží o Venezuele v tuto dobu nezbytné alternativní zdroje informací.
