Tereza Spencerová
Dvanáct laureátů Nobelovy ceny za mír vyzvalo otevřeným dopisem svého kolegu Baracka Obamu, držitele ceny z roku 2009, aby konečně uzavřel jednu z „temných kapitol“ nedávných dějin USA a nejprve uznal a poté zamítl další „nehorázné užití mučení a jiných porušování mezinárodního práva“, jichž se USA dopouštěly od roku 2001 ve jménu „boje proti terorismu“.„Když lídři národa tolerují a dokonce i nařizují mučení, ztratil národ svůj směr,“ konstatuje dopis, který zároveňzveřejnil New York Times. „Stačí se podívat na režimy, které proměnily mučení v systematickou praxi – počínaje císařským Japonskem přes Francouze v Alžírsku, Jižní Vietnam až po Rudé Khmery a další – aby byl zřejmý neodvratný osud režimů, které se samy tak rozešly se svou humanitou.“
Otevřený dopis podepsali jihoafrický arcibiskup Desmond Tutu, který Nobelovu cenu získal v roce 1984, bývalý prezident Východního Timoru José Ramos-Horta (1996), bývalý šéf Mezinárodní agentury pro atomovou energii Egypťan Muhammad Baradej (2005), mírová aktivistka Leymah Gboweeová z Libérie (2011), průkopník mikroúvěrů Muhammad Yunus z Bangladéše (1998), bývalý jihoafrický prezident Frederik Willem de Klerk (1993), americká učitelka a sociální pracovnice Jody Williamsová (1997), výchotimorský biskup Carlos X. Belo (1996), mírová aktivistka ze Severního Irska Betty Williamsová (1976) a argentinský umělec a aktivista Adolfo Pérez Esquivel, který cenu dostal v roce 1980.
Kromě výzvy k odhalení plné pravdy o mučení prováděném CIA a dalšími americkými agenturami signatáři navrhují prezidentovi USA, aby začal napravovat napáchané škody na domácí půdě i ve světě, a to ve čtyřech krocích. Za nejdůležitější považují seznámit americkou veřejnost s plným rozsahem mučení, které prováděli američtí vojáci, operativci a bezpečnostní agentury, stejně jako s dokumenty, jejichž prostřednictvím americká vláda mučení schvalovala. Následovat by mělo potvrzené uzavření a zrušení veškerých ilegálních „černých věznic“ v zahraničí pro potřeby mučení a výslechů, jasný plán na uzavření věznice v Guantánamu a ukončení dosavadní praxe, která umožňuje časově neomezeně věznit lidi bez soudu. A nad tím vším by Barack Obama měl zaujmout rozhodný postoj a podpořit mezinárodní právo týkající se konfliktů, včetně ženevských konvencí a Konvence OSN proti mučení.
Otevřený dopis byl zveřejněn v době, kdy senátní výbor pro zpravodajské služby dál po Bílém domě a CIA marně požaduje odtajnění jejich vlastní zprávy, která shrnuje závěry vyšetřování „nelidského zacházení“ během vlády George W. Bushe. Sám senátní výbor přitom ani nemá v úmyslu ve svém stanovisku na G.W. Bushe nebo jeho nejbližší spolupracovníky ukázat jako na osoby zodpovědné za mučení. „Tato zpráva nebude o Bílém domě, nebude o prezidentovi, nebude o trestní zodpovědnosti. Je o činnosti nebo nečinnosti CIA,“ citovala agentura McClatchy´s zdroje z okolí senátního výboru.
Kongres americké armádě či tajným službám v roce 2005 kruté zacházení kdekoli ve světě zakázal a Obama tehdy ještě coby senátor Bushe za mučení ostře kritizoval. O čtyři roky později nastoupil do Bílého domu a nařídil přísné dodržování tohoto stanoviska, připomíná New York Times. „Po 11. září jsme dělali špatné věci. Mnohé jsme udělali nesprávně. Dělali jsme cosi, co odporuje našim hodnotám,“ prohlásil v roce, kdy získal Nobelovu cenu za mír.
Obamova administrativa však nikdy nezaujala oficiální postoj k mezinárodním konvencím proti mučení. Otevřený dopis mírových nobelistů přišel necelý týden poté, co New York Times konstatoval, že Bílý dům zvažuje, jak má pro sebe interpretovat zákaz „krutého, nelidského nebo ponižujícího zacházení“. Obamova administrativa prý není s to se shodnout v době, kdy se blíží jednání Výboru proti mučení, které se pod hlavičkou OSN uskuteční na počátku listopadu v Ženevě. Není vyloučeno, že USA nakonec na jednání výboru, prvním za Obamova prezidentství, zaujmou pozici, která bude podobná té Bushově. „Bílý dům zvažuje, zda nepotvrdit pozici Bushovy administrativy, podle níž konvence zakazující mučení nevytváří pro USA právní závazek zakazovat krutost mimo jejich hranice,“ uvedl New York Times s odvoláním na nejmenované vládní zdroje. Právníci armády a tajných služeb odmítají mezinárodní dohodu s tím, že „potřebují více času na zhodnocení, zda pro ně nebude mít operativní důsledky,” shrnuje deník a poukazuje i na to, že se armáda a tajné služby obávají, zda by tím v příštích válečných konfliktech vězni nedostali nástroj k pohnání amerických činitelů k zodpovědnosti, „byť americké soudy pravidelně odmítají žaloby, které podávají vězni držení coby podezřelí z terorismu“. Pokud převládnou názory Pentagonu a tajných služeb, USA si budou mezinárodní úmluvu znovu vykládat tak, že mučení je legální za předpokladu, že k němu dochází v zahraničí, tedy mimo americkou jurisdikci.
Dozvuky této praxe z časů Bushovy administrativy nyní zažívá Polsko, jehož vláda se odvolala proti rozsudkuEvropského soudu pro lidská práva. Soud v červenci uznal Varšavu vinnou z porušení práv dvou lidí podezřelých z terorismu, které nechala v letech 2002 až 2003 mučit v rukou CIA v tajné věznici na svém území. Podle údajůOpen Society Justice Initiative nabídlo CIA pomoc při mučení, věznění, přepravě či výsleších nejméně 54 zemí. Podle některých mezinárodních lidskoprávních organizací Česká republika umožňovala letounům převážejícím lidi určené k mučení mezipřistání na svém území, české vlády tato tvrzení vždy odmítaly.
