Michail Chazin
7. 10. 2014 Střípky ze světa
Novou maškarní proti svéprávnosti Ruska zkrotí jen gril ve vlastní šťávě
„Pátá kolona“, úkolovaná srazit Rusko na kolena, musí dát napřed dohromady volební zázemí. Právě v tom ale fatálně naráží na vše, co Rusku nadělila dosud. Intriku, jíž to chce napravit, dešifruje Michail Chazin.Vyrazit do boje pod fanglí, počmáranou liberální frází, je v Rusku cesta do pekel. Tady jsou „slova ´liberál´ a ´zloděj´ synonyma“. A jejich inkarnací – privatizační parta, která „přivedla na svět třídu oligarchů a divoce zkorumpovaný stát“.
„Západ je v komplikované situaci. Naděje, že v Rusku vyroste nová generace, jež na privatizaci zapomene, jsou ty tam.“ „Zkorumpovaný stát zablokoval všechny výtahy vertikální mobility.“ „Mládež je krajně nespokojená.“ Na „normální kariéru a důstojný život šanci nemá“. Na „neúnosný drobek se scvrknul i mizerný kousek ´koláče´, jejž na ni v Rusku zbýval v minulé dekádě“.
Tím víc se lidem jako „´zlaté časy´, zmařené prokletými liberastickými kompradory“, jeví SSSR. „Liberastům to dává šanci jen na docela mizerný volební výsledek.“ Nezbývá než „dát dohromady ´nové liberály´“. Tentokrát pod hesly boje proti korupci – i privatizaci samotné.
„Nová“ taktika si žádá „nové tváře“. Kostým hlavního hrdiny si zkouší Michail Chodorkovskij. Je sice „jedním z těch, kdo na privatizaci vydělali“. „Už si to ovšem odseděl, což mu za privatizaci myje ruce“. „I peněz má dost“ (o „infrastruktuře“ nemluvě).
Většinu „´svých lidi´ z 90. let však Západ zřejmě hodí přes palubu“. „Svede na ně (spolu s Putinem), že přivedli na svět zkorumpovaný stát.“ A „vsadí na ´nové liberály´, agilně připravované teď“. „Není sice vyloučeno, že si některéliberasty, kteří se na politické scéně tolik nepředváděli, ponechá.“ „Generálně však obměna liberálních kádrů“ – nemají-li se „dočkat volebních debaklů“ – „musí být totální“. „Razit zájmy Washingtonu a dělat, cokoli jim uloží, však budou až do poslední minuty u moci a na elitním výsluní dokonce i ti, které odepsal.“ „Nic jiného ani neumí.“
„Protikorupční“ balení má ovšem i zcela osobní zadání. Cílem je vsugerovat, že za všechny hříchy „privatizace mohou Putinovi přátelé z družstva ´Ozero´“. Jenomže i „tito přátelé dostali první peníze od ´Gajdarova komanda´ (licence na export kovů z Petrohradu podepsal jeho nejbližší spolupracovník Aven, tehdy ministr vnějších ekonomických vztahů).“ Kdežto „chudáci plukovníci FSB (chudáci doslova, žili z velice skromných platů) se k reálné moci začali dostávat až koncem 90. let, kdy korupční pravidla, zavedená liberasty, už byla v plné platnosti“.
„Namočit Putina“ do všeho, čím se dnes privatizace v očích veřejnosti diskredituje ještě víc, nemá jen účelový výklad epizod, starých dvě dekády. „Vláda v rukou liberastů se z Putina snaží vymámit zelenou k velkým privatizačním převodům“ dnes. Jak „dopadnou, je jako na dlani“. Už proto, že „je budou realizovat ty samé postavy, jako v 90. letech“. A „vydělají-li na nich i představitelé družstva ´Ozero´, tím lépe! Pak se celá ta propaganda vrhne na Putina – ´liberasta´ a ´prichvatizátora´.“ „Hlavním terčem bude mládež, jíž se už nuance 90. let a následující dekády vysvětlit nedají.“ „Nenávist k moci, která ´nám nedopřeje žít´, to jen znásobí.“
O to víc „liberasti Putina vtahují do debat o privatizaci (naposled na fóru ´Rusko volá´)“. Aby ho to „nutilo mluvit o její ´nezrušitelnosti´“ – a „ideologicky připoutalo k liberastům, které má za vyvolence a ´pátou kolonu´ Západu“. Sám „Západ je už odepsal“. Jako „nicotné postavičky, co už o volební šance přišly“. „Vystoupení na téma ´nezrušitelnosti´ privatizace jsou tak dnes velkou politickou chybou.“ Putinovi „odpůrci jí využijí už v nejbližší budoucnosti“.
„Vláda a centrální banka“ – „hlavní centra ruských liberastů“ – „národu vykládají, že pokles životní úrovně není důsledkem liberální politiky, ale naopak sankcí, namířených osobně proti Putinovi“. Tím snáz se „hlavní údernou silou proti Putinovi“ hrozí stát „mládež a ´střední třída´, kterým se díky politice vlády zhorší životní úroveň zhorší už v nejbližší době“.
„USA s oblibou zabíjí jednou ranou hned několik much.“ Zmíněné schéma tomu vyhovuje optimálně. Nabízí scénář, jak „se zbavit Putina“, a zároveň „zajistit reálné volební šance proamerickému křídlu v Rusku“.
„Závěrem aspoň pár slov na téma, jak se, dle mého názoru, můžeme porážce tímto schématem vyhnout. Ne Putin, ale Rusko, pro něž se nástup proamerických liberádů rovná smrti.“ Chce to „rozvinout skutečnou protikorupční kampaň“ – a „řešit i otázku privatizace“.
„Ne cestou jejího zrušení (to možné už není), ale lustračního zákona.“ Aby všem, kdo „privatizaci organizoval a profitoval z ní, zakázal pracovat na ruský stát či ve vazbě na něj. Tím spíš, že je to, módně řečeno, ´trendy´. Právě tak se dá nepadnout do pasti, do níž Rusko tlačí USA.“
