Petr Dimun
10. 10. 2014 Deník Referendum
Bez ohledu na to, jaké budou výsledky voleb, už nyní je jasné, že předvolební kampaň toho o české společnosti řekla velmi mnoho. Provázela jí řada jevů, které ale nejsou příliš pozitivní.
Ačkoliv výsledky voleb budeme znát s jistotou někdy během nedělního dopoledne a v případě těch senátních až příští týden po druhém kole, z mého pohledu už jejich výsledky nejsou až tak podstatné. Mám totiž za to, že předvolební kampaň odhalila velmi přesně stav společnosti, politiky i vztah mezi oběma navzájem. Co již je tedy dnes zřejmo?
1. Veřejný prostor se vulgarizuje
„Steak, tos nežral!“ stojí na poutači u jedné silnice směrem z Prahy do jižních Čech. Vulgarita tohoto reklamního vzkazu mi vždy spolehlivě zkazila chuť k jídlu, což se mi stávalo i při čtení některých volebních sloganů v minulosti. Letošní volební kampaň však jako kdyby byla přehlídkou veřejné vulgarity a olympiádou blbosti, kdy naopak ty chytré, respektive neblbé trčely osamoceně v moři těch blbých, sprostých a ještě sprostších.
Jako kdyby opadl strach z ostudy a naopak kandidáty napříč zemí něco hnalo k tomu, aby považovali své voliče za obhroublé pitomce, co se chtějí „nažrat“, jak stojí v onom sloganu na cestě z Prahy do Budějic. Chápu, například v Praze rekordní počet kandidujících subjektů rozředil veřejný prostor a mnohým subjektům jejich mentální kapacita prostě nedovolovala překročit práh hospody, kde vznikly, ale proč se k vulgaritě uchylovaly v kampani i subjekty celostátní, které se považují za tzv. seriózní?
2. Narůstá lhostejnost vůči excesům
Pamatuji si, že když ČSSD na Praze 5 vyvěsila před minulými komunálními volbami billboardy s heslem „Pryč s narkomany, bezdomovci a hernami“, strhl se mediální poprask a ČSSD byla oprávněně terčem kritiky. Lidový dům donutil místní organizaci situaci řešit a billboardy stáhnout s tím, že heslo bylo nevhodné. Dnes na Praze 5 kandiduje subjekt, jehož lídr stojí u popelnic, v obou rukách figuríny bezdomovců či narkomanů s heslem v duchu „Zbavím vás narkomanů a bezdomovců!“.
Veřejným prostorem to vůbec nepohnulo, stejně jako další obdobné nápady, kdy i některé organizace ČSSD slibují neotřelá řešení sociální situace svých spoluobčanů, za něž by se nestyděla ani Vandasova DSSS, aniž by to v Lidovém domě či Strakově akademii s někým hnulo. Byla tak opět posunuta hranice lhostejnosti a rozšířen prostor veřejné akceptace pro různé blázny a šílence, kteří příště mohou plně rozvinout svojí sociální patologii s šancí na úspěch.
3. „Debilizace“ politiky
Úzce to souvisí s jevy popsanými v bodě 1 a 2. Samozřejmě, doba se od devadesátých let, kdy se strany mořily v týmech nad programem, a lidé se hádali o význam každého slova, změnila a několik posledních voleb už se tak nějak všeobecně tušilo, že programy přestaly „masu“ zajímat. Rezignovat však na tvorbu programu zcela i u stran, které mají celostátní ambici, popřípadě jsou již součástí vlády, to mi připadne již jako útok na samu podstatu sebeúcty každého, i toho s odpuštěním nejpitomějšího voliče.
Navíc ještě tento exces veřejně obhajovat, popřípadě ten program pak přes noc „spíchnout“ a v podstatě tím demonstrovat, že to prostě máme na háku? Nevím, možná se mýlím, ale takový subjekt by v minulosti mohl s úspěchem kandidovat leda tak v některých obcích, které většinová společnost posměšně nazývá „Chanovy“, protože tam o program nejde, tam si ty voliče prostě koupí nahaněči hlasů. Jak tak koukám, ta většinová společnost, a to i v Praze, se těm vysmívaným Krupkám a Chanovům začala velmi podobat. A to jen za koblihu.
4. Média jako součást hry
V podstatě došlo k završení procesu, kdy některá média již plní funkci stranických listů svého majitele a zapojují se po jeho boku do prosazování jeho filosofie. Čím dříve si toto všichni přiznáme, akceptujeme tento stav jako realitu a budeme s ní počítat, tím se nám všem uleví: novinářům těchto listů, protože už nebudou žít v jakési podivné morální schizofrenii i těm ostatním, protože s tím budou při svém rozhodování počítat.
Svět se prostě změnil, jedna éra skončila, dochází k atomizaci mediální scény, která jako proces po nějaké době skončí, spadne prach a ona mediální krajina se ustálí v nějaké podobě.
5. Konec smyslu debat ČT 24
V dobách před rozpadem českého politického prostoru plnily předvolební debaty České televize jakž takž svoji roli a dávaly voličům šanci porovnat nabídku jednotlivých subjektů i kandidátů.
To, co však vidíme několik posledních voleb po sobě, kdy ve studiu sedí celá střídačka kandidátů a trumfují se, kdo narve své sdělení do minuty a nejvíce času na sdělení má moderátor, to už zcela jistě ani veřejnoprávní, ani pozitivní roli neplní. Spíše naopak. Předvolební debaty ČT 24 podle mne několik posledních voleb přispívají spíše k negativním jevům ve volbách, včetně odrazování od volební účasti.
Našlo by se samozřejmě ještě několik dalších jevů, které provázely tuto volební kampaň, ale pokusil jsem se shrnout pro mne ty nejpodstatnější. Obávám se, že zvláště ty popsané v bodech 1-3 budou volební kampaně provázet i příště, neboť se jedná o hlubší problém, který nemá ani jednoduchá řešení, ani není vidět na politické scéně nikoho s ambicí jej řešit. Takže: Prostě lepší vyšpulená zadnice, než otevřená palice!
