Matvej Slavko
3. 10. 2014 Stoletie.ru a Střípky ze světa
Z charkovské fronty „evropské volby“
“Potlačení průvodu ‘Charkov proti válce’, ‘Marš za jednotu’ tisícovky nacistů, stržení Leninova pomníku a lynč charkovských civilistů – tady už nejde jen zastrašení ‘komoušů’,“ začíná reportáž Matveje Slavka přímo z místa.
„Pro ´stranu války´ v juntě je to mediální příprava totální represe.“ Tak jako vyhrůžky oblastnímu parlamentu, že troufne-li si „schválit 8 miliónů hřiven pořádkovým silám, aby lidi před zvůlí nacistických band ochránily aspoň jakžtakž, bude rozehnán“.
Mainstream pod pantoflem kleptokracie z té hrůzy vyzobal jen „Leninův pád“ – a způsobně nad ním zaplesal. Reálná story neskrblila krví. Nenávist trestala i nemehla, která jí podlehla:
„Jeden z vandalů spadl z podstavce na hlavu. Druhý si zlámal ruku, třetímu střepina ze strhávaného Lenina vyrazila oko, čtvrtý si zlomil páteř. Radikál, který u pomníku přišel o oko, se v amoku nechal slyšet, že ‘to stálo za to’.“
Pomník hájila stovka odvážných. Urážlivé nápisy stírala obratem. S květinami přicházeli i další. Zfašizovaná verbež je vzala útokem všechny. „Dva oddíly Červeného kříže musely deset zraněných ošetřit hned na místě.“ Hlavně „řezné rány na hlavě, zranění v obličeji i další následky násilných ataků.“ Jiní do nemocnic dorazili sami. Třeba muž, jemuž vandalové pořezali nohu.
„Jednoho důchodce, protestujícího proti stržení pomníku, cucáci z ultras zmlátili. Třískali ho, i když ho dostali na kolena. Pak, když už ležel na zemi, ho kopali do tváře. Z pracek běsnícího davu ho vytáhl až chlap, který to také schytal. Byl to, jak se pak ukázalo, bývalý příslušník jednotek ‘Berkut’.“
Lidský štít proti vandalům to nevzdal ani v pondělí. Vyrazila na něj „víc než stovka ultras v maskách, s holemi, baseballovými pálkami, tasery a plynovými pistolemi. Kdo včas nezmizel, ztřískali ho. Minimálně o třech, co to odnesli krutě, se ví s jistotou. Jednoho odnášeli na nosítkách.“
„Do Charkova dorazilo na 1.000 ozbrojenců. Ve skupinách po 8 – 10 slídili Ševčenkovým parkem – na lovu ´separatistů´. Tady se bezpečně ví o dvou zmlácených civilistech – a „šesti demobilizovaných ze zóny ´protiteroristické operace´“.
Místní ultras posílily „jednotky trestních praporů ´Azov´, ´Dněpr´ a ´Ajdar´“. „Charkov byl vydán zvůli a vyloupení. Tady je, na rozdíl od pobořeného Doněcka a Luhanska, pořád co ukrást.“
„Verze o stažení nacistických trestních sil ze zóny bojových operací radno vnímat pozorněji. ´Pravý sektor´ bojovat, jak známo, neumí, proti bezbranným civilistů je však efektivní. Tímhle ´hrdinstvím´ ´Ukři´ prosluli už za Velké vlastenecké války, kdy si je Němci najímali za katy v Babím a Drobnickém Jaru, Chatyni i v zemích střední a východní Evropy.“
„Junta tak ‘příměří podle dohod z Minska’ využívá ke stažení trestní soldatesky z donbaské fronty a nasazuje ji proti bezbranným městům.“ S cílem „je zastrašit a destabilizovat. ‘Strana války’ to potřebuje jako prase drbání. Jak válka není, nekape ani militaristům a těm, kdo se na ní kapsují.“
„Stržení charkovského Leninova pomníku sepsalo verdikt, jímž ‘projekt Ukrajina’ nenávratně končí. Strhli jste Lenina? Tak vám zůstane jen Ukrajina, co tu byla už před ním.“
Ministr vnitra Avakov vydal vandalům generální pardon. Z Charkova schytal salvu esemesek: „Padne-li Lenin, jsi na řadě ty!“
Padlý na hlavu, když bourá Lenina, je symbolická novina. Námět na reklamní plochu, co neklame ani trochu. Zoufalec, pyšný na vyražené oko, jí nasazuje korunu.
