Baron Le Samedi
3. 10. 2014 Janica9 blog
Několik dní trvající nepokoje v ulicích Hongkongu, které měly začít až 1. října, o státní svátek ČLR jsou v běhu. Dálnovýchodní Majdan, snad zatím bez Victorie Nulandové servírující shora uvedené ostré neboli spicy kuře, či bez mouder a dýmu z dýmky našeho prvního kormidelníka TOP09.
Režie nepokojů je ovšem stejná. Studenti versus policie (pozor, prosím, hongkongská je vycvičená Brity, nikoli čínská), pak, pokud „bouře“ uspěje, omluvy policistů údajně zbitým studentům (pamatujeme vystoupení příslušníka z pohotovostního pluku SNB vedle pana Havla na Letné v listopadu 1989), i novější, protože letošní klečení ukrajinských Berkutovců před „osobami z Pravého bloku“ na kyjevském Majdanu a žadonění o odpuštění.
Poněkud nechápu, čeho chtějí studenti, jsou-li jimi skutečně, v případě Hongkongu dosáhnout. Jedním, z jejich „mluvčích“ (ano, i tuto roli známe) je mladíček sotva sedmnáctiletý, který se prý k odporu (zřejmě proti totalitním praktikám vanoucím z ČLR) připojil už ve svých 14ti letech. Nemohu tomu uvěřit.
Studentské protesty, pokud věc alespoň částečně dobře chápu, směřují proti nejvyšším úředníkům města, a volebnímu systému, který od roku 2017 připravili (tito pánové v čele městského autonomního státu). Prý jsou (nepochybně Pekingem) zkorumpovaní (jako Janukovyč, proto hurá sem s čínským Kolomyjským). Ano, možná i jsou. V hongkongské realitě totiž každý náš tycoon a žralok rittigovského střihu připomíná člověka, okrádajícího mrtvého o „mrtvé peníze“, neboli emise peněz určené a tištěné jen pro čínský zásvětní život. Je-li někdo dokonalejší Rotschilda, pak jenom čínský Rotschild s bezvadným původem z Říše středu.
Celá věc je o tom, že Margaret Thatcherová uzavřela s tehdejším čínským představitelem dohodu už v roce 1984, jak bude vypadat rok 1997 v Hongkongu. Čína se pak zavázala, že zanechá dva systémy v jedné zemi, což i respektuje.
Co naši skvělí „študáci“ s deštníky v hongkongských ulicích nepřipomínají, je skutečnost, že podle smlouvy má Hongkong přejít PLNĚ pod čínskou správu k 1.7.2047, tedy po padesáti letech od převzetí Hongkongu Čínou. Bude-li v té době Čína prožívat druhou kulturní revoluci, budou dnešní studenti, už jako starci, opakovat chyby svých předků z kontinentální Číny, kteří před čtyřiceti lety ručně stavěli vysoké minipece na čínském venkově, a speklé strusce, výsledku pokusů o amatérskou tavbu, říkali Maova ocel.
Ve skutečnosti nejde o žádný Hongkong. Jde o dva cíle: prvním je, postrašit čínské komunistické a kapitalistické vedení tím, že příkladu studentů by se mohli chopit Ujguři a další lidé Západem podporovaní, a současně znejistit poslance Všečínského shromáždění lidových zástupců před přílišným smluvním spojenectvím s Putinovým Ruskem, které může být, třeba „ulicemi hongkongskými“ trestáno.
Rusům je pak vzkázáno: pozor na Hongkong. Není valným tajemstvím, že Rusové rekonvertovali své devizové rezervy denominované v USD a v USA na valuty znějící na titul: hongkongský dolar.
Proti Rusům mluví to, že smlouva o plynu s Čínou, která začne platit od roku 2018, je nevýhodná. Sice kryje náklady prospekce a dopravy, ale řádný zisk nepřináší. Ostatně, jde o smlouvu cílenou do dalekého budoucna, jejíž jediným významem bylo: rozvázat si ruce v Evropě. Plyn zemní je vázán cenově na ropu, a ta, světe div se, po tři měsíce klesá, dnes uzavírala (u kvality Brent) někde na 90 dolarech. Ruský střednědobý rozpočet státní přitom počítá s příjmy zhruba kolem 98 USD za barel….
Hongkongští studenti, kromě euro a ameridemokratům, paradoxně nejvíce radosti udělali také starým maoistům. Ční-li něco hrdě z citátů předsedy Maa, pak je to jeho volání: „palte do štábů“. A právě to hongkongští studenti přičinlivě dělají.
